Posted on 1 komentář

Bezplenková metoda – manuál pro maminky

Miminko a plenky, to je zásadní téma. Dnes už můžeme vybírat, jsou látkové, jednorázové, ekologické, noční, vegan a spousty dalších. Znáš i bezplenkovou metodu? Celým názvem je bezplenková komunikační metoda (BKM), protože důležitější než to, že nemusíme použít plenu je, že miminko s námi komunikuje a dává nám najevo, kdy chce čůrat, nebo kakat.

O BKM

Bezplenkování funguje ve světě, hlavně v méně „rozvinutých“ zemích. Pod tím, si představím hlavně africké ženy, které se brzy po narození miminka naučí vnímat signály svého děťátka. Plynky mu ani nedávají, protože jim je jedno, že je miminko počůrá, či pokaká, nosí ho stále na sobě a dávají mu průchod ve vylučování.

BKM u nás

V našich podmínkách to není úplně možné, avšak jde to. Hlavní inspirací pro bezplenkování je kniha Bez pleny (odkaz v inspirujících knihách). Pro nás byla asi spíš jen inspirací, protože dělat všechno podle nějakých pravidel ve dne v noci, na nás bylo trochu moc. Stačilo nám náročné miminko, nechtěli jsme si tu péči o něj znechutit.

Doporučuji přečíst knihu pro inspiraci, ale měj určitě na vědomí, že:

  • né každé miminko chce spolupracovat
  • v noci je to náročný proces, jsi na to připravená?
  • po 4 měsíci nastává krize, kterou nemusíš překonat
  • jsi dokonalá máma i bez BKM

Naše zkušenost

Robinek splňoval typické body pro BKM. Začali jsme praktikovat od propuštění z porodnice. Bylo na něm znát, že chce čůrat nebo kakat. Začal se prostě kroutit a „nadávat“. V tu chvíli jsme ho rychle svlékli a vzali do klubíčka a dali nad umyvadlo, nebo nějakou nádobu. Potom jsme přišli na to, že čůrá hned po probuzení, tak jsme ho rychlostí blesku vzali do klubíčka a se zvukem „tsss“ jsme ho dali nad nádobu a čekali. Někdy to nebylo hned. Postupně se z toho stal zvyk, že po probuzení a svléknutí pleny, spustil proud.

Další bodem bylo kojení. Teplé mlíčko ve střevech vždy podpořilo metabolismus a Robinek i po kojení vyžadoval čurání a hlavně kakání. My měli kluka, tak jsme ho dávali nad umyvadlo až po kojení. Kamarádka s holčičkou, to však vymyslela tak, že při kojení pod ní dala misku a holčička mohla rovnou během kojení vylučovat. To prostě s piňďou nejde, moč by byla všude.

Za chvíli se Robinkovi ustálila pravidelnost v ranní stolici, začal kakat buď jednou denně nebo obden a to ráno (kojená miminka můžou kakat i jednou za několik dní, je to fyziologické, více v článku O kojení od Vykojené). Přes den jsme tedy měli jen pročůrané pleny a každé ráno začalo vykakáním do misky.

Pozice klubíčko

Miminko si o sebe opřeme tak, aby se opíralo zádíčky a hlavou o tvou hruď nebo bříško. Držíme pod kolínky vždy tak, aby ještě nesedící miminko mělo kolínka vždy výš než kyčle. Můžeme jej takto držet nad umyvadlem, nebo nad miskou. Hlavně ať je to pohodlné miminku i Tobě.

Krize BKM

Problém nastal po 4 měsíci, to je období, kdy děťátko začne vnímat okolní svět a zapomene na vlastní vylučování. Ne že by přestalo vylučovat, jen to už nebude vnímat a bude to dělat automaticky, bez upozornění. Tím jsme s BKM skončili. Znám maminky co se z BKM dostali k nočniku v 10 měsíci a byli už nastálo bez plen. Záleží na miminku.

Co je k BKM potřeba?

  • trpělivost – nemusíš hned poznat jaké signály Ti miminko dává, trpělivě vyčkej než si všimneš, někdy miminka fakt žádný signál nedávají od narození
  • používat při vylučovaní nějaký zvuk, např „tss“ – miminko si zvuk spojí s vylučováním, nebo třeba když vylučuje do umyvadla, tak pustit vodu
  • vylučovací nádobu do kočárku, batohu – v prodejnách pro děti, kde jsou látkové pleny, nosítka, šátky většinou i seženeš vylučovací misku, její výhoda je v ohlém okraji a můžeš si opřít ruce s miminkem o okraj
  • vhodnější jsou látkové pleny – miminko bude motivované Tě o vylučování informovat, protože bude cítit vlhkost a ta je mu přirozeně nepříjemná, BKM si oblíbí, protože bude víc v suchu

Takže BKM s plenama?

Ano, sice je to BEZplenková metoda, ale jde o to, že miminko převážně vylučuje mimo plenu. Samozřejmě stále nosí pleny, jako pojistku. Nám se nejvíc dařilo odchytávat kakání, miminka jsou totiž docela průtokáči, a každých 10 minut dávat čůrat, se mi opravdu nechtělo. Takže se tím hlavně zredukoval počet pokakaných plen a množství počůraných plen. Což mi přijde jako nejvíc ekologická varianta, co může být. Zase s holčičkou je jednodušší, že se pod ní může dát něco nepromokavého a bude bez plen, s piňďou se nám to neosvědčilo, protože dosah čůrání byl opravdu velký.

Mýty o BKM

  • násilné posazování na nočník – jak píšu v článku, o nic násilného se nejedná a miminko nesedí, drží se v klubíčku
  • miminka neovládají svěrače – ovládají, důvěřujme jim
  • je to nepřirozené – ano mnohem více je přirozené, čůrat a kakat si do klína vleže a válet se v tom
  • je to náročné – za zkoušku nic nedáš, praktikovat třeba jen po kojení a probuzení bohatě stačí
  • je ještě malé – může se začít už po porodu

Shrnutí BKM

My tuhle metodu doporučuje, moc se nám osvědčila. Robinek byl spokojenější a mnohdy to vysvětlilo pláče z neznámého důvodu. Robinek byl první 3 měsíce nošený, takže pokud se začal v šátku kroutit a kopat, taky tím naznačovat potřebu vylučovat. Hlavní, je že miminko je ten velitel, maminka vyhovuje jeho potřebě.

