Posted on Napsat komentář

Děti a citové potřeby. Znáš jazyky lásky?

Původně jsem plánovala popsat pocity z knížky Děti a pět jazyků lásky (Gary Campbell). Protože se mi však tolik nezamlouvala forma vyprávění, rozhodla jsem se, že napíšu článek ne o knížce, ale myšlence dětí a pěti jazyků lásky. Někdy knížka rodiče i směřuje k trestům a odměnám, což není v souladu s naší výchovou. Článek je tedy o jazycích lásky, té hlavní čisté myšlence, která mě nadchla.

Co jsou to jazyky lásky?

Jazyky se nazývají, protože jde o formu komunikace, kterou děti i my dospělí potřebujeme, abychom se cítily milovaní. Každé dítě má svůj primární jazyk lásky nebo třeba dva primární, které potřebuje nejčastěji naplňovat. Ostatní jazyky taky naplňujeme, aby se láska stimulovala všemi způsoby. Kojenec třeba potřebuji splňovat všech pět jazyků ve stejném měřítku. Dítě, jak postupně roste, tak bude jeho potřeba lásky ovlivňována jeho povahou a proto se některé jazyky stanou primární.

Proč je potřeba komunikovat s dětmi skrze jejich jazyk lásky?

Dítě má citové potřeby. Pokud si představíme určitou nádobu citových potřeb, potřebuje ji pravidelně dolévat, aby se cítilo milované a v bezpečí. Nejčastěji však vyžaduje dolévat jeho primárním jazykem. Každé dítě i dospělý má jiné potřeby. Na nás rodičích je, přijít na to, jakým jazykem nejčastěji komunikovat s dítětem. Pokud třeba naše dítě má jako primární jazyk fyzický kontakt a my nejsme moc kontaktní, dítě se nebude cítit úplně milované i když ho budeme zásobovat dárky a slovně ujišťovat každý den. Takže je to i úkolem pro rodiče, v sobě otevřít jazyky lásky, aby jej dítě dostalo ve formě jakou potřebuje.

Co je důležité pro jazyky lásky?

Nejdůležitější je opravdovost. Děti hned poznají, že na ně něco hrajeme bez citů jen proto, že jsme si to přečetli. Taky potřebují cítit, že jsou bezpodmínečně milovaní. Pokud na ně budeme mluvit jazykem lásky, ale často na ně budeme křičet a urážet je, budou mít v sobě zmatek a nebude nikdy možné jim citový pohár naplnit láskou. Takže pokud jako rodič cítíš, že v komunikaci mezi Tebou a Tvým dítětem je spoustu negativního a chybí důvěra, je čas se nad tím zamyslet a najít příčinu (něco málo mám v článku Ty se nevztekáš, že se vzteká?).

Bezpodmínečná láska je myšlena taková, kdy dítě ví, že je milované ve všech chvílích i negativních. Že mu nedáváme podmínky pro lásku. Láska se nedá zasloužit, dítě, pokud ji necítí bezpodmínečně, ztrácí pocit bezpečí a naplnění láskou a nevyroste z něj citově založený a sebevědomý jedinec.

Takže rodiče jsou otroci?

Rodiče pokud splňují potřeby lásky svých dětí, rozhodně nejsou otroci. Je to předávání lásky a když si uvědomíme, že děti se nejvíce učí vzorem, tak se tímto naučí i plnit potřeby lásky druhých. Myslím si, že je to naopak ta největší investice v životě, zajistit dětem bezpečí, naplňovat jim potřeby lásky a pomáhat s negativními emocemi. Tohle budou základy v životě, kterých se v budoucnu budou držet ať už ke vztahu k nám, nebo k ostatním.

(Opačně to funguje stejně, pokud dětem dáme základ bez lásky, bezpečí a naplňování potřeb, nevyroste z nich sebevědomý jedinec hledající partnera, který je bude bezpodmínečně milovat a naplňovat jim potřeby.)

Jazyky lásky:

  1. Fyzický kontakt: Malé děti vyžadují hodně fyzického kontaktu (proto i dlouhodobě kojím, kojení je taky forma lásky). Děti potřebují fyzický kontakt, vyžadují objetí, držení za ruku, čtení pohádek u rodiče v klíně, tulení v posteli, hlazení atd… Dítě vnímá i jemné pohlazení, když projde nebo při fyzických jakoby bitkách s tátou. Pokud je primárním jazykem dítěte fyzický kontakt a vy jej někdy budete fyzicky trestat, bude to pro něj citově nejhůře snesitelné.
  2. Slova ujištění:  Potřeba slyšet slovní podporu, náklonnost i něžnost. Potřeba častého slovního vedení od rodiče. Děti potřebují často slyšet slova „Miluji Tě, Mám Tě rád/ráda“, nebo pokud dosáhnou úspěchů, potřebují slyšet slova, která je podpoří. Děti s primárním jazykem slovního ujištění citově nejhůř zvládají, pokud jim rodiče skrze slova říkají něco negativního, nebo jim slovně ubližují.
  3. Pozornost: Děti vyžadují společně trávený čas. Týká se to hlavně prvních let života, kdy děti máme přilepené na sobě a vyžadují nás každou chvíli. Pro děti vyžadující pozornost je dobré vymýšlet společné aktivity, hrát společenské hry, cestovat a zamýšlet se nad tím, jak často jim říkáme „teď nemůžu“. Dětem, které mají pozornost jako primární jazyk nejvíce ublíží, pokud je rodič odsouvá a nebo si jich nevšímá. V tomhle případě opravdu nestáčí dárky a slova „Miluji Tě“.
  4. Dárky: Všechny děti milují dárky. Pro některé je však darování dárku nejcennějším projevem lásky. Místo koupeného dárku můžeme vymýšlet překvapení nebo darovat něco, co najdeme, nepotřebujeme. Jde však jen o jeden jazyk lásky. Často se využívá, když nejsou naplněny ostatní potřeby. Nezapomínat i na ostatní jazyky. Děti, pro které je tento jazyk primární, milují, když se dárky zabalují, když z dárku cítí opravdovou přípravu rodiče. Citově nejhorší pro takové děti je nebýt obdarováván.
  5. Skutky/služby: Začíná to péčí o miminko, dát najíst/napít, teple obléct, vysvléct, přebalit. Postupně se to mění v rodinnou pohostinnost a splnění pomoci, kterou dítě vyžaduje. U tohoto jazyku je nejdůležitější vypustit, že nejsme otroci, ale splněním služby/skutku dítěti projevujeme lásku. Budeme mu tím i vzorem a dítě se tím naučí plnit tuto potřebu i ostatním. Někdy to vypadá, že je dítě líné, nebo vypočítavé, ale spíš jde o žádost na doplnění lásky. Nejhorším pro takové dítě je pokud se rodiče rozhodnou, že dítě bude samostatné (dřív než na samostatnost bude připravené) a s ničím mu nepomáhají.

Jak poznat primární jazyk lásky?

Určitě se dětí neptejte. Poznáte to, když je budete pozorovat. Primární jazyky můžou být i dva. Co od Vás nejvíce vyžadují? Jakým jazykem promlouvají nejčastěji k Vám? Taky nezapomenout na to, že je potřeba komunikovat všemi jazyky lásky.

Neméně důležité je naplňovat potřebu lásky i Vám. Víš jaký jazyk lásky je pro Tebe primární? Je naplňován? Aby bylo šťastné díte plné lásky, zákonitě musí mít i šťastné rodiče plné lásky. Na konci článku přidám odkaz na online TEST pro určení Tvého jazyku lásky.

Na závěr

Takže si to shrneme. Důležité je být šťastný rodič, naplněný láskou. Potom můžeme efektivně komunikovat jazykem lásky. Dítě se cítí milované a v bezpečí jen pokud má naplněnou potřebu lásky všemi jazyky a hlavně svým primárním. Bezpodmínečná láska je základ pro komunikaci jazyků lásky.

Na závěr ještě připomínám, že nic není růžové a jednoduché jak to vypadá. Výchova dětí nás často dostává do pastí vlastních stínů, takže i když chceme a snažíme se, pořád na děti křičíme nebo jim dáváme podmínky k lásce. Takhle vypadá reálné rodičovství a tahle naše selhání nám můžou být dobrým pomocníkem zapracovat na sobě. Protože jak říká R. Fullghum:

„Nic si nedělejte z toho, že děti někdy neposlouchají co říkáte, ale zamyslete se nad tím, že vás neustále pozorují.“

Knížky o jazycích lásky:

  • Pět jazyků lásky – G. Chapman
  • Děti a pět jazyků lásky – G. Chapman, Ross Campbell

Odkaz na TEST jazyků lásky: klikni ZDE. Děkuji za přečtení! Pokud se Ti článek líbil, budu ráda za sdílení.



Posted on 1 komentář

Nesoudím jiné mateřství, nic o něm nevím

Než jsem se začala babrat tak hluboko v sobě, měla jsem pocit, že je v pořádku soudit ostatní za to, že třeba „selhávají“ jako rodiče. Znáš to, neustále se vzděláváš, snažíš se na maximum být tou nejlepší mámou, k porodu si bereš PA a máš porodní plán. Prostě dokonalé mateřství. Potom potkáš maminku, jejíž porod končil fiaskem, dítě si odbylo čas v inkubátoru a maminka si ještě stojí za tím, že je ráda, že si odpočinula a nebude se na sílu nutit do kojení, když tu máme UM. Ona snad není taky dokonalá máma? Já myslím, že je.

Můj mateřský příběh

Upřímně se přiznám, že já se rozkojila až 10 den (viz. Šestinedělí bez cenzury) a vztah s Robinkem mi nenaskočil hned. Byla jsem do něj zamilovaná na první pohled, to jo, ale necítila jsem žádné pouto vůči němu. Prostě jsem se o něj starala, kojila, nosila, ale že jsem se zamilovala, mi došlo až tak ve 2 až 3 měsíci. Nicméně v obou případech jsem „nestresovala“, teda spíš neupadala do zoufalství. Nebojovala jsem s tím a trpělivě jsem čekala, až to všechno, co má, naskočí.

Věděla jsem, že takto to mám i ve vztahu, muž zamilovaný až po uši, já stále jednou nohou svobodná a až za chvíli mi dojde, že máme pouto. Tohle je prostě moje cesta lásky. Robinek mi ve vytváření pouta moc nepomáhal tím, že byl náročné (netrpělivé, hlasité, nespavé) miminko. Ženské hormony jsou fakt dobrá nálož lásky, že jsem to zvládala a až teď, když se s někým bavím o svém začátku s Robinkem, nevěřícně kroutí hlavou, jak tohle může máma prvorodička dát. Může, když je dítě celé ona a muž jí pomáhá. 🙂

Je mateřská láska přirozená?

Znáš psychologický experiment o mateřské péči?. Ve zkratce:

  • Jsou dvě rodiny myší.
  • Jedna rodí a stará se o mláďata s láskou. Jejich mláďata se potom starají s láskou o ty svoje a předává se to z generace na generaci.
  • Potom je druhá rodina, kde jsou myším ihned mláďata odebírána a když jim je vrátí, maminky o ně neprojevují zájem. Jejich mláďata potom rodí a i když jim nikdo mláďata nesebere, nemají o ně zájem. Tedy tato (ne)péče o mláďata se také dědí z generace na generaci.

Co to znamená?

Došlo mi, proč jsem to neměla jako ostatní kamarádky. Hned po porodu hormony lásky a hektolitry mlíka. Já totiž byla bez mámy a život jsem započala v inkubátoru. Chyběl mi v životě program máma, byla jsem v programu izolace. Nikdy jsem nepocítila ženskou hřejivou lásku, moje první setkání se světem byli jen stěny a zdrcená rodina s tátou, co nechtěl žít.  Moje tělo, buňky ani vědomí netušily co dělat v programu máma. Proto jsem se hned nerozkojila a trvalo mi navázat pouto s miminkem.

Nemáme právo soudit ostatní maminky

Je spousta způsobů lásky. Každá maminka doslova dělá to nejlepší, co umí. Nevíme, jak vypadal její začátek života a vztah s mámou. Taky nevíme, jakou cestu si vybrala její duše a jestli se třeba nesnaží něco dělat jinak. Jen jí to nejde, protože ji to nikdo nenaučil. Je jedno, jestli má jedna máma dudlík, další UM a některá nikdy nenosila. Hlavní je, že své děti milujeme.

Až s mateřstvím jsem došla k takové pokoře. Asi si stačí zamést před vlastním prahem. Jen tehdy zjistíme, kolik síly a odvahy stojí změny v našem životě. Taky není potřeba takových začátků litovat, mateřství je cesta. Mateřský stín léčí a ukazuje směr. Vše je jak má být. Stín je naše nevědomí, takže pokud už mateřství nedáváš, s nevědomím se dá pracovat na různých terapiích. Svou zkušenost s terapií popisuji zde: Do nitra poprvé – co přináší psychospirituální terapie.

Chceš se mnou sdílet své náročné mateřské začátky, napiš mi. Ráda vyslechnu/poradím/pomůžu.