Posted on Napsat komentář

Senzorický koberec pro zdravé nožičky DIY

Robinek je zrovna typ, který by měl posilovat chodidla bosou chůzí. Jeho nožičky potřebují pomoci se správným vývojem. Tak jsem mu k 2 narozeninám vyrobila senzorický koberec. Plánovala jsem zrovna takový, který se nám bude designově hodit do obýváku. Pokud chceš taky podpořit vývoj chodidel dětí, nebo prostě posilovat chodidla svá, přečti si článek, jak si ho jednoduše vyrobit doma.

Co potřebuješ?

  • podklad (koberec, běhoun, karton, pěnové puzzle…)
  • předměty, po kterých se bude chodit (já chtěla ryze přírodní, použila jsem lano, větve, kameny, dřevěné korálky)
  • tavnou pistoli

Výroba

Trvá podle toho jaký máš cíl. Mě trval cca 2 hodiny. V prvé řadě jsem dělala uzlíky na tenkém lanu. Předběžně jsem vymýšlela, jak budou předměty na koberečku vypadat, dokud nedosáhly obrazu, se kterým jsem byla spokojená. Potom jsem tavnou pistolí přidělávala materiál. Robinek mi se vším pomáhal.  Byla to pro něj zábava.

Tip

Vybrala jsem typ podkladu, který není rovný a docela se nevyplatil v tom, že se často předměty odlepují. Takže jednou týdně je dolepuji. Možná kdyby Robinek přes kobereček nejezdil autem a nesnažil se předměty vytrhnout, tak by se udržely déle. Takže za mě příště něco rovnějšího, kde se předměty dobře tavkou přilepí.

Výhody senzorického koberce

  • prevence ploché nohy
  • podpora fyziologického vývoje chodila
  • zvýšení citlivosti chodidel
  • zlepšuje krevní oběh
  • reflexní terapie

Závěr

Jsem nadšená z toho, že si za pár korun a chvíle kreativity můžu doma vyrobit takhle prospěšnou věc. To nemluvím o tom, jak krásně vypadá. Záleží na Tvoji fantazii. Nejčastěji vídám dlouhé běhouny, kde jsou různá stanoviště z předmětů. Taková boso-dráha. Koberec máme u postele a Robinek přes něj rád vědomě chodí, takže za nás, účel splněn.

Více o boso-chůzi mám v článku Huarache barefoot sandále DIY.



Posted on 1 komentář

Minimální výbava do porodnice

Na přirozeném mateřství mě baví, že nepotřebuji tolik věcí. Hlavní jsou pleny, prsa, oblečení. Výbavu do porodnice jsem dávala dohromady s mou soukromou PA. Měla jsem dvě tašky.  Jedna menší taška k porodu, která se potom vloží do větší tašky, na oddělení šestinedělí.

Taška k porodu

Doklady

Hygiena

  • poporodní vložkykoupili jsme obyčejné, musela jsem kvůli podráždění přejít na ekologické, bez chemie
  • inkontinenční absorpční vložky – používali jsme i jako přebalovací podložku
  • obuv do sprchy
  • odvar z rozmarýnu ve spreji – na poporodní rány
  • síťované kalhotky – ekologická varianta pratelných, 2ks

Ostatní

  • energetické tyčinky
  • hroznový cukr
  • nádoba na placentu
  • aromaterapie – olejíčky
  • noční košile

Pro miminko

  • čepička, oblečení 50-56
  • plenyjednorázové, látkovali jsme až doma
  • vlhčené ubrousky  – my měli perlan a olejíček Medvídek, jako alternativní náhradu
  • 5 látkových čtverců – na zakrytí, utření a horký obklad na hráz

 

Bylo super s sebou mít vlastní PA, komunikovala s personálem a já mohla jen rodit a ne se zdržovat administrativou.

Vlastní oblečení na sebe a miminko jsem v porodnici nepoužila, dostávala jsem nemocniční. Je dobré se informovat o tom, co porodnice zajišťuje, nemusí se brát věci zbytečně.

Taška na oddělení

Taška na oddělení nemusí být v případě ambulantního porodu. My o něm uvažovali, nakonec jsme zůstali v porodnici.