NEVÝHODY

  • v noci náročnější pro maminku
  • hůř praktikované třeba v kavárně

VÝHODY

  • napojení se na miminko
  • ekologičtější
  • ekonomičtější
  • miminko se v klubíčko vyprdí – předchází se kolikám
  • při kakání z klubíčka se moc nezašpiní zadeček – stačí utřít toaleťákem, nebo rovnou umýt pod vodou, eliminuje to výskyt opruzenin a přenos bakterií do pochvy
  • řešení při pláčích bez jasné příčiny
  • dohled nad konzistencí a barvou moči a stolice
  • jednodušší přechod na nočník

Pokud máš zkušenost s BKM, napiš do komentáře. Budu ráda. Ivet.

Doufám, že Tě článek zaujal a pomůže Ti lépe přijmout a pochopit BKM. Pokud se Ti líbil, budu ráda za komentáře, sdílení, lajky.



 

 

 

 

Posted on Napsat komentář

Miminko pláče, co s tím?

Možná jste měli stejnou představu jako já. To si tak odnosíte 9 měsíců miminko, krásně ho porodíte, miminko se přisaje a usne, ale za dva dny je z něj plačtivý uzlíček. Proč pořád pláče? Vždyť je pořád se mnou, chce zase prso? Proč kolem mě mají všichni tichá spavá miminka? Tak se pojďme podívat na pláč miminka i z jiného než vědeckého úhlu pohledu.

Proč může plakat?

  • nelíbil se porod
  • miminku chybí kontakt s rodiči (separace)
  • miminko je temperamentní
  • miminko je citlivé (prokázáno, že na prdíky trpí všechna miminka, jen ty co pláčou, jsou citlivější)
  • vstřebává nový svět

Jak poznáme příčinu

Příčinu ani nemusíme poznat. Můžeme se jen domnívat a přemýšlet nad tím, jestli porod byl pro miminko respektující nebo jestli mělo miminko z čeho mít reálnou hrůzu a strach. Většinou to je typ pláče, který po 3 měsících odezní a z hysterického uzlíčku je konečně vnímající se usmívající miminko.

Miminkům také způsobuje existenční traumata, když nejsou hned po porodu a první dny v náručí maminky nebo tatínka, protože potřebují cítit lásku a teplo lidského těla. Mě mrzí, že jsem nebyla natolik informovaná. Když měl Robinek žloutenku a byl na fototerapii, vozili mi ho z jipky jednou za 3 hodiny. Teď už vím, že dítě má právo na nepřetržitý kontakt s mámou a mohla jsem na jip být s ním, i když mi to nikdo nenabídl. (Nebo zažádat o alternativní řešení, třeba fototerapie v pokoji. Zákon to vidí jasně, takže se nikdy neboj zažádat o alternativu nebo řešení, které Ti bude nejvíce vyhovovat – více info ve fb skupině: Podpoříte mne v osvětě)

Potom se může stát, že ačkoliv jsi se celé těhotenství jen radovala a porod byl rychlý a vědomý, i tak si můžeš porodit náročné temperamentní či citlivé miminko. Prozradím Ti, že spavá klidná miminka taky jsou, ale není to pravidlem. Citlivá a temperamentní poznáš většinou neklidným spánkem, častým pláčem a že si z šestinedělí nic nepamatuješ, protože jen lítáš kolem toho drobečka, který Tě vyžaduje každou vteřinu. Jak já nenáviděla všechny kamarádky, co porodili klidné miminko a vypadali krásně. Já byla vyřízená a zpracovávala v sobě tolik změn, jen abych se s touhle náročnou rolí ztotožnila. Temperamentní citlivá miminka jsou plačtivější i po 3 měsíci nebo se ve 4 už rovnou vztekají.

Co dělat?

  • přijmi skutečnost, že miminko pláče a má svůj důvod, přistupuj k němu stále s něhou a láskou
  • pořiď si šátek nebo nosítko (Šátek nebo kočárek ? (užitečné rady a tipy pro nošení dětí) , aby se miminko cítilo v bezpečí jako v děloze, hlavičku má u Tvého srdíčka, které poslouchalo 9 měsíců, uklidní ho to
  • nech si pomoct a vykašli se na úklid nebo vaření, pokud Ti nemá kdo pomoci tady je fb skupina, kde si v šestinedělí vypomáhají ženy mezi sebou: pomáháme si v šestinedělí
  • spi, když miminko spí
  • zaktivizuj partnera (kdyby mi Ráďa v noci i přes den nepomáhal, zbláznila bych se), tátové stejně nepomáhají, jsou to rodiče, takže se starají jako Ty
  • pokud máš problém s kojením, možná Ti pomůže můj článek o kojení – O kojení od Vykojené,
  • rozhodně pláč nevyřeší umělé mléko, pokud miminko přibírá a prospívá, tak ho nepotřebuje, spíš po UM usne, protože je to velká metabolická nálož
  • mluv o tom, jak se cítíš, já vím, že mateřství jsme si představovali jinak než takhle, časem bude líp, věř mi, hlavně nic nedus v sobě
  • baby masáže, pomáhají miminku se uvolnit a navázat kontakt s rodiči
  • komunikuj s miminkem, klidně mu říkej, jak se cítíš, ono Ti bude rozumět, je to pro Vás oba nové a na každém vztahu se dá pracovat
  • pokud miminko pláče opravdu od rána do večera, už to není v pořádku a mohlo dojít k nějakému porodnímu zranění, určitě to prober s pediatrem
  • jestli Ti vyloženě vadí dětský pláč, dá se na tom pracovat – píšu o tom v článku Ty se nevztekáš, že se vzteká?

O náročných miminkách

Rodičovství je cesta, takže neexistuje obecný doporučený návod, jak se dělají a rodí klidná a spavá miminka. Věřím tomu, že duše našich dětí si nás vybraly. Vědí, co všechno zvládneme, nikdy nám nenaloží víc. U těch náročných se navíc budeš po roce cítit jako mistr zen-budhismu a Tvá trpělivost doroste do nebeských výšin.

