Posted on Napsat komentář

Co o Tobě porod prozradí?

Na zdravotní škole jsem slýchávala, že nejhorší je dělat porodní asistentku, protože děláš to samé pořád dokola, až Tě to přestane bavit. Mám pocit, že tohle platilo dřív, když ženy nerodily, ale někdo je „odrodil“. Píchnout vaky, klystýr, potom čekat nebo nejlépe všechno zrychlit, aby se mohlo do finále a asistovat lékaři u porodní kozy. Dnes už se ví, že rodí žena a pokud má PA pocit že porody jsou nuda, asi jí něco důležitého uniká. Porodní příběhy prvorodiček, které rodily nerušeně a přirozeně mají neskutečné kouzlo, tyto porody představují příběh ženy. Proč ale každý porod probíhá jinak? Proč jsou porody rizikové, když zvířata si rodí jak chtějí a nedochází k fatálnímu selhání organismu?

Zase nevědomí

Během porodu odchází rácio pryč a přicházejí instinkty. Pokud rácio neodejde, tak ho pravděpodobně drží strach. Když se žena poddá svému tělu a přítomnosti, začne se otvírat všechno co v sobě má, tedy nastupuje plné nevědomí. Takže porody nejsou až tak náhodné, jako spíš fyzická projekce nevědomí ženy. Ženské tělo v sobě nese informace o jejím vlastním porodu, o všech traumatech o tom jaký má vztah k sobě, k světu, k rodičům (porod holčičky – Vztah máma a dcera, porod chlapce – Vztah máma a syn). Je dobré se nad celým porodním příběhem zamyslet a přijmout ho takový jaký je.

O tom jak bude porod probíhat, duše miminka věděla, sama si ho vybrala. 

Takže se nemusíš vinit. Všechno je v božím plánu, který má smysl a porod Ti může odkrýt tajemství Tvého nitra. Taky neviň ostatní, vše co se během porodu děje je stále pod Tvým zákonem synchronicity, což znamená že si situace přitahuješ podle svého nastavení nevědomí. Porod je vždy takový jaký má být. Může dobře poradit a ukázat směr.

Moje nevědomí

Porod mi začal pomalu, prasknutím vody. Až za pár hodin se rozjel ve velmi intenzivní křížové bolesti. Přes 3 hodiny jsem s nima bojovala a trpěla s brekem. To byl můj první projevený archetyp „CHUDINKA, OBĚŤ“. Potom přijela PA, dodala mi klid a pochopení. Až když mi řekla, že to mám celé ještě před sebou, že jsem otevřená maximálně na prst, zlomilo mě to. Asi jsem potřebovala slyšet, že z toho není cesta ven a dlouho budu trpět. V tu chvíli přišla změna a přijetí. Bolest jsem přijala a oddala se jí, prožila jsem tisíc mikrospánků a byla úplně mimo realitu ve své bublině bolesti a snů. Uběhli dvě hodiny, během kterých jsem střídala chůzi, sprchu, záchod.
Během sedění na záchodě jsem si najednou uvědomila, že bolesti odešli a já potřebuji tlačit. Muž vyděšený jak to, že se nekácím bolestí a po mém podnětu hned urgoval PA ať přijede, že potřebuji tlačit. PA dorazí, zkontroluje a oznámí, že do Vyškova nejedeme, protože už cítí hlavičku, jedem za roh do fakultky.

Tam se zjistilo, že Robinek není správně dorotovaný. Což znamená, že jsme vystřídali během dvou hodin spoustu poloh, aby Robinek dobře dorotoval. Po dvou hodinách tlačení a mikrospánku, kdy už jednou hlavička vylezla a vrátila se zpátky, mám chuť všechny poslat do prdele s tím, že už odmítám rodit. S brekem oznámím PA, že už na to nemám. Přijde kontrakce a hlavička je venku a čeká mě poslední zatlačení. To byl můj druhý archetyp, já si všechno musím vybojovat, asi bych si nepřipustila rychlý porod, tak se projevila má vnitřní „BOJOVNICE“. A potom se zrodí „MATKA a BOHYNĚ RODIČKA“ v naprostý euforii, že si právě bez poranění porodila miminko. Plná energie, bez známek vyčerpání jsem byla schopna běžet na záchod i hned čůrat. Překonala jsem svůj vlastní stín, fascinující.

Na závěr

Takže já přijala archetyp chudinky a bojovnice. Porod a mateřství mou ženskou duši tak intenzivně léčí, že jsem přestala mít bolestivou MS a náročné PMS. Objevila jsem v sobě kus sebe a ženství. Z agrese a arogance jsem přešla na něhu a lásku. Ze soudů na pochopení. A pokud jsem si někdy myslela, že nejsem trpělivá, mateřství mě opravdu zpomalilo. Už to byli dva roky co jsem rodila.

Nevědomí je od toho, že žena mnohdy NEví co je v ní. Mám pocit, že nejlepší přípravou na porod je přijmout vlastní stín a hlavně se zbavit strachu. Naučit se důvěřovat vlastnímu tělu, mít za něj zodpovědnost, zvědomit si, že žena je bohyně rodička a objevit v sobě ženskou energii. Dnes už jsou boží kurzy, afirmační kartičky a literatura.

Tento článek není o přesvědčovaní, že každá žena může rodit jedna radost. Je hlavně k zamyšlení, k podpoře ženského sebevědomí a odhalení určitých pravidel. Můj porod je jen potvrzením, že i přes traumatické dětství bez mámy jsem si mohla porodit přirozeně a relativně rychle, protože já fakt neměla strach. Věřila jsem svému znovuzrození.