Hygiena

Oblečení pro maminku

  • na cestu domů podle počasí – hlavně volné a kojící
  • župan
  • kojící podprsenka – stačí sportovní

Oblečení pro miminko

  • podle počasí, velikost 50-56
  • rukavičky
  • zavinovačka (do autosedačky) na cestu domů

Ostatní

  • mobil a nabíječka
  • bachovky krizovky – na uklidnění, pro kojící
  • záměrně nepíši žádné podpůrné prostředky pro kojení, nejsou potřeba, spíš je potřeba znát teorii o kojení a tu jsem zpracovala v článku O kojení od Vykojené

Robinka jsme si nepřáli umývat, tak jsme nepotřebovali osušku pro miminko a další potřeby na umývání. Vůbec jsme nekupovali dětskou kosmetiku, vystačili jsme si s kokosovým olejem.

Další věci do domácí výbavičky jsme vypsali do článku Výbava pro miminko.

Na závěr

Narození miminka pro nás byla vyčerpávající a silná událost, že jsme v porodnici neřešili zda jsme dokonalí eko rodiče. Takže jsme začali látkovat až doma. V šátku jsme také poprvé uvázali až doma. První dva týdny jsme hlavně proleželi.

Doporučujeme nakupovat další věci až na aktuální potřebu. Nehromadí se to potom doma.

Heslem šestinedělí je:

Přijímáme pouze návštěvy, které uklidí nebo donesou jídlo.

Nákup ekologické výbavy doporučujeme z e-shopu:

 

 

 

 




Follow my blog with Bloglovin


Posted on komentářů 15

Ty se nevztekáš, že se vzteká?

„Nevzteká se nějak moc?“ nebo „Vždyť se nic nestalo“. Znáš tyhle fráze? Já je poslouchám často, když někdo vidí či slyší Robinka během vztekání se. Vzteká se od 4 měsíců a stále, už mu je 17 měsíců. Proč to neřeším? Protože je celý já. Citlivá lidská bytost.

Dítě má také emoce

Nikdy mě nenapadne myslet si, že se Robča rozčiluje schválně nebo zbytečně. Důvěřuji mu, že ví proč se vzteká nebo mu pomáhám ten vztek přijmout. Rozhodně mě nenapadá ho soudit a nebo mu vztek brát. Tady jsou důvody:

  • dítě má čistou mysl, pokud se vzteká má to přirozený důvod
  • dítě je lidská bytost, která má potřeby a může se vztekat, když nejsou naplněny
  • dítě potřebuje vnímat svobodu a vlastní volbu, jako každého ho rozčiluje omezení
  • dítě nepřemýšlí nad tím, jestli je vhodné se vztekat, dělá to instinktivně
  • když Tě něco rozčílí a někdo Ti řekne „Vždyť se nic nestalo“ nebo „nevztekej se“ uklidníš se? asi ne, dítě to taky neuklidní
  • dítě nerozumí tomu, jestli zlobí (vzteká se), bude si z toho brát jen to, jestli ho chápeš nebo nechápeš
  • dítě dospělý neoblafne, pokud mu budeš tvrdit, že není hezké se vztekat, zmateš ho, protože ruku na srdce, vztekáme se všichni a jako rodiče jsme od toho, abychom dítěti pomohli vztek vnímat a pracovat s ním, ne se mu bránit
  • pokud Tě vztekání vlastního dítěte irituje, uvědom si, že je to Tvůj úhel pohledu, který Ti může pomoci na sobě pracovat (třeba nesneseš vztek, protože Ti rodiče říkali, že se nesmíš vztekat atd, většinou jde o odraz Tvé dětské duše…), dítě jen prožívá emoci a nedělá to proto, aby Tě naštvalo, navíc předpokládá, že ho pochopíš
  • jako máma jsem pochopila, že dětské emoce nevychází z dospělácké, ale dětské logiky (Proč se vzteká? Někdo mu snědl poslední borůvku. A kdo to byl? On sám.)
  • děti nám někdy jen nerozumí, můžeme se naučit lépe komunikovat

Co dělám, když se Robča vzteká?