Maminky klidných dětí, prosím jestli si čtete tenhle článek, prosím nekomentujte naše temperamentní děti slovy:

  • moje děti se tak nevztekají
  • moje děti teda spí
  • „klid mámo“
  • moje děti jsou šťastné a hodné, to tvoje nevím
  • to by moje dítě neudělalo
  • nepláče nějak moc?
  • nevzteká se nějak moc?
  • nespí nějak málo?

Kdo nezažil, nepochopí. Byla bych ráda, kdyby se na naše náročné děti koukalo jako na stejně šťastné lidské bytosti, jako jsou i klidné a spavé děti. Pláč a vztek je komunikací, ne projevem neposlušnosti. Chceš li se dozvědět o temperamentních dětech více, doporučím projekt Teorie typu, může Ti to pomoci více pochopit své náročné dítě.

Na závěr

Doufám, že Tě tento článek potěšil, protože už si můžeš být jistá, že v tom nejsi sama. Pokud se nepovedl porod nebo jsi nezabránila separaci, už se stalo. Nevyčítej si to, na všem se dá pracovat. Pokud se tak stalo, dělala jsi stejně to nejlepší, co jsi mohla. Věř, že jsi tou nejlepší mámou pro své dítě a ono Tě miluje takovou, jaká jsi i se svými chybami.

Mateřství je cesta. Zkus vymazat z hlavy vzorce, že šťastné miminko je spavé a klidné. Šťastné je i to, které je nespavé a plačtivé. Stejně jako spavé a klidné nemusí být šťastné. Neexistuje dokonalá máma, každá máma je dokonalou pro své dítě. Neznáme příčinu, proč si nás vybraly duše náročných dětí, ale můžeme si být jisti, že nám věřily, že to s nimi zvládneme.

Informace mám z vlastní zkušenosti a z knih – Inspirující knihy. Pokud Tě teprve čeká šestinedělí, přečti si Dopis od miminka.



 

 

Posted on komentáře 3

O kojení od Vykojené

Na kojení jsem se v těhotenství těšila ze všeho nejvíc. Jak budeme s Robinkem propojení a já přešťastná tím spojením maminky a miminka. Nikdo mi však neřekl, že kojení dokáže potrápit. O tom, co všechno znamená kojit, se dozvíš v tomhle článku.

Kojení je potřeba

Kojení je jedním slovem potřeba:

  • jídla
  • pití
  • blízkosti
  • tepla
  • bezpečí/ujištění/přijetí

Co možná o kojení nevíš:

  • ze slin miminka se vytváří složení MM přesně na míru pro miminko (kojení dvou dětí, dvě různá MM)
  • pokud procházíš nemocí, v těle se Ti vytváří protilátky a miminko je rovnou přijímá z MM
  • pokud je miminko nemocné, sliny dítěte to prozradí a Tvé tělo bude vytvářet „léčivé“ MM s protilátkami
  • doporučená doba kojení je od WHO do dvou let dítěte
  • pokud se dítě odpojí brzy nejedná se o samoodstav, ale o laktační krizi (bojkot)
  • můžeš v rozumné míře popíjet alkohol a kávu-MM se vytváří z krve
  • kromě prvních třech měsíců můžeš jíst cokoliv, co Tobě nedělá potíže, pravděpodobně nebude i miminku (nemusíš držet laktační diety)

Co je pro mě kojení?

Pro mě je kojení prohloubení našeho vztahu s Robinkem. Nemyslím si, že do kojení má zasahovat někdo jiný než ty jako máma. Ty víš, jestli kojíš tak akorát, jak potřebuje miminko, později ty víš, jak zvládáš kojení a je Tvoji osobní věcí, do kdy budeš kojit. Já stále dávám 17 měsíčnímu Robinkovi prso na požádání, a když to situace nedovoluje, tak mu vysvětlím, že teď zrovna nemůžu. Robinek chápe, že mám své hranice.

Kojení miminka do 3 měsíců

Kojení v šestinedělí může být velmi náročné. Já to můžu potvrdit, protože jsem se nerozkojila prvních 11 dní. Po rozkojení jsem zase zjistila, že jsem jen „chodící prsa“, miminko chce totiž prsa permanentně. Není to kvůli hladu, ale protože je ve světe nový a chce mámu a ujištění, bezpečí. Abych to zvládala, tak jsem Robinka nosila první tři měsíce v šátku (článek o nošeni: Šátek nebo kočárek ? (užitečné rady a tipy pro nošení dětí)).

Nápor kojení byl pro bradavky náročný, štípali, tak jsem si je mazala neparfumerovaným kokosovým olejem. Snažila jsem se omezovat jen minimálně v jídelníčku. Nejedla jsem věci, které mě nadýmají a jinak jsem se nijak neomezovala. Začala bych to řešit jedině v případě, kdyby se objevili na Robinkovi kožní problémy a ty neměl.

Vlastně já celkově moc neholduju mléčným výrobkům, cukru a lepku. Pokud se miminku objeví kožní problémy, tak neváhej a cukr, mléko, lepek vysaď. Zlepšení nemusí být hned, ale později se to většinou projeví.

Kojení kojence

Po třech měsících už jsem se vůbec neomezovala, neboť střeva kojence už jsou připravená na obyčejnou stravu z maminčeného mlíčka. Robinek postupně už nebyl věčně přisátý na prsu. Naopak 4 a 5 měsíc je měsícem zvědavosti a některá miminka jsou tak paf z okolního světa, že se nedokážou soustředit na kojení.

V takovém případě maminky kojí někde, kde nejsou žádné podněty. Po půl roce si Robinek už o prso říkal sám, když se začal sápat do výstřihu. Využili jsme také kojící korále, aby mě neštípal do druhého prsa a celkové nešmátral během kojení po obličeji.