Jaký byl tvůj porodní příběh a projevené archetypy? Pokud Tě zajímá jak můžeš pracovat se svým nitrem, psala jsem to v článku: Do nitra poprvé – co přináší psychospirituální terapie


Posted on komentářů 8

Vědomá žena – Kompletní průvodce těhotenstvím + porodní plán




„Ty máš sepsaný porodní plán? A proč ? Oni vědí co mají dělat“ nechápavě na nás koukalo okolí. „Ty jako odmítáš ultrazvuk, a co když se něco stane?“ Proto píšu tento článek. Vysvětlím naše důvody k přirozenému těhotenství a sepsání porodního plánu (či Předem vyslovenému přání).

Přirozené těhotenství

Mít přirozené těhotenství byla naše volba, vycházející z předpokladu, jak říkala naše PA, že:

Těhotenství není nemoc.

Tím chci říct, že to není pro každého. My, více než medicíně, důvěřujeme sobě a našemu tělu. Během těhotenství a porodu důvěřujeme i miminku. Porod považujeme za událost, kterou řídí vědomě žena a miminko a příroda vše zařídila dokonale.

Je tedy na každém, ať si zváží svou míru strachu, kterou může přenášet na sebe a miminko a jak moc vědomě chce porod zažít.

Jak probíhá přirozené těhotenství

  • Domluvili jsme si v místě bydliště soukromou porodní asistentku a kromě lékařských kontrol chodili i k ní.
  • Na kontrolách jsme se snažili minimalizovat ultrazvuky (prokázané stresující účinky na plod), PA akorát ručně kontrolovala růst miminka, stav dělohy po hmatu bříška a ručním ultrazvukem poslouchala ozvy srdíčka.
  • Potom u gynekoložky doporučené krevní testy, kterých teda je požehnaně. Opravdu jsem si oddychla že nejsem HIV pozitivní nebo že nemám syfilis.
  • Dále jsme podstoupili jediný screening a to v 2. trimestru, taky jediná a poslední možnost, kde jsme se mohli dozvědět pohlaví miminka.
  • Každý měsíc vzorek moči, měření a vážení.

Naše těhotenství bylo absolutně fyziologické. Jediné nešvary byli:

  • přemnožená kvasinka – neřešila jsem,  v 2 trimestru odezněla
  • zvracení – řešila jsem neustálým jídlem i v noci, aby žaludek nebyl prázdný, stejně mi bylo lépe až v 2 trimestru, takže radím VYDRŽET
  • otékání nohou – stačilo vyhýbat se dlouhému stání a horku
  • pálení žáhy – bezkonkurenčně pomáhal zelený ječmen
  • křeče v nohou – přestali, když jsem začala doplňovat hořčík nápojem z melasy a citronu

Proč odmítáme doporučená vyšetření

Pro některé teď vypadám jako krkavčí matka, pro jiné  jako ultra sebe-VĚDOMÁ žena. Pravdou je, že na strachy netrpím a skoro každé vyšetření má velké procento nepravděpodobnosti, díky kterému dokáží autority budoucí rodiče pěkně vystresovat. Tak jsem hlavně věřila tomu, že je vše, jak má být a ať s miminkem bude cokoliv, nechám si ho.

Ještě chci říct důležitý fakt. Co stát to rozdílný přístup v Gynekologii-porodnictví. Jsou státy, např. Španělsko, Francie, Anglie atd., ve kterých je NORMÁLNÍ, že se ženy ve fyziologickém těhotenství vídají hlavně s PA a při fyziologickém porodu jsou pouze s PA, podstupují pouze 2 ultrazvuky a nechodí každou chvíli na různá vyšetření. Lékaři nastupují pouze v kritických situacích nebo při nefyziologickém těhotenství. Takže záleží na Tvojí míře strachu. Mě nepřijde komfortní, když ke mě přistupují jako k „nemocné“. Znám ale spousty žen, které jsou zase nervozní, když nejdou každý den na kontrolu. Takže je to na každé z nás.

Tip: Na facebooku je skupina, kde dvě obětavé ženy pomáhají ženám (rodičům), kteří se cítí bezprávně ve chvílích, kdy jsou v právu. Můžou Ti poradit, jak postupovat, když Ti nemocnice/porodnice nechce vyhovět v Tvých přáních, na která máš právo. (např. dodržení porodního plánu, ambulantní porod, nepřetržitý kontakt s miminkem…atd.)

Někdo věří na důležitost prevence, což respektujeme a chápeme, že tento článek pro něj nebude inspirací či přínosem. Je důležité si uvědomit, jestli bereš plnou zodpovědnost za sebe a dítě Ty jako rodič, nebo dáváš zodpovědnost lékařům.

PA nebo dula?

K přirozenému těhotenství a porodu Ti doporučuji najít si hlavně soukromou PA, která je kvalifikovaná k tomu, se o Tebe starat a je to zdravotně vzdělaný profík s magisterským titulem. O její názory se můžeš opřít, protože má většinou praxi i zahraniční, přistupuje k Tobě a miminku jako k lidským bytostem.

Dula je spíš kamarádka, která Tě provází těhotenstvím a může i porodem, často je však zdravotně nevzdělaná a přístup nemusí být profesionální.

Záleží na Tobě, co Ti je bližší, jestli chceš profíka, nebo Ti stačí podpora. Ještě po porodu jde k Tobě PA na kontrolu šestinedělní, většinou je zároveň i laktační poradkyní. Nebo si můžeš pozvat poporodní dulu, která Ti pomůže s úklidem, zabaví starší děti a většinou také absolvovala laktační kurz, tak Ti pomůže i s kojením.

Za jejich čas ale platíš. Pokud Ti to přijde moc, podívej se kolik peněz dáváš za péči medicínskou, kterou za Tebe pojišťovna platí. Potom by Tě to nemělo překvapit. Většinou stojí PA víc než dula a platíš jak za kontroly, tak i za asistenci u porodu.

Na kolik nás vyšla PA

Nás PA vyšla dohromady i s kontrolami v těhu, předporodním kurzem a za benzin z Ostravy do Olomouce cca na 11 000 Kč (samotný porod 8000 Kč). Považuji to za dobře investované peníze. Měla jsem se o koho opřít, s kým probírat těhotenství a porod, během porodu jsem měla masáže a psychickou podporu (tlačila jsem 2 hodiny) a taky podporu v šestinedělí (nerozkojila jsem se hned, novorozenecká žloutenka).