  • čekám a analyzuji důvod, někdy stačí jen tahle fáze
  • vezmu si ho do náruče a říkám mu „já vím“, „já to chápu“, „ty se zlobíš protože…“, „je to v pořádku, že to tak cítíš, plakej…“, „jsem tady s Tebou“
  • taky vysvětluji, proč se děje to, co se mu nelíbí (důvod je vždy postavený na realitě, nepoužíváme dětský filtr), chápu, že tomu třeba nerozumí, proč něco nemůže nebo proč se někdo takhle zachoval
  • Robinek většinou po větším záchvatu vyhledává prsa, ví, že je má k dispozici
  • pokud je to ve společnosti a hlasitost už viditelně ruší okolí, jdeme stranou (teda hlavně v ČR, v cizině si okolí dětské hlasitosti většinou nevšímá)
  • náš přístup k Robinkovi pramení z lásky, něhy a pochopení

Lze předcházet vzteku ?

Samozřejmě že záleží na povaze na dítěte. U našeho emotivního Robči máme ověřené tyhle tipy:

  • zákazy a omezení vychází z hesla neubližujeme sobě a ostatním, neničíme cizí věci“ – párkrát jsme z nervozity omezovali víc než obvykle a vrátilo se nám to poctivými hysteráky
  • nedáváme emocím hodnoty jako „negativní“ a „pozitivní“
  • nedáváme vzteku energii, učíme se respektovat děti i dospělé ve svých emocích
  • když „nemám“ den, nebo Robča „nemá“ den, pokud možno zvolníme tempo dne a válíme se doma, v takových situacích se nevyplatí tlačit na pilu, jsme jen lidi a máme právo „nemít“ den
  • vědomě posouváme hranice trpělivosti, co Robča nechápe na „popáté“, ještě na to není připravený a smíříme se s tím
  • místo zákazů, se snažíme vědomě eliminovat nebezpečí nebo škodu
  • vycházíme z předpokladu, že dítě není sebevrah a kazisvět (ihned nezasahujeme a čekáme co se ze situace dál vyklube, mnohdy jsme překvapení čistým záměrem, nebo opravdovou opatrností)
  • ne vždy, lze zamezit vzteku, není to tedy naším cílem, protože emoce jsou součástí lidského života, jen teď jako rodič pomáhám Robinkovi s jejich zpracováním
  • na učení o emocích jsou skvělé knížky, kde si předvádíme emoce, nebo se učíme jak s nimi pracovat (bouchat do polštáře, řvát…), nebo skvělým pomocníkem jsou terapeutické pohádky, které třeba na zvířátkách ukazují svět emocí a pomáhají tím dětem se s emocemi lépe vyrovnat (např. Pohádkopsaní od Prosím spinkej)

Můžeme jen potvrdit, že Robinek se už v roce, kdy sám chodí a komunikuje, výrazně uklidnil. Díky tomu, že mu vytváříme bezpečný domov, kde cítí naši důvěru a komfort, protože ho respektujeme a milujeme takového, jaký je.

Co rodičovský vztek?

Jsme lidské bytosti, takže prožívat emoce je naprosto v pořádku. Lehko se to ale řekne, že ? Taky si pamatuji ty staré vzorce z výchovy o tom, jak není správné se vztekat, být hlasitý, být sobecký, být jiný.

Jde ale jen o vzorce, ne o pravidla života. Tenhle úhel pohledu na život byl nejen mně, ale spoustě Z vás, i Tobě, možná vkládán do života. Je potom pochopitelné, že ve výchově tápeš. Nemáš jistotu, jestli vůbec něco děláš správně. Protože intuice Ti možná radí dobře, ale Tvá dětská duše má strach, že něco děláš špatně. Přece jen, když budeš dělat něco jinak, než vyžadují rodiče, vycházíš tím ze svých komfortních zón.

Proto dokáže člověka výchova dostat až na samotné dno s nervy. Tedy nedělá to ta výchova, ale rozpolcenost. Chceš být ta nejlepší máma a máš na spoustu věcí jen domněnky a při dávce únavy, nevyspanosti a stresu jsi místo toho ta vzteklá máma. Nemusíš se za to stydět, naopak nech se vztekem vést. Jen on Tě dokáže dostat tam, kam potřebuješ. Jen on Ti připomene, jaké máš v sobě ještě strachy a staré vzorce chování.

To co chceme změnit na vlastních dětem, můžeme změnit pouze sami v sobě.