Kojení batolete

Kojení většího dítěte už nemá významnou výživovou hodnotu, avšak pro mě a Robinka je stále důležitým procesem. O prso si stále říká, vyžaduje ho po záchvatech vzteku jako uklidnění nebo ke spánku, jako rituál. Jediné kdy usne bez prsa je při jízdě v kočárku. Výhoda kojení větších dětí:

  • při onemocnění se vytváří v MM protilátky
  • při zvracení/průjmech stálý přísun tekutin z MM
  • při hysteriích uklidnění kojením
  • při bolesti uklidnění kojením
  • při nachlazení prostříkávám dutiny MM-rozpouští hleny
  • noční vstávání, hysterie-uklidnění kojením
  • miluju Robinkovu laktační jogu
  • nemusíš do detailů řešit pestrou stravu, vše má v MM

Rady při kojení v šestinedělí

Vycházím z mamila.sk. Najdeš tam mnohem víc informací. Jsou dvě laktační skupiny mamila a laktační liga. Mamila pracuje s přirozeností kojení, laktační liga má medicínský přístup a používá i laktační pomůcky. Já preferuji Mamilu.

Rady:

  • nemusíš popíjet laktační čaje, tvorba MM na nich není závislá
  • z prsa nemusí mléko stříkat, aby bylo potvrzena tvorba MM
  • některé maminky nic neodsají odsávačkou, přesto plně kojí a miminko jim prospívá
  • prsa se někdy přelévají – proti bolesti pomáhá obklad zelného listu z lednice vytaženého, nedoporučuje se odsávat (zvyšuješ tím poptávku a pořád se tvoří víc a víc MM)
  • citlivé bradavky potírat neparfumerovaným kokosovým olejem
  • nejpřirozenější poloha pro kojení je savčí poloha
  • pokud se miminko u kojení kroutí, kope – třeba chce jen čůrat, kakat, doporučuji mít u sebe pořád kakací misku
  • pokud trpíš na ragády bradavek, pomáhá s hojením stříbrný klobouček
  • pokud miminko pláče nemusí to být hlady, pláče protože komunikuje, článek o pláči miminek- Miminko pláče, co s tím?
  • miminka nepotřebují dudlík – dudlíkem jsou Tvá prsa, dudlík může způsobit bojkot laktace, kousání
  • nestresuj se vážením před a po kojení – není to prokazatelné, hlavní je zda miminko přibírá, prospívá, kolik toho vyčůrá, vykaká

Když se nemůžeš rozkojit

V prvé řadě si uvědom, že kojit může každá žena s jakýmkoli typem prsa a bradavky. Je to proces řízený hormony, dokáží ho narušit hormony stresu nebo odloučení od miminka (nevznikne vztah). Nezáleží na tom, jestli máš malá nebo velká prsa, nebo že tvoje máma nekojila. Rozkojit se můžou i maminky co adoptovali miminko, proč ne ty?

Rady při nerozkojení nebo bojkotu:

  • koj tělo na tělo, nahá kůže podporuje vztah a hormony na tvorbu laktace, taky podporuje touhu miminka po prsu maminky
  • buď ve stálém kontaktu s miminkem, nejlépe si pořiď nebo půjč šátek na nošení, miminko bude stále u zdroje a bude ho prsíčko přitahovat, Tobě se zvýší hormony na produkci MM
  • koj v savčí poloze, spěte spolu v posteli
  • odstraň kloboučky, dudlík, lahve
  • pokud se stále nedaří rozkojit nebo miminko stále kojení bojkotuje můžeš získat více informací s online LP na fb ve skupině Podpora kojení
  • nebo si vyhledej LP ve svém bydlišti, nejlépe poporodní dulu

Mýty o kojení

Jsme ve 21 století a laktační týmy nebo vědci se postarali o vyvrácení různých mýtů o kojení. Bohužel zdravotní personál se nedovzdělává a může být přesvědčen o starých informacích. Nejednu maminky tyto zastaralé informace obrali o kojení, protože důvěřovala autoritám, které pracují v oboru.

Znovu sem přidám odkaz na skupinu na fb s názvem podpora kojení. Informace v ní sdílí kvalifikované LP a v souborech najdeš odkazy na výzkumy, rozsáhlejší informace atd. Napsala jsem zásadní mýty, které jsem buď sama slyšela, nebo jsou známé a nemusíš tušit, že jde o vyvrácený blud.

Mýty:

  • přední zadní mléko-neexistuje, koj klidně pořád a střídej prsa jak to vyhovuje Tobě a miminku
  • kojit po třech hodinách-miminko neví co jsou 3 hodiny, potřebuje pořád mámu
  • slabé mléko – neexistuje, pouze při stresu a nedostatečném kontaktu se například může mléko vytratit, příčinou rozhodně není, že by ho bylo málo
  • když miminko pláče, máš slabé mléko – miminka pláčou protože je to jejich přirozeností
  • potřebuje dudlík – potřebuje dudlat, k tomu má tvá prsa
  • po půl roce je z MM voda – je to stále výživový lektvar plný živých kultur dělaný přesně na míru pro miminko
  • UM je lepší než MM – UM obsahuje neživé živiny, MM je živé a přesně na míru miminka
  • měl hlad, po UM usl – usl protože pro miminko bylo UM velká metabolická nálož, která ho vyčerpala
  • jsi otrok miminka, prsa nejsou na hraní – miminko chce Tebe a Tvá prsa, je to zařízené takhle přírodou, vysvětlí ti to Dopis z nebe
  • nepřibírá nasadíme UM – kojené děti přibírají skokově, záleží zda dítě prospívá, kolik toho vyčůrá a vykaká
  • musí kakat každý den – MM se vstřebává postupně, je fyziologické i pokud nekaká několik dní
  • zkažené mléko – MM může mít různou konzistenci, barvu, vždy je přesně takové ideální pro Tvé dítě

Mýty o kojených dětech

  • má hlad v noci nespí-kojené děti nespí v noci třeba i do 3 let, je to z důvodu vývoje, ne hladu, zato některé děti jsou spáči a brzy spí celou noc i to se může průběžně měnit, důvěřuj miminku
  • ve vedrech musí pít miminko čaj/vodu-tento blud ohrožuje zdraví ledvin, i podle WHO má mít dítě tekutiny do 6 měsíce výhradně z MM, potom z jídla a od 10 měsíce můžeme nabízet vodu, pokud nezažádalo dřív, ve vedrech akorát vyžaduje víc MM, je to v pořádku (nevím jak je to u nekojených)
  • od 4 měsíců příkrmy, kvůli imunitnímu oknu– vyvráceno, dítě má stopy alergenů z MM, nepotřebuje je ve formě příkrmu, WHO už se přiklání i k tomu, že příkrmy jsou vhodné, až dítě projeví zájem o jídlo; dietoložka Margit Slimáková ve videu říká, že některé děti chtějí jíst lžičkou, některé vyžadují BLW (do tlapky), nám Robinek začal jíst až někdy po 8 měsíci a taky pouze BLW, do té doby jen ochutnávala a plival, takže záleží na dítěti, hlavní je mu důvěřovat a od 4 měsíců přikrmovat jen děti na UM a u kojených čekat až se Ti začnou sápat po talíři (skupiny na fb o příkrmech: Vaříme zdravě od prvních příkrmůBLW/ Jídlo do tlapky)
  • dítě je závislé na matce-ano je, proto se narodilo jako savec závislý na mámě, máma je pro něj potřeba, láska, bezpečí, až se jejího kontaktu nabaží, sám se odpojí, není důvod ho odpojovat preventivně

Mýty o kojících ženách

  • žena nemá kojit dlouho, protože ji kojení vysává-záleží na ženě jak se cítí, já s vyčerpáním jako máma počítám, partner mi pomáhá; rozumím tomu, pokud žena je na dítě sama, tak je z nočního kojení vyčerpaná a bude chtít odstavit (někdy k dobrému spánku ani odstav nepomůže, dítě se často budí kvůli vývoji), pokud se žena cítí vyčerpaná, že ji chybí vitamíny a minerály, lepší než brát umělé, tak přehodnotit stravování (článek o pestré stravě)
  • pokud žena otěhotní musí odstavit-taky vyvráceno, znám ženy, které se těhotenstvím prokojily k porodu a potom kojily tandem (skupina na fb), spíš hrozí že se dítě samo odstaví (přestane se tvořit MM a tělo se připravuje na tvorbu mleziva) a dítě nebaví kojení na sucho, nebo začne kojení v těhotenství být tak vyčerpávající, nepříjemné a bolestivé, že se starší dítě odstaví
  • kojení na veřejnosti je provokace-děti prso většinou chtějí okamžitě a nestojí to za hysterii, jen proto abychom šli někam 200 metrů; kojím kdekoliv, protože to považuji za přirozené, nepřirozené mi přijde dělat z toho hysterii a provokaci

Ucpané mlékovody, zánět

Pokud pociťuješ bolest během kojení a nahmatáš tvrdší prso, nebo zatvrdlinu, máš pravděpodobně ucpaný mlékovod. Pomůže Ti:

  • nahřát před kojením a masáž
  • nechat přednostně sát dítě z postiženého prsu
  • pokud najdeš na bradavce bílou tečku, propíchni ji sterilní jehlou
  • po kojení dát tvarohový obklad
  • zavolej nebo se poraď s LP

Já měla jednou ucpaný mlékovod, při kojení jsem slzela bolestí, žádnou tečku jsem nenašla a hlavně jsem prso zahřívala a odpočívala. Po třech dnes odeznělo. Je to opravdu bolestivé a nepříjemné. Pokud se Ti objeví teplota, okamžitě vyhledej lékařskou pomoc! Pravděpodobně se jedná o zánět.

Tipy pro kojící

  • pokud potřebuješ zahnat stres nebo chmurné myšlenky, můžeš si dát bachovky krizovky
  • pokud budeš brát léky a nevíš zda jsou pro kojící– tady je databáze povolených léků– ani lékaři někdy nedoporučují preventivně brát určité léky a kojit, aniž by tušili, že jsou přístupné i pro kojící
  • pokud Tě ovládne nachlazení– pomůže Ti článek od porodní báby bylinkářky :Podzimní nachlazení? Osvědčené rady pro těhotné i děti
  • pokud potřebuješ, aby někdo hlídal miminko a nechtěla jsi používat flašku, tak MM podávej přes lžičku, nebo přes stříkačku, uvolni v ní vzduch a nech děťátko nasávat sacím reflexem
  • nestresuj se vypitými ml MM, důležité je zda miminko prospívá, kolik toho vyčůrá a vykaká
  • během růstu zoubků může nastat bojkot, stále prso nabízej
  • dítě se naučí pít vodu z panákovky, nepotřebuje flašky a brčka
  • kojení by mělo být příjemné jak pro maminku, tak miminko, vzájemně si vycházejte ve svých potřebách

Na závěr

Přeji všem prokojené mateřství. Jednou na to budeme s láskou vzpomínat. Jak to možná bolelo, jak jsme se nevyspaly, jak dělá ten náš malý savec cirkusové kousky u kojení. Doufáme, že bude budoucím maminkám čím dál přirozenější, že miminko chce stále prso a že to nejlepší, co můžeme miminku dát, je MM. Je to však jedním z faktorů, kojení není všechno.

Kojení je někdy fakt vysilující a náročné, potom jsou zase chvíle, kdy stojí za to. Jsem hrdá vykojená.

Pro úspěšné kojení je důležitý poporodní bonding, nemají právo Ti bránit v nepřetržitém kontaktu s dítětem. Pokud by jsi s tím měla problém, ozvi se do skupiny –Podpoříte mne v osvětě? O právech při hospital.- aktivní řešení stížností).

Ještě shrnu skupiny a stránku o kojení:

 



Posted on 1 komentář

Minimální výbava do porodnice

Na přirozeném mateřství mě baví, že nepotřebuji tolik věcí. Hlavní jsou pleny, prsa, oblečení. Výbavu do porodnice jsem dávala dohromady s mou soukromou PA. Měla jsem dvě tašky.  Jedna menší taška k porodu, která se potom vloží do větší tašky, na oddělení šestinedělí.

Taška k porodu

Doklady

Hygiena

  • poporodní vložkykoupili jsme obyčejné, musela jsem kvůli podráždění přejít na ekologické, bez chemie
  • inkontinenční absorpční vložky – používali jsme i jako přebalovací podložku
  • obuv do sprchy
  • odvar z rozmarýnu ve spreji – na poporodní rány
  • síťované kalhotky – ekologická varianta pratelných, 2ks

Ostatní

  • energetické tyčinky
  • hroznový cukr
  • nádoba na placentu
  • aromaterapie – olejíčky
  • noční košile

Pro miminko

  • čepička, oblečení 50-56
  • plenyjednorázové, látkovali jsme až doma
  • vlhčené ubrousky  – my měli perlan a olejíček Medvídek, jako alternativní náhradu
  • 5 látkových čtverců – na zakrytí, utření a horký obklad na hráz

 

Bylo super s sebou mít vlastní PA, komunikovala s personálem a já mohla jen rodit a ne se zdržovat administrativou.

Vlastní oblečení na sebe a miminko jsem v porodnici nepoužila, dostávala jsem nemocniční. Je dobré se informovat o tom, co porodnice zajišťuje, nemusí se brát věci zbytečně.

Taška na oddělení

Taška na oddělení nemusí být v případě ambulantního porodu. My o něm uvažovali, nakonec jsme zůstali v porodnici.

Hygiena

Oblečení pro maminku

  • na cestu domů podle počasí – hlavně volné a kojící
  • župan
  • kojící podprsenka – stačí sportovní

Oblečení pro miminko

  • podle počasí, velikost 50-56
  • rukavičky
  • zavinovačka (do autosedačky) na cestu domů

Ostatní

  • mobil a nabíječka
  • bachovky krizovky – na uklidnění, pro kojící
  • záměrně nepíši žádné podpůrné prostředky pro kojení, nejsou potřeba, spíš je potřeba znát teorii o kojení a tu jsem zpracovala v článku O kojení od Vykojené

Robinka jsme si nepřáli umývat, tak jsme nepotřebovali osušku pro miminko a další potřeby na umývání. Vůbec jsme nekupovali dětskou kosmetiku, vystačili jsme si s kokosovým olejem.

Další věci do domácí výbavičky jsme vypsali do článku Výbava pro miminko.

Na závěr

Narození miminka pro nás byla vyčerpávající a silná událost, že jsme v porodnici neřešili zda jsme dokonalí eko rodiče. Takže jsme začali látkovat až doma. V šátku jsme také poprvé uvázali až doma. První dva týdny jsme hlavně proleželi.

Doporučujeme nakupovat další věci až na aktuální potřebu. Nehromadí se to potom doma.

Heslem šestinedělí je:

Přijímáme pouze návštěvy, které uklidí nebo donesou jídlo.

Nákup ekologické výbavy doporučujeme z e-shopu:

 

 

 

 




Follow my blog with Bloglovin


Posted on komentářů 5

Šátek nebo kočárek ? (užitečné rady a tipy pro nošení dětí)

Už když jsem Robinka měla v bříšku, věděla jsem, že chci být nosící máma. Pořídila jsem si šátek a kočárek pro jistotu. Předpokládala jsem, že stačí, když já chci nosit a miminko bude spokojené u mámy. Ještěže jsme pořídili kočárek, Robinek to totiž viděl jinak. Tento článek obsahuje spoustu užitečných informací a rad ohledně nošení dětí. Pokud váháš zda nosit či nenosit, tak se rovnou pusť do čtení.

Příprava na nošení

Na všechno jsem se připravila. Koupila nosící šátek (co jsme dál pořídili v článku: Výbava pro miminko), jelikož jsem byla poučená, že nosítka jsou až pro děti držící hlavičku. Taky jsem se šátku nebála, na kurzu jsem pochopila, že úvaz není nikterak složitý a zvládnu ho i já. O nošení jsem se zajímala, přečetla knihy, přidala se do nosících skupin.

Vůbec jsem se nošení nebála. Díky tomu, že mám zdravotní vzdělání tak vím, že co lékař, to názor. Lékaři jsou taky jen lidi, co mají spousty domněnek. Navíc děti nosí dvě třetiny světa a to pro mě byl nemalý argument.  Kočárek je relativně moderní záležitost, tak si vždy v takových případech říkám:

Opravdu něco matka příroda nezařídila? Musím si to koupit?

Narodil se pro nošení

Robinek se narodil a mé nosící já zajásalo. Chtěl totiž opravdu být jen u mě a u prsíčka. Chtěl cítit můj pach a slyšet mé srdíčko, aby se cítil v bezpečí. Kdykoli měl plačtivý záchvat, stačilo uvázat a spokojeně usnul. Cítili jsme se tak spokojeně my, jako rodiče i on, jako miminko.

Nosící krize

První 4 měsíce jsme na kočárek téměř nesáhli (jen když jsme šli k lékaři) a přišla první změna. Robča začal být velmi, ale velmi zvědavý. Na konci 4 měsíce se začal plazit a objevovat svět. My rodiče jsme ho přestali zajímat, více ho zajímal okolní svět. Byl už podzim a nošení navíc vyžadovalo upevnění ve více vrstvách než jen v šátku.

Robča začal protestovat. V šátku sebou házel a vřískal do té doby, než jsme ho z něj sundali. Zkoušeli jsme všechno, dát ho vyčůrat, vykakat, prsíčko, méně oblékat, změnit úvaz atd.

Prostě jsme si nechtěli připustit, že se cítí omezený, tak jsme hledali nějakou hypotetickou příčinu těch záchvatů. Na nic jsme nepřišli a s žalem přiznali, že asi skončilo nosící období.

Kočárek

Nastavili jsme polohovací sporťák a někdy po 5 měsících jsme to s ním zkusili. Robča byl nadšený, uklidněný a za chvíli v něm spokojeností usnul.

Na to jsem nebyla připravená.

Ale nic jsem s tím nemohla udělat. Prostě naše dítě nesnese omezení a v kočárku se cítí jako král, má prostor a výhled.

Několik měsíců jsme využívali sporťák, ale mému nosícímu já to nedalo a proto jsem se to snažila jednou za čas zkusit. Pokaždé byl v úvazu řev a kopání.

Názory dítěte se mění

Kamarádky mě uklidňovaly, že se mu nálada na nošení může ještě vrátit. Já tomu ale nevěřila, protože už měl skoro rok.

Jednou jsem potřebovala někam na rychlý přesun a šupla Robču do nosítka. Nestačila jsem zírat. Byl úplně v klidu a nechal se nést bez protestů. Zkusila jsem další den a dokonce několikrát denně.

Zajásala jsem. Tak je to tady! Už chce být zase u maminky. Nabažil se světa a chce zpátky maminku.

Jsou to domněnky

Tohle byl náš nosící příběh.

O tom, že rodiče mají různá přesvědčení a dítě jim ukáže, že to byli domněnky.

Jako rodiče chceme to nejlepší pro své dítě a to nejde vyčíst z knížek. To Vám dítě řekne samo. Musíme někdy ustoupit ze svých přesvědčení a přijmout to jako realitu.

Máma ví, co je pro její dítě nejlepší

Mně to moc pomohlo ve vnímání ostatních maminek. Že je nemůžu soudit, protože ony jsou ty, které vědí, co je pro jejich děti nejlepší. Takže když koukám na maminky, nehledám, kde dělají chybu, koukám na to, jak celým srdcem milují své dítě.

Jak pro něj chtějí to nejlepší a dělají vše, jak nejlépe umí.

O nošení

Ještě pár zmínek o nošení. Nejčastější argumentem proti nošení bylo, že Robčovi zpomalím motorický vývoj. Výsledek? Do 4 měsíců byl plně nošený, za chvilku se plazil, od 7 měsíců stál a od 10 měsíců chodí. Nám se to tedy nepotvrdilo.

Potom, že si dítě zvykne na přítomnost mámy. Tak já si tedy úplně nemyslím, že je to zvyk, ale spíš potřeba. Ano, jsem máma, dítě mě bude potřebovat, s tím jsem počítala.

Pravidla nošení

A jako poslední jde o naše zdraví a zdraví našich miminek. Jsou pro nošení určitá ergonomická pravidla:

  • nosit v šátku určeném na nošení, nebo ergonomickém nosítku
  • elastické šátky používat jenom první tři měsíce
  • nosit dítě čelem k sobě
  • nenosit dítě v overalech, stahují a ohýbají prstíky na nožičkách, nebo obléct o několik čísel větší
  • zajistit správným úvazem kulatá zádíčka
  • uvázat tak, aby kolínka byla výš než zadeček, říká se „podsadit“
  • klasická nosítka používat od 4 měsíců (až miminko drží hlavičku), nebo si ověřit od prodejce či nosících skupin, že je nosítko vhodné od narození
  • vyvarovat se „visítkům“, děťátko nemá na pohled dostatek látek mezi nožičkami, prostě v něm visí, nožičky nevytváří na pohled ergonomické M
  • úvaz kolébka je nevhodný, protože miminko může být nesprávně uvázáno a hrozí stlačení hlavičky na hrudník (hůř se miminku dýchá)
  • ergonomické i pro maminku: znamená u šátků správný = pohodlný úvaz, u nosítka se hledá pohodlnost k Tvému typu postavy, každému sedí něco jiného, doporučuji zkoušet a je osvědčený široký bederní pás a široké popruhy přes ramena
  • nech si poradit ve skupinách o nošení na fb : nosíme děti, nebo jsou regionální např. nosíme děti-olomouc, takže se můžeš poradit s někým přímo z Tvého města a to ještě osobně
  • Tip: na tůry jsou ideální šátky a nosítka, nejsou potřeba těžké železné konstrukce

Taky se o nosící informovanost stará tým nosících poradkyň z webu www.z-bricha-na-bricho.cz, tady dám odkaz na stránku, která obsahuje studie a informace pro podporu nošení. Taky stojí za zmínku web V bavlnce.

Klasický úvaz

Láká Tě to ? Úvaz můžeš zkusit ještě dnes, tady je video s klasickým úvazem „Kříž s kapsou uvnitř“:

Typy nosítek

  • rostoucí (od 4 měsíců do 3 let) cca 3000,-
  • baby size (od 4 měsíců do roka) podle kvality od 1500,-
  • toddler (od roka)  cca 2000,-
  • mei tai  – šátkové nosítko
  • caboo – šátkový typ nosítka, pouze do 3 měsíců
  • bez bederního pásu – při těhotenství, nebo u větších na poponášení

Typy šátků

  • elastický – cca 800,-
  • podle velikosti : velikost do 38 – šátky délek kolem 4 metrů
    Velikost 40-42 – délka kolem 4,5m
    Velikost 44 a výš – délka 5m a více
  • podle složení: bavlna, konopí, merino, len, hedvábí a různé kombinace těchto materiálů. (rozdíl ve funkčnosti, péči o materiál)
  • podle místa výroby, jsou i z ČR (např. cenově dostupná Loktu She)
  • Ring Sling – krátký šátek, uvazuje se pomocí kroužků, nejčastěji na bok

Doplňky k nošení

  • nosící oblečení (bundy, mikiny…)
  • nosící kapsy
  • nosící vsadky
  • capáčky po kolena
  • návleky
  • funkční oblečení (kvůli pocení)
  • nákrčníky
  • onbag – lze nosit jako batoh, nebo tašku přes rameno

Tyhle všechny produkty můžeš najít na bazarech nosících skupin (i regionálních) v dobrém stavu za přijatelnější peníze, tady jsou odkazy:

Tip

Jen můj osobní tip. Manduca je obecně nejznámější. Za její cenu, ale seženeš nosítka mnohem pohodlnější. Třeba i od maminek co na mateřské rozjeli byznys v šití nosítek, jako třeba Veka nosítko.

Na závěr

Zásadní rozdíl mezi ergo a neergo nošením je zobrazen na obrázku.

autor obrázku Martina Ševčíková – salini@seznam.cz

Je vlastně jedno jestli kočárek nebo nošení, ani jedno není obecně správné.

Tou nejlepší volbou je to, co dělá rodinu šťastnou.



Posted on komentářů 5

Dopis z nebe

Kdyby nám syn před porodem poslal dopis, vypadal by asi takto:

Ahoj rodiče,

chci Vám něco říct.

Ještě nedávno jsem byl v nebi. Neexistoval tam čas a prostor. Rozhodl jsem se, že se na svět znovu podívám. Vybral jsem si Vás jako rodiče. I se svými chybami jste pro mě dokonalými. Proto Vás chci takové, jací jste. Přijdu za Vámi a budeme se společně učit a cestovat životem.

9 měsíců v Tobě maminko, budu růst. Vybral jsem si život plný lásky a vědomí, proto nás v těhotenství žádné problémy nečekají. Porod bude pro nás oba vysilující, přesto to spolu zvládneme. Je to naše cesta.

9 měsíců jsem, maminko poslouchal zvuky tvého těla. Tvůj hlas a tlukot Tvého srdce mě uklidňuje. Po porodu Tě budu potřebovat. Cítit Tvou vůni, slyšet Tě , a prostě s Tebou být, jako do teď. Bude mě Tvá přítomnost uklidňovat. Bez Tebe se budu cítit bezmocný a sám.

Mám krátký seznam pro naše první měsíce.

Píšu ho, kdybyste náhodou přeslechli svůj instinkt. Má láska k Vám a moje radost k životu Vás v tom co děláte, ujistí, že je vše tak jak má být.

Rodiče, žádám Vás

• Prosím buďte se mnou neustále tělo na tělo. Já Vás potřebuji cítit a slyšet, abych se ujistil, že jste tu se mnou a pro mě.

• Maminko, prosím dávej mi svá prsa kdykoliv si budu žádat. Nejsou jen potravou, jsou i pokračováním našeho spojení a ujištěním, že v chaosu tohoto světa je tu vždy máma se mnou.

• Prosím spěte se mnou. Já se sám bojím, vidím věci, kterým nerozumím. Budu klidnější s Vámi a Vaší ochranou.

• Prosím nedávejte mi dudlík. Já Vám toho chci tolik říct. Jen neumím mluvit. Zatím. Věřte tomu, že i slzy a pláč jsou má komunikace s Vámi.

• Prosím naslouchejte mi. Nemusíte mi nic říkat. Jen mě poslouchat a být tu se mnou.

• Prosím důvěřujte mi. Já vím, že je pro Vás vše nové stejně jako pro mě. Proto prosím věřte mému chování i vylučování. My miminka jsme různá a na všechno máme svou vlastní cestu i čas. Nelze nás zobecňovat. Věřte mi, že jsem dokonalý.

• Nejlépe se budu cítit uvázaný v šátku na hrudi. Jako bych byl v děloze.

• Prosím, naplňujte můj život láskou a respektem.

• Tatínku, Tebe prosím miluj mou maminku a starej se o ni.

Moc se těším na naše první setkání. 

Miluji Vás.

Váš syn Robinek.



Posted on komentářů 5

Minimální výbava pro miminko

Článek je o nekomerční minimální výbavě pro miminko. Šetří peníze i přírodu. Pamatuji si, jak jsme začali na začátku 3. trimestru panikařit, že vůbec nic nemáme.

Jednak z finančních důvodů a taky protože nejsme zrovna impulzivní. Naopak. Děláme dost často věci na poslední chvíli. Když jsme začali studovat klasickou výbavu, tedy to, co miminko nezbytně potřebuje podle komerčních odkazů, zděsili jsme se. Takovou pecku. A to si máme na to někde půjčit? Pokud to cítíš stejně, máme řešení.

Jak jsme přišli na minimální výbavu

Sourozence s dětmi nemáme, tak na nás ani nečekal rodinný balík výbavy. Chvíli po panice jsem šla na besedu, co vedli poporodní duly. Byla o šestinedělí a já si konečně oddychla. Probírala se i témata výbavičky a já zjistila, že naopak skoro nic nepotřebujeme.U letňáčků je to navíc s oblečením ještě jednodušší.

První měsíc jsou hlavní prsa, šátek, kyblík na bezplenkovku, pleny a nějaké oblečení.

Doporučení k minimální výbavě

Důvod proč látkovat

  • finanční (výbava zůstává pro další sourozence…)
  • zdravotní (bez chemie, prevence opruzenin)
  • přirozenost (dítě cítí vlhkost, reaguje vrtěním se a naříkáním, podporují se tím přirozené reflexy)
  • ekologický (i rozložitelné jednorázové pleny se rozloží pouze v kompostu)
  • informace o látkování zde

První nekomerční výbava pro miminka

Všechny věci co máme, jsou buď bazarové a darované nebo koupené od kamarádůDoporučujeme bazary:

Vlastně jediná nová věc je šátek na nošení. Tehdy jsem netušila, že se dá v bazaru koupit za přijatelné ceny a nepoškozený.

Výbava pro miminko

OBLEČENÍ

Kojenecké oblečení – nakoupeny balíky od kamarádů. Nakonec jsme zjistili, že ani nestíháme nosit, jelikož miminka rostou neuvěřitelnou rychlostí. Ani se nevyplatí kupovat nové. Protože z druhé ruky jsou jako nové. Teda dokud miminka nejedí a nelezou. Stejně potom dokola pereme a oblékáme ty oblíbené kousky. Miminko jsme do 5 měsíců nepřevlékali na spaní. Takže spousta nevyužitých overalů.
Kukly –  milujeme je. Nevylézají ouška ven a zakrývají krk. Na zimu jsme dostali jako dárek teplou a teď na jaře jsme koupili jarně-podzimní model zde (od maminek za super cenu).

Robinek prvních pár dnů nosil kojenecké rukavičky, protože měl dlouhé a ostré nehty, které se nedoporučují hned stříhat.

Zavinovačky – těch jsme koupili z druhé ruky několik. Robinkovi se v nich nelíbilo. Nevyužity.

Boty – koupili jsme až v 10 měsících, kdy Robinek už obstojně všechno obchází a udělá sám pár kroků, má barefoot kožené capáčky.  (článek o barefoot obuvi: Huarache barefoot DIY, nebo fb skupina zde)

PŘEBALOVÁNÍ, KOUPÁNÍ

Přebalovací pult – neměli jsme. Na bazaru jsme pouze zakoupili podložku a do 3 měsíců využívali obyčejný stůl. Potom jsme začali přebalovat kdekoli. Jednorázové podložky – pořídili jsme nedětské zelené. Využili jsme je už v porodnici. Spousta nám jich zbyla. Dají se i ušít nebo koupit látkové, pratelné podložky.

Pleny – do porodnice jsme koupili balík jednorázových eko plen. Potom jsme pořídili  60 kusů látkových plen (čtverců) a z bazaru 3 kusy svrchních kalhotek tzv. „svrchňáčků“.  Dále misku nebo kakací kyblíček pro bezplenkovou metodu. Do teď jsme jen látkovali, jak se ale miminko vyvíjí, vše se mění.

Robinek nám začal kakat ve velkém a navíc přestal ukazovat signály potřeb. Dva týdny jsme vydrželi dokola svrchňáky od