Respektující přístup

Děkuji za respektující gynekoložku, která se při každém odmítání nějakého vyšetření na mě vždy jen s klidem podívala a řekla „máte na to právo, je to Vaše rozhodnutí“.

Pokud Tě gynekoložka tlačí, do něčeho co nechceš, stále máš právo rozhodovat o tom co podstoupíš za vyšetření. Je to tvoje tělo a tvoje dítě. 

Žena se odrodí sama

Na otázku mé PA, proč jsem si ji vybrala, jsem odpověděla: „Aby mě odrodil někdo s kým mám dobrý vztah a věřím mu“ opravila mě.

To co říkám prý není správně, protože ženu nikdo neodrodí, ona se vždy odrodí sama.

Nechápala jsem ji, teď už tomu rozumím. Žena a miminko si řídí proces porodu sami. Nikdo ženu neodrodí, pouze asistuje u porodu. Prosím, neber to jako slovíčkaření, ale jako vyjádření úcty k ženství a porodu.

Před porodem

Načetla jsem spoustu informací a na porod jsem se připravovala jak psychicky tak fyzicky.

Fyzicky

  • chodila jsem na procházky
  • na těhotenskou jogu, u nás v Olomouci do mamajogy
  • jedla jsem datle a lněná semínka (v 3 trimestru)
  • popíjela jsem Maliník (měsíc od předpokládaného termínu)
  • chtěla jsem cvičit s Aniballem, ale nešlo mi to
  • masáž hráze jsem flákala (porod proběhl bez natržení)

Psychicky

  • četla jsem knížky – Inspirující knihy
  • představovala jsem si porod, a vnímala své tělo a miminko
  • napojovala jsem se na miminko
  • těšila jsem se na setkání s Robinkem
  • s láskou jsem připravovala místo pro miminko, rozuměj „hnízdila jsem“
  • s Ráďou jsme o všem co nás čeká mluvili, jak to cítíme
  • mazala jsem si bříško a mluvila s miminkem (mazání na strie nemělo vliv)

Kurzy před porodem

Před porodem, jsem krom knížek taky chodila na různé kurzy, abych nabrala inspiraci nebo se něco přiučila.

  • předporodní kurz – u naší PA (nemocniční většinou ženu na porod nijak nepřipraví, jen informuje o přístupu nemocnice)
  • seminář o látkovém přebalování
  • kurz o nošení dětí (článek o nošení )
  • setkání s poporodníma dulama – téma šestinedělí

V dnešní době se dozvíš všechno i z online kurzů. Já dávám přednost osobnímu setkání a většinou má každé město místo, kde se ženy schází s dulama nebo lektorama nošení atd.

Můžu Ti ještě doporučit facebookové skupiny, kde se můžeš ptát a zodpoví Ti online lektoři:

Taky stojí za zmínku tyhle stránky a skupiny:

Proč doporučujeme porodní plán

Myslím si, že je dobrou součástí přípravy na porod. Jsem zvyklá se o věcech informovat. Má tvrdohlavost mi nedovoluje autoritám cokoliv odkývat nebo na situace, které se mi nelíbí, reagovat postojem „si zvyknu“ nebo „to se tak dělá“.

Přirozenosti a přírodním zákonům věříme mnohem víc než větě: „studie nebo statistika prokázala“.

Sdílím inspirativní video nejen o porodním plánu, herečka a zpěvačka Eva Burešová popisuje svůj porod beze strachu, nástřihu, v několik km vzdálené porodnici, kdy miminko 4300 g porodila bez natržení👇. Rozhovor vede zakladatelka Jemného Zrození.

 

Porodní plán

Vzorový PP v PDF : porodni-plan.

První doba porodní

V téhle době porod začíná. Před sebou má žena několik hodin (hlavně prvorodičky) otevírání porodní branky. Je provázena kontrakcemi.

My jsme si přáli prožít bolest bez léků s respektem k času jaký porod potřebuje. Bez urychlení. Bez protržení plodových obalů. Jakákoliv vnitřní vyšetření mi nebyla vůbec příjemná. Je dobré si přát minimalizaci těchto vyšetření. A také jsem si přála zajištění přítmí, ticha a klidu.

Druhá doba porodní

Doba vypuzovací. Končí porodem dítěte.

Já sice flákala cvičení s aniballem, ale byla jsem přesvědčená o tom, že ten nápor hráz zvládne i bez cvičení. Nepřáli jsme si preventivní epiziotomii (nástřih hráze). WHO (Světová zdravotnická organizace) nástřih už také nedoporučuje preventivně. Nepřála jsem si podpoření kontrakcí infuzí oxytocinu. Nehledě na to, že je to pro tělo nepřirozené, většina žen po infuzi popisuje nárůst intenzivnějších bolestí, které bez utišení bolesti nezvládá. Přáli jsme si tlačit dle pocitů rodičky. Zní to logicky, přesto některé porodnice mají jiný názor. A za nejdůležitější jsme během porodu považovali svobodnou volbu poloh.

A že jsme jich během porodu vystřídali. Robinek se ukázal až ve 4 poloze a to na boku s podepřenou nohou. Tahle poloha je taky doporučovaná pro nejmenší nápor na hráz. Naopak poloha v leže na zádech mi nejen při vyšetřeních nebyla příjemná, já ji vyloženě nesnesla. Dřív se doporučovala kvůli porodníkům. Na celou „akci“ vidí lépe, ač při tom žena trpí a má téměř uzavřenou pánev. V této poloze je snad fyzikálně nemožné porodit bez poranění. Dnes ji ani WHO nedoporučuje.

Třetí doba porodní

Začíná porodem dítěte. Končí porodem placenty.