Jak na sobě můžu jako rodič pracovat

V dnešní době se už dostaneš k informacím lehce. Já se taky ze dne na den nestala trpělivým, sebevědomým rodičem. Může Ti pomoci:

  • čtení knih o výchově, seznam najdeš zde
  • psychoterapie, homeopatie…- najdi terapie, které Ti budou vyhovovat, léčit dětskou duši je tím nejlepším krokem jak se stát sebevědomým rodičem
  • pracovat na komunikaci, poradí Ti tým z Nevýchovy, píšou jak články, tak pořádají i webináře
  • doporučuji i tým Dovychovat, inspirující je i jejich facebooková skupina zde
  • inspirující máma, která je na tři děti sama a přesto září pohodou a štěstím je Krkavčí matka
  • terapeutka, milující žena a máma Tereza Kramerová, pomáhá jako žena ženám i se stínem v rodičovství, jejími oblíbenými pomocníky jsou meditace a přítomnost
  • největšími učiteli jsou však naše děti, když se od nich necháme učit, dojdeme k lásce a pochopení
  • doporučuji líné rodičovství, Robinek jí až má hlad, spí až je unavený, naprosto chápu, že kdybych měla stanovené umělé cíle a nevycházeli by mi, rozčilovalo by mě to
  • zásadní studnou informací jsou pro mě muži Jaroslav Dušek – hlavně 4 dohody, ke zkouknutí zde
  • a kolega Jardy, psycholog Pjér la Šé’z, dvě besedy o výchově na youtube zde: Archetyp dítěte a Nevýchova dětí

Něco z psychologie

Děti se emocím učí, neumí je minimálně do 8 let ovládat. Dospělí si zase myslí, že je ovládají (rozuměj potlačují) a myslí si, že proto mají právo dětem říkat, které emoce jsou správné a které špatné.

Vůbec nerozumím, proč se to tak stalo.

První případ

Na ukázku první případ. Dítě má většinou reálný důvod svého pláče, ale mě jako rodiče to nezajímá, protože moc dobře vím, že hysterie je negativní a ruší okolí. Proto dítě správně usměrním, že to co dělá, není v pořádku. Kdo by taky měl rád hysterii. Jsi dítě, od mala se koukej naučit uklidnit.

Druhý případ

Druhý případ na filtr emocí v dospělosti. Muž pláče z dojemné scény u romantického filmu a mě to nezajímá, protože moc dobře vím, že hysterie je negativní a ruší okolí, proto Tě muži správně usměrním, to že pláčeš, není v pořádku. Kdo by taky měl rád pláč. Jsi dospělý, máš už ovládat emoce.

Je to tak ?

Emocím se člověk učí a pokud rodič dokáže dítěti pomoci pochopit je a ne potlačit je v něm, naučí se je dítě ovládat. To znamená, že dítě dozraje k racionálnímu odstupu od horlivých emocí (ne od všech, přirozeně). To je totiž ovládnutí emoce.

Emoce jsou naší součástí

Člověk, který ovládá emoce ví, že je v pořádku se přirozeně rozčílit nebo brečet, když to jinak nejde zpracovat, důležité je emoci nechat volný proud, přijmout ji jako naši součást, která k nám promlouvá, něco nám chce o nás ukázat.

Naopak potlačit emoci je stav sebedestrukce, kdy dělám, že existují jen pozitivní a šťastné věci a za výbuch vzteku se budu stydět.

Proč se chce po dětech aby se uklidnili, když zrovna potřebují něhu a útěchu, když potřebují slyšet, že to, co prožívají, je v pořádku, je mi záhadou.

Nervy ve fázi dospělosti

Pokud nebylo dětství plné něhy a nevznikly správné nervové spoje na pochopení emocí, nikdy není pozdě se tomu naučit a dodatečně propojit správné synapse. Já se to taky naučila až v dospělosti a můžu dar chápaní emocí předat synovi.

Tím jsem chtěla říct, že lidé se nedělí na děti a dospělé, protože si sami můžeme všimnout, že někdo má i v důchodu synapse stále nepropojené, chybí mu racionální odstup a proto se rozčiluje nebo pláče jako „malé dítě“.

Jsem sebevědomý rodič

Já se jako rodič cítím pevně a sebevědomě, protože věřím tomu, že neexistuje obecně dokonalý rodič. Rodiče jsou dokonalými jen pro své děti. Jejich duše si nás vybrali proto, jací jsme. Jejich duše budou šťastné, když budeme dělat jen ty věci, které nás dělají šťastnými a kterým věříme. Neuvěří nám „naučenou“ výchovu.

Výchova není o čistotě, dokonalých jídlech a dětech co poslouchají. Je to cesta mezi dítětem a rodičem.

Já nevím jak vychovat Tvoje děti, ale naprosto přesně vím jak vychovat svoje dítě. Ráda bych se jednou dožila doby, kdy se přestaneme jako rodiče porovnávat a hodnotit. Každý má svou cestu. Věřím tomu, že každý rodič chce pro své dítě to nejlepší a dělá to co umí. Nemůžeme k němu přijít a říct „děláš to špatně“. Můžeme se naučit respektovat ostatní a necítit se jako „lepší“ rodič.

Na závěr

Věř, že každá máma chce pro své dítě to nejlepší.

Ráda bych se dožila stavu, kdy se v ČR přizpůsobí okolí dítěti a ne dítě dospělým. Nám rodičům taky někdy už vadí hlasitost dětí, ale jsme dospělí a rozumní, takže víme, že to k dětem patří a nemůžeme je měnit, spíš se můžeme naučit je chápat, ne okřikovat.

Dítě se neumí ovládat a chová se instinktivně, chtít po něm, aby „nerušilo“ ostatní, je smutná domněnka, že svět se dělí na děti a dospělé. Děti jsou součástí světa a života, nemůžeme je „vypnout“ nebo dotlačit někam na okraj jen proto, aby se dospělí cítili dospělými.

Dokud dospělí nerespektují děti, nebudou děti respektovat dospělé. Je to naučené chování.

Inspirující citáty sbírám ze stránky Svoboda učení.

Děkujeme těm, kteří to dočetli až sem. Pokud Tě článek inspiroval, budeme rádi za komentáře, sdílení, lajky a vůbec zpětnou vazbu.

A taky Šťastné a veselé.

Jen se zmíním o autoritativní výchově, tady je odkaz na starší článek o tom co tato výchova dokáže, z pohledu dětské duše: Máma není všechno.


Posted on 1 komentář

Zásady zdravé kuchyně



Během studia tradiční čínské medicíny (dále jako TČM) jsme se dostali k zásadám jejich léčivé dietetiky. Hned nás to neoslovilo. Vypadala totiž složitě a ne zrovna vábně. To byl první krůček k vědomému vaření.

Pro lidi co milují výrazné chutě, kouří a popíjejí alkohol to není zrovna cesta.

My jsme už byli ve fázi očišťování se, takže si záměrně vybíráme jemné chutě. Do takového stavu se člověk dopracuje relativně brzy, jen aby to vydrželo, je potřeba trpělivost a vůli.

Vědomé vaření

Ke změně jídelníčku mě inspirovali zdravotní nešvary, jako pálení žáhy a zácpa. Když jsme se na škole TČM dostávali pod pokličku příčin nemocí (nerovnováha v těle), začala jsme si uvědomovat důležitost stravy. Dva nejdůležitější faktory ovlivňující zdraví jsou psychika a strava. To jsou taky hlavní pilíře léčby.

Ne na nadarmo se čínské medicíně říká preventivní medicína

Nejít na sílu

My jsme toho názoru, že nejdůležitější je psychika. Proto pokud máme zrovna chuť na něco, co by zarytý vyznavač TČM (tradiční čínské medicíny) nesnědl, my si tu „prasárnu“ náležitě užijeme.

Vždy je lepší jíst nezdravě s dobrým pocitem, než zdravě se špatným pocitem.

Není zdravé, jako zdravé

Spousta našich přátel nebo rodina, netuší co se našim „zdravým“ jídlem skrývá. Pochopitelně, každý totiž pod pojmem „zdravé“ vidí něco úplně jiného. Třeba často (krom léta) s omluvou odmítám tropické ovoce a setkávám se s údivem, přece to je jasně „zdravá“ potravina.

Co je zdravé určuje podle všeho trh. My nasloucháme radám TČM a našemu tělu. Já chvilku pracovala v herbě a už tam jsem zjistila, že se „zdravým“ jídlem je dobrý byznys.

Pozor, ne vše v obchodech se zdravou výživou je zdravé!

Zdraví jako cesta sebepoznání

S Ráďou jsme začali jíst tak, že jsme nemocní jen pokud překročíme hranici stresu nebo vyčerpání. Můžeme se špatně obléci, ale nemoc je na nás krátká.

Já si změnou stravy vyléčila žaludeční reflux, spravila se mi pleť a zácpu mám už jen občas. Ráďovi se výrazně zlepšilo astma, alergie a vyhojila se mu záda posetá akné. Těhotenství byla jedna báseň a už rok máme stále zdravé miminko. To se potom vyplatí.

Zásady zdravé kuchyně

  • pokud chceme ráno „nastartovat“, je potřeba vypít
    horký nápoj (ne zelený čaj), polévku, nebo si udělat kaši, kdo chce „zpomalit“ může si dát jogurt 
  • nejíme mražené potraviny (mrazivá energie snižuje imunitu)
  • neohříváme potraviny v mikrovlnné troubě (mění energii potravin) 
  • nepijeme ledové nápoje (zpomalují metabolismus, neprospívají
    trávícímu traktu)
  • kupujeme sezonní potraviny 
  • nekupujeme zeleninu a ovoce v supermarketech 
  • hlídáme si kvalitu potravin (pesticidy, GMO, éčka…) 
  • nejíme tropické ovoce ( vyrůstá v tropech, aby ochladilo
    tamější obyvatele, tady akorát snižuje imunitu) 
  • nejíme mléčné potraviny (zahleňují organismus), pijeme
    rostlinná mléka a ze sýrů nám stačí parmazán 
  • jíme čerstvé jídlo, vyhýbáme se polotovarům 
  • pijeme vodu přefiltrovanou šungitem (o šungitu), čaje, kvalitní zrnkovou kávu a kombuchu (o kombuche
  • pijeme a jíme jen pokud máme žízeň nebo hlad, nasloucháme
    tělu
  • pšeničnou mouku jsme vyměnili za špaldovou (pšeničná je GMO,
    má až 80% lepku) 
  • jen příležitostně si dáváme alkohol, cukry, uzeniny, pečivo,
    brambory, smažené, vajíčka 
  • na obědovém talíři se vždy nachází obilovina (nejlépe
    bezlepková)
    , maso nebo luštěniny, zeleň (klíčky, salát…) a kvašená zelenina 
  • maso jíme maximálně 1 x týdně 
  • jídlo solíme pouze při začátku vaření, nedosolujeme a
    luštěniny se nesolí, dochucují se sojovou omáčkou 
  • naše strava často dodržuje nálepky – bezlepková, veganská,
    sugar free, paleo 
  • sojové omáčky kupujeme jen Shoyu nebo Tamari (bezlepková),
    jsou bez glutamanu 
  • místo obyčejného octu používáme umeocet (o umeoctu
  • místo cukru používáme ovoce, sušené ovoce, sirupy, xylitol
    nebo panelu

Můžu říct, že závislost na cukru je mnohem silnější než na alkoholu a cigaretách!

O TČM

Kdo by se chtěl hlouběji dostat do tajů TČM, doporučuji knížky od Mudr. Petr Hoffman (Inspirující knihy), nebo jeho web, který je plný edukativních článků např. o stravování dle ročních období.

Potraviny se dle TČM dělí na 5 různých energií, stejně jako je 5 ročních období a 5 elementů. Každý člověk je taky zařazen do určitého typu já jsem např. studený vlhký typ  a každá nemoc má projevy určitého charakteru např. průjem-horká vlhkost. Aby Ti terapeut vytvořil dietetiku určenou právě pro Tebe, řídí se těmito zákonitostmi 5 elementů. Na ukázku to vypadá takhle:

O cukru

Nebudu toho vyprávět tolik, aby jsi mohl/a shlédnout tyto dva dokumenty a udělala si na něj názor sama. My jsme toho názoru, že je cukr drogou, která je průmyslově vyráběná, pro tělo tedy nepřirozená a nezdravá. Vadí mi jeho dopad na zuby a taky se mi vždy po sladkostech zauzlují střeva, cukr totiž rád kvasí. A teď se usaď a pusť si tyhle dokumenty.

That sugar

Sugar blues

Na závěr

Tahle strava nám vyhovuje a těžko se mění, když se cítíme dobře. Doporučujeme kuchařky Cukrfree a Radost ze zdravých dětí od Jana Zerzána a Mudr. Strnadelové.

Není důležité jak moc „zdravá“ strava je, ale jak se člověk cítí. Že jsme se o stravu začali zajímat beru jako jedno z nejlepších rozhodnutí v životě.

Vzali jsme tak do rukou zodpovědnost za své zdraví a zdraví našich dětí.