My jsme si přáli placentu přirozeně porodit, bez násilného tahání, či podpory léky. Za důležité jsme považovali nechat pupečník dotepat. Důvodů je víc, ale hlavním je, že pupečníková krev patří miminku. Není důvod se potom obávat anemie. Po ustřižení pupeční šňůry, jsme si přáli bonding. K tomu není co dodat. Dítě potřebuje matku. Jako matka potřebuje dítě. Pokud se tak nestane, hrozí traumata, která se těžko zpracovávají. Podporují vznik laktační psychózy a zabraňují navázání pouta matka-dítě.

Dál jsme si přáli dítě neumývat, pro přirozené vstřebání mázku. Krom toho, že zabraňuje vysychání a působí jako antimikrobiální ochrana, neskutečně voní. Každá maminka by se mohla z miminka učichat. Po první koupeli ta typická vůně zmizí. Veškerá vyšetření miminka jsme si přáli jen v naší přítomnosti. Byla rychlá, Robinek během oblékání usnul a měla jsem ho zpátky v náruči. Přáli jsme si Kanavit (vitamin K) v kapkách, někde ještě podávají v injekcích. Není potřeba vysvětlovat proč není vhodně čerstvě narozenému miminku způsobovat trauma. Dalším přáním bylo nevykapávat oči. Neviděla jsem důvod, prevence pro mě nebyla odpovědí. Pokud by se objevila infekce prokapala bych mateřským mlékem.

A posledním přáním bylo odnést si placentu na domácí zpracování. Porodnice vyhověla.

Není porodnice, jako porodnice

Některé nemocnice vychází vstříc, některé méně. Na mamince je, zda odpovědnost za porod dává sobě nebo lékařům. Rodička má právo na to rodit jakým způsobem si přeje. Stejně tak matka má právo na nepřetržitý kontakt s dítětem i pokud je dítě hospitalizované na jipce.

Neexistuje zákon ani důvod, který by pouto matky a dítěte mělo rozdělit!

Tímto článkem jsem se chtěla vyjádřit k tématu gynekologie-porodnictví v dnešním světě v našem kraji a předat názor a zkušenost z pohledu mladé prvorodičky co měla fyziologické těhotenství i porod. (náš porod v olomoucké porodnici: Přirozený porod zmínka o oddělení šestinedělí v článku: Šestinedělí bez cenzury.

Tipy

Podle právní legislativy nesmí porodnice vybírat za doprovod u porodu peníze ani pod záminkou, že se má uhradit sterilní oděv. Pokud to bude porodnice vyžadovat, jak postupovat se dozvíš v již zmíněné skupině Podpoříte mne v osvětě? O právech při hospital.- aktivní řešení stížností).

Taky doporučuji pečlivě vybírat porodnici. Rodíme jen párkrát za život a přivést na svět dítě do respektujícího prostředí, je to nejlepší, co můžeme udělat pro jeho budoucnost. My chtěli jet do porodnice vzdálené 60 km a znám ženy, které jeli i přes 100 km nebo rovnou do jiného státu. Vyřešili to tak, že se na poslední měsíc před termínem ubytovali v místě porodnice.

Oddělení šestinedělí jsou vyhlášená neodbornými radami nedovzdělaných sester ohledně kojení (článek o přirozeném kojení. O kojení od Vykojené). O kojení se má starat laktační poradkyně a v případě, že se hned nerozkojíš, zažádej o laktační poradkyni. Pokud Ti ani ona nesedne, pozvi k sobě domů LP, nejlépe poporodní dulu. Každá žena může kojit, nezáleží na velikosti a tvaru bradavek. Záleží na psychice ženy. Dokáží se rozkojit i ženy, co jen adoptovali miminko, tak věř sobě a miminku, že to zvládnete. Vím o čem mluvím, já se rozkojila až 11 den po porodu a kojím stále.

Nemusíme hned rodit doma, jsou porodnice podporující přirozené porody, jen člověk musí mít štěstí na „směnu“. Do budoucna se plánují porodní domy, ve světě již ověřené. Můžeš je podpořit zde.

O placentě

Já jsem zastáncem užívání placenty v šestinedělí. Ráďa mi první tři dny dělal placentový shake. Doma ve spíži máme placentovici. Je mnoho způsobů, co s placentou udělat. Já se tak rozhodla pro blahodárné účinky, které má. Informace mám ze stránek www.zpracovaniplacenty.cz.

Z placenty lze udělat:

  • kapsle
  • koktejl
  • tinktura
  • esence
  • homeopatika
  • krémy a balzámy
  • na památku (talisman, otisk)

Placenta obsahuje vaše vlastní přírodní hormony a je perfektně vyrobená, aby posloužila individuálním potřebám vašeho těla a potřebám dítěte.

Experti se shodují, že placenta uchovává hormony. Opětovné uvedení těchto hormonů do vašeho těla mu pomůže se přirozeně a rychle zotavit.

Výrobky z placenty pomáhají usnadnit poporodní zotavení a menoupauzní hormonální výkyvy.

Další výhody placenty

  • Pomáhá jako prevence poporodní deprese a „baby blues“ – obsahuje CRH hormon a Cortison.
  • Uvolňuje zásobu energie. 
  • Redukuje záněty a otoky – podporuje hojení.
  • Pomáhá při hojení a obnově poškozených buněk / tkání.
  • Podporuje imunitní systém a jeho ochranu proti infekcím.
  • Doplňuje ztracené železo a pomáhá při anémii.
  • V poporodním období usnadňuje bonding mezi matkou a dítětem. 
  • Pomáhá zatáhnutí dělohy do své původní velikosti. 
  • Významně snižuje poporodní krvácení, napomáhá spouštěcímu reflexu u kojení.
  • Obsahuje Oxytocin, který je také znám jako „hormon lásky“. 
  • Stimuluje produkci přirozených opiátů včetně endorfinů. 
  • Snižuje bolest a zvyšuje pocit pohody. 
  • Povzbuzuje laktaci, zvyšuje výrobu mléka.
  • Obsahuje Prolactin. Vitamín B6: napomáhá při výrobě protilátek. Vitamín E: na hojení poškozených kožních buněk.
  • Obsahuje kmenové buňky a růstové faktory. 

Stojí za to si na placentu najít osobu nebo firmu, která ji s láskou zpracuje.

Na závěr

Přejeme šťastná a vědomá těhotenství, rychlé vědomé porody a štěstí na směnu. Pokud porod nebude probíhat podle tvých představ, věř tomu, že i porod je cesta. Pro Tebe a miminko je to cesta, na které můžete po celý zbytek života pracovat.

Věř si, protože Tvé tělo je stvořeno k něčemu tak magickému a krásnému, jako je porod a miminko, ať sebevíc pláče, věř, že Tě miluje celým srdcem a jen komunikuje.  Kdyby jsi se v šestinedělí cítila plačtivě, vyčerpaně, zoufale, tak je to v pořádku, vítej v šestinedělí. Nech si od ostatních pomoci, neuklízej, nevař a buď jen s miminkem. Popřípadě si pořiď kapky bachovky krizovky. Miminko Tě pochopí, ono ví, že neexistuje dokonalá máma, pro něj jsi dokonalá taková, jaká jsi. Hlavně nic v sobě nedus, plač, komunikuj. Pro lepší komunikaci mezi Tebou a miminkem si můžeš přečíst dopis z nebe.

Jako bonus přidávám článek od porodní báby a bylinářky v jednom. Najdeš v něm  přírodní řešení na nachlazení během těhotenství – Podzimní nachlazení? Osvědčené rady pro těhotné i děti.

Četla jsi už náš článek o minimální výbavičce do porodnice ? Ušetří přírodu a peníze.

Pokud Tě článek zaujal, pomohl, inspiroval, nasměroval, budeme rádi za zpětnou vazbu. Sdílej, komentuj, lajkuj, děkujeme.

Posted on komentáře 2

Porod z pohledu muže




Navazuji na Ivetčin porodní příběh. Chtěl bych jí poděkovat. Za to, jak zvládala těhotenství na studeném bytě. Jak mě vedla devět měsíců k pochopení významu rodičovství. Za to, že jsme našli společnou cestu k přivedení Robinka na tento svět. Ale především za sílu, kterou v sobě má a kterou projevila právě při porodu našeho chlapečka. Děkuji.

Praskla voda, budu táta

Večer jsem uléhal s pohledem na Ivetky bříško a s myšlenkou, že ještě máme čas. Asi o deset minut později mě budí Ivetka. „Zlato, mně asi praskla voda.“ Pohledem na hodiny kontroluji čas. Je 4:45. Jsem nevyspalý, ale tohle nehraje vůbec žádnou roli.

Je to tady. My budeme mít miminko.

Čekání, které se mělo ještě protáhnout o dva týdny, je u konce. Miminko už chce za námi. Takže táto, čistou hlavu a začni se starat.

Ivetka zatím vypadala dobře a bolesti se nijak neprojevovali. Domluva zněla jasně – Jak to začne, tak máme volat. Takže, telefon do ruky a u Sabky (naší porodní asistentky Sabiny Trojkové) už to zvoní. Instrukce jsme dostali. Vyčkat a sledovat kontrakce.

Nezávidím kontrakce

Mezi sedmou a osmou to začalo. Bolesti, které i mně svíraly tělo. Vůbec si neumím představit tohle snášet. Několik hodin. My chlapi jsme hrdinové. Ale jsou věci, které bych určitě v životě rád oželel.

Po dalším telefonátu zpráva, že Sabka brzo přijede.

Ivetka hledala polohy a já jsem se snažil jí jakkoli pomoct. Vůbec nevím, jestli jsem jí byl něco platný. Pro jistotu jsem zkontroloval všechny věci, které jsme měli mít do porodnice. Z balkonu jsem natrhal čerstvý rozmarýn a dal vařit. Sabka používá rozmarýn na hojení po porodu. Sama ho má v sušené verzi hromadu a nabízela i nám. My jsme měli na balkoně zahrádku s bylinkami a tak jsem nám posloužil čerstvou květinou.

Kolem půl desáté jsme dostali zprávu, že Sabka už jede. Však to taky má k nám pěkných 100 kiláků. Ivetka trpěla a já jsem hledal jak pomáhat.

Dorazila PA

Deset minut před jedenáctou tu byla naše úžasná Porodní Asistentka. Nesla s sebou svou ohromnou zdravotní tašku. Ivetka ležela na gauči. Sabka bez jakéhokoli zdržování vyšetřila a sdělila nám uklidňující zprávu.

„Jsme tak na prst, máme to všechno před sebou, není nutné panikařit“.

To se snadno řekne. Instrukce na další etapu byly taky jasné. Nahřívat ručníky, zahřívat jimi záda a v přesných intervalech dávat homeopatika.

Na to jsem dohlížel, neboť Ivetky pojem o čase byl v tu chvíli naprosto neřízený. Sabka se rozhodla, že nás nechá v této chvíli osamotě a vydala se za kamarádkou, která bydlí kousek od nás. Prý kdyby něco, volejte a já jsem tu za deset minut.

To byl fofr

Po dvou hodinách pobíhání s nahřátými ručníky, ládování homeopatik do mé vyčerpané drahé a neustálých kontrolách času kontrakcí, mi Ivetka řekla, že „už má vážně hodně divné tlaky“.

Zavolal jsem tedy Sabce a předal informace. Za 9 minut a 46 vteřin byla u nás. Provedla další vyšetření a s ledovým klidem řekla:

„Tak děcka a já teď budu trochu rychlejší. Teď se hezky sbalíme a půjdeme do auta. Do Vyškova už nejedeme, právě jsem nahmatala hlavičku.“

Co tím jako chce říct? Já jsem byl až do teď vyrovnaný. Hotová oáza klidu.

Společně jsme pomohli Ivetce do oblečení. Pak jsem vzal všechny tašky a vyrazili jsme k autu. Cestou jsme naštěstí nikoho nepotkali a tak jsme za deset minut byli v porodnici, kterou máme pár set metrů od baráku. Sabka doprovodila Ivetku na příjem a já jsem zatím parkoval.

V porodnici

Když jsem přišel do budovy porodnice, Ivetka už měla nemocniční košili a chystali jsme se na finále. Přišel nemocniční personál. Vyšetřili a po krátkých doplňujících informacích a předání našeho porodního plánu jsme zůstali v místnosti jen čtyři. Naše porodní asistentka, nemocniční porodní asistentka, Ivetka a já.

Musím uznat, že jsme chtěli sice rodit ve Vyškově, i když jsme porodnici měli tak blízko a to zejména na základě recenzí. Ale když jsem viděl spolupráci porodních asistentek, byl jsem rád, že jsme tam. Obě si navzájem vycházeli vstříc. Poslouchaly ozvy, pomáhaly vybrat polohu, tolerovaly se a byly prostě báječné.

Ivetka to zatím zvládala

Proto jsem se plně odevzdal každé chvilce být tam s Ivetkou. Byla ohromně statečná a já jsem dobře věděl, jak moc zkouší. Je maličko citlivější na bolest a tak jsem čekal, jak se s tím bude potýkat. Má můj největší obdiv.

Stál jsem u ní a držel ji za ruce. Ivetka už byla na pokraji sil a měla nakročeno k žádosti o cokoli na bolest.

Druhá porodní doba nám trvala přes dvě hodiny a tak jsem už měl nakročeno, že se nabídnu a půjdu z místnosti. Třeba se víc uvolní. Ještě že jsem to neudělal. Stejně jsem po porodu dostal informaci, že kdybych odešel, bylo by to ještě horší. Porodní asistentky pořád pokyvovaly hlavami a já byl čím dál napjatější.

Viděl jsem vlásky

Po dvou hodinách jsem poprvé zahlédl vlásky. Bylo jich tolik. Pak jsem měl chvilku zamlženo od slz, které se mi nahrnuly do očí. Povzbudil jsem Ivetku a řekl jí, že už jsem ho viděl, že za chvilku tu bude. Nemohl jsem se ho dočkat.

Začalo mi docházet, že každým okamžikem se nám narodí náš chlapeček. Mé nohy, do té doby pevné jako skála, se pomalu začínali chvět. Srdce mi bušilo stále silněji a do očí se mi hrnuly slzy, které nešly zastavit.

Zaslechl jsem klapnutí dveří ve kterých se objevil doktor a sestřičky s hromadou věcí. Ale nedokázal jsem se plně odpoutat od tváří porodních asistentek, kterým se stále více rozšiřoval úsměv na tvářích. Napětí ve mně sílilo a netušil jsem jestli mačkám ruce Ivetce já silněji nedočkavostí nebo ona mě bolestí.

Narodil se

V poslední chvíli jsem zahlédl její vyčerpání a výkřik silnější než dřív. Zdál se být delší než ty předtím. Pak jsem viděl, jak do celé situace vstupuje lékař, pomáhá holkám a všichni se usmívají.

Najednou je zvláštní vteřina ticha, která se zdá nekonečná.

Tak už je venku. Ukažte mi ho. Podejte ho mamince, po které touží. Musím ho vidět. Ale jak, když se mi po tvářích koulí slzy.

Plakal jsem dojetím

Přes vodopády jsem se díval jak si ho Ivetka bere na hrudník. Je nesmírně vyčerpaná, ale jiskry štěstí v očích jí září na celý sál.

Robinek jen tiše zakníkal, aby dal najevo, že je tu s námi a pak jen ležel, hledal prso a koukal se po nás.

Byl tak nádherný.

Stříhání pupeční šňůry

Když se dostala ven placenta, dostal jsem instrukce k přestřihnutí pupeční šňůry. S klidem a pevnou rukou jsem úkon provedl a pak se jen věnoval rodině.

Po nějaké době se Ivetka musela jít umýt. Dostal jsem šanci na kontakt s mým synem. Rychle jsem sundal triko a toho malého drobečka si přitiskl na tělo.

Já ho tak miluju

Ten pocit je nepopsatelný. Tak maličký a křehký, že by jste se báli ho dotknout, Vám leží na těle a kouká Vám do očí.

Určitě si myslel „tak jsem tady táto, nedej mě“. Nedám, neboj. Nic na světě už nemůže přetrhnout to pouto, které jsme spolu v ten okamžik navázali.

Nejradši bych ho už nikomu nevracel, snad jen mé Ivetce. Je 16:49. Vítej Robinku. Jsem tvůj tatínek.

Poděkování

Toto je poděkování Sabině Trojkové. Báječné porodní asistentce, která nás provedla těhotenstvím a porodem. Která nás učila užít si každou chvilku těhotenství, nebát se porodu a především jeho přirozenosti.

Dále bych rád poděkoval zdravotnickému personálu, který zde bez jejich vědomí nebudu jmenovat. Nicméně jejich skvělý přístup a kooperace porodní asistentky nemocniční se Sabkou byla dokonalá ukázka toho, že to může fungovat a každá maminka si může prožít porod takový, jaký si přeje. Bez patáků, se zvolenou polohou, bez poranění a tudíž bez šití a to i přes to, že druhá doba porodní byla dvouhodinová. Za porod bez kleští a bez řezů. Všichni tam byli úžasní a každý nemalou měrou přispěl k narození našeho krásného, silného a zdravého chlapečka.

Posted on komentářů 13

Přirozený porod v porodnici




Porod je jednou z nejzásadnější a nejkrásnější událostí v životě. Poprvé se setkáš se svým dítětem, které 9 měsíců s láskou nosíš. Přivítáš na svět novou duši, která si Tě vybrala jako rodiče a celým srdcem Tě miluje. My jsme se na porod připravovali s vlastní PA a plánovali jsme přirozený porod, který, až na drobnosti, vyšel. Přečti si náš celý porodní příběh.

Legrační koule

Ty koule moje“ oslovoval mě s láskou Ráďa. Já jsem za těhotenství přibrala 22 kg, tak se mu vůbec nedivím.

No, některé maminky mi přijdou, že jsou zrozené k těhotenství, jak jsou nádherné. Já, když jsem viděla sebe na mama cvičení a potom ostatní maminky, až mě zarazil ten rozdíl. Krásná pleť, bříško k sežrání. Potom já.

Bílá jak stěna a strie kam se podíváš.

Narodí se dřív

Termín jsme měli na konci července a Robinek byl už od května připraven, sesazen. Nás to neděsilo. Počítali jsme s tím, že Robinek ví, kdy se má narodit a evidentně se těší.

Navíc naše PA (porodní asistentka Sabina) mi prohmatávala bříško a ujištovala nás, že i když je miminko připravené, děloha nereaguje.

Pořád jsme cítili, že nás Robinek navštíví před termínem (taky co je termín? jen matematický vzorec a v podstatě orientační den :)).

Blíží se to

Na konci června přijela má PA na kontrolu a už to byl jiný rozhovor. Děloha jemně reagovala, mě konečně přestala pálit žáha (snad jediný nešvar, který jsem během těhotentsví zažívala, tak jsem si hrdlo prolívala zeleným ječmenem) a to byli jasné příznaky blížícího se porodu.

Nadšeně jsem to volala Ráďovi. Byli jsme šťastní, připravení a trochu nervozní, kdy to přijde a jaké to bude.

Porod jsme často rozebírali

Poctivě jsme se o porodu bavili. O tom, jak to zvládnu, když oba dva víme, že jsem fňukna a kňoura v případě jakékoli bolesti.

Že během porodu se dere na povrch hloubka ženské duše, která ženu zkouší z toho, jak moc si věří, jakou pokoru má k mámě a vlastnímu porodu a celkově k životu.

Z toho už jsme byli malinko nervozní, jelikož já, vyjmutá z mrtvého těla, bez mateřského přijetí, začala život v inkubátoru, kdy první emoce, které jsem z nejbližších cítila, byla bolest a vztek z nespravedlnosti, kdy jsem celé dětství nebyla respektovaná a moc jsem si přála, aby maminka žila místo mě.

Rozhodla jsem se být máma

Po několika letech depresí a utápění se v alkoholu, jsem se rozhodla, jako člověk co už nepije nekouří a jen miluje, stát se mámou.

Sabka mi doporučovala spojit se s mámou a poděkovat ji za život.

Tohle už jsem dělala mockrát, tak jsem se přestala bát. Uvědomila jsem si, že jsem opravdu připravená, mám božského partnera, kterého miluji, dítě, které vzniklo z lásky, rodinu, které jsem odpustila, sebe, které jsem odpustila a že jsem opravdu šťastná a vděčná za život.

Praskla voda

8. července mě 5:45 probudilo počůrání. Byl to teda proud ,který jsem neovládala. Došla jsem na záchod a zjistila, že teče růžová voňavá voda.

„A je to tady“ řekla jsem si a začala jsem se dojetím, nervozitou a očekáváním třepat.

Odkutálela jsem se za Ráďou, abych mu to oznámila. Volali jsme PA do Ostravy a ta mě poslala do postele, že se porod teprve bude rozjíždět. Lehla jsem si a už nemohla usnout.

Přicházely kontrakce

Porod se opravdu pozvolna začal rozjíždět. Takové lehké menstruační bolesti v kříži, které pozvolna začali sílit.

Kolem 8 hodiny, jsme se přesunuli do obýváku a já při každém návalu bolesti musela chodit. PA mi do telefonu radila, jak to rozdýchat a vrtět bokami.

Bolest postupně začala sílit a já se jí nedokázala tolik odevzdat. Snažila jsem se jí vzdorovat a vždy při návalu mi ukápla slza. Když ale bylo po návalu, cítila jsem se báječně, jako by se nic nedělo.

Jsem tady a teď

O to víc mě překvapilo, že vůbec nic necítím za pocity, prostě JSEM. Nemám strach, necítím nervozitu, nepřemýšlím, jak dlouho to ještě bude trvat, jak dlouho to ještě zvládnu.

Prostě JSEM.

Jen jsem prožívala, co se aktuálně děje a děje a děje a děje. Bolest začala být mnohem intenzivnější a v kratších intervalech, tak to Ráďa volal PA a ta nás ujistila, že je na cestě.

Dorazila PA

Kolem 11 hodiny přijela a udělala vyšetření, se kterým mě moc nepotěšila.

„Ivetko je to tak na prst, máš to celé před sebou“.

Tohle jsem vážně slyšet nechtěla, ale bolest byla tak silná, že už jsem realitu začala méně vnímat. Sabka si všimla, že bolesti trochu vzdoruji, tak mě začala uklidňovat a říkala, že s každou bolestí jsem blíž a blíž miminku.

Mě překvapilo, jak jsem v tu chvíli sobecká, že myslím jen na sebe a kdy to skončí a ne jak se asi cítí Robinek.

Ráďa se o mě staral

Během půl hodiny mi ještě Sabka udělala masáž, Ráďu ponoukla, ať mi ohřívá ručníky a dává na záda a také mě přemluvila, abych šla do sprchy a dávala si horký proud na záda. Opravdu mi to pomáhalo.

Potom Ráďovi předala homeopatika a instrukce, jak je má podávat a šla ke kamarádce, aby nás nechala osamotě.

Prý je na telefonu a přijde tak za dvě hodiny na kontrolu, protože to celé máme před sebou.

Já jen byla a snila

Dál si už jen pamatuji, že bolest byla stále intenzivnější a mě uklidňovalo dělat neustále kolečka ložnice, horká sprcha záchod a sedět záchodě.

To byla opravdu úlevová poloha, vřele doporučuji!

A pak stále dokola – ložnice – sprcha – záchod – ložnice- sprcha – záchod a mezitím mikrospánky. Už jsem moc nevnímala, jen vím, že Ráďa tam byl, uklidňoval mě přítomností a přemlouval ať si lehnu. A já jen BYLA a snila.

Já už potřebuji tlačit

Z ničeho nic, jak sedím na záchodě a snažím se vykonat potřebu, protože jsem klystýr nechtěla, mě překvapí, jaké začínám mít nutkání tlačit. To mě celkem rychle probralo z únavy a hned jsem urgovala Ráďu, že je to divné a instinktivně jsem tušila, že už jsme ve finále.

Divné nám také přišlo, že postupně odcházela bolest a já najednou jen chodila a nekácela se z bolesti. Jen jsem začala bokami vytřepávat silný nával tlačit.

Sabka dorazila, udělala vyšetření a klidným a maximálně profesionálním hlasem nám oznámila:

„Tak děcka a já teď budu trochu rychlejší. Teď se hezky sbalíme a půjdeme do auta. Do Vyškova už nejedeme, právě jsem nahmatala hlavičku.“

Přes veškerý ledový klid jejího hlasu nastal mírný chaos, ve kterém jsme spoustu věcí nechali doma. Já měla jen za úkol přecházet návaly tlačení a obléct se.

Cesta do porodnice

Cestou z baráku jsem doufala, že nikoho nepotkáme, jelikož lidé a hlavně sousedi mají tendence Vám předávat podporu i když před nimi funíte a v podstatě rodíte. Nikoho jsme nepotkali, nasedli do auta a jeli.

Dorazili jsme bez přijetí přímo na sál. Nikdo mě naštěstí neobtěžoval sepisováním vstupních papírů, protože i jim bylo jasné, že už rodím. Setkali jsme se s nemocniční  PA a já si oddychla, že je to stejně krásné a sympatické stvoření, jako ta naše.

Sabka předávala informace, poukazovala na porodní plán (článek o porodním plánu: Informovaná máma), na to, že si nepřeji nastřihnutí hráze, že jsem si masírovala hráz, že jsme pila maliník a jedla lněná semínka a cvičila s aniballem (po pravdě jsem to zkusila párkrát, ale nešlo mi to, tak jsem toho nechala).

A jsme ve finále

Tak a finále mohlo začít. Já vůbec necítila bolest. Strašně mě to překvapilo, měla jsem načtených knih jako Hypnoporod, Znovuzrození a tam jasně bylo řečeno, že tělo porod řídí samo, že nemusím vůbec tlačit.

No jo, ale moje tělo nevysílalo žádné bolestivé kontrakce, jen bezbolestné návaly tlačit.

Byla jsem z toho zmatená, ale řekla jsem si, že moje tělo ví, co dělá. Tak jsem začala tlačit, jenže to dost štípalo a bolelo.

Držela jsem Ráďu a řvala. A řvala. Přišlo mi, že se nic neděje. I ostatním to přišlo, tak jsme změnili polohu a holky mi vysvětlily že možná místo křiku, ať zkusím tu energii dát do břicha, do vytlačení.

Vyčerpávající finále

A ono to fungovalo, fakt. Jen to trvalo. Se změnami poloh i Robinek několikrát změnil polohu. Tlačila jsem tak hodinu, možná hodinu a půl. Holky asistentky si skvěle vycházely vstříc a pokyvovaly hlavami.

Několikrát už hlavička byla skoro venku, ale  Robinek se zase vcucnul zpátky do dělohy. To mě zamrazilo. Byla jsem tak vyčerpaná, že se mi z toho chtělo brečet. Sabka mi pořád opakovala, že každou chvíli budu s miminkem a teď tohle.

Tak jsem se rozhodla, že takhle ne.

Porod se děje, já jsem TADY a Robinku, my to spolu zvládneme. Sice nám to teď moc nejde, ale zvládneme to spolu. Já půjdu ze všech sil a ty věř mamince jako já věřím Tobě.

Narodil se

Po další půl hodině tlačení jsem Sabce řekla, že už to nezvládnu ( měla jsem v plánu říct, že už odmítám rodit, ať ho ze mě vyjmou, nebo mi něco píchnou). Přerušil mě nával, já zatlačila a hlavička byla venku.

Ráďa plakal a říkal, že je nádhernej, vlasatej.

Přišel lékař a řekl, že mám poslední zatlačení.

Tak jsem naposledy zatlačila z posledních sil a 16:49 byl venku. Začala jsem brečet a hned se k němu natáhla, ať ho vidím. Ležel tam a jen koukal, neplakal. Koukal a pozoroval svět.

Byl nádhernej

Vůbec nevypadal jako miminko, vypadal tak moudře. S Ráďou jsme plakali dojetím. Zamilovali jsme se do něj. Dali mi ho na hruď a začali jsme se seznamovat.

Lékař zkontroloval poranění a konstatoval, že žádná nejsou (takže Aniball nebyl potřeba a tělo vše zvládlo i bez pomoci).

Na závěr

Už po porodu Robinek hledal prso celkem rázným a akčním způsobem, takže jsme mohli tušit, že nás čeká život se silnou osobností a to se potvrdilo.

Já byla v tranzu a cítila jsem ženskou hrdost, že jsem si porodila to nejkrásnější dítě. Vyčerpání bylo pryč. Byl to ten nejkrásnější okamžik v životě.

Zrození života je prostě mystickým zážitkem, až mě překvapilo jak moc přítomný okamžik to byl. 

Od té doby, když vidím novorozence nebo se mluví o porodech, pláču. Dojetím. Stále. I 9 měsíců po porodu.

Související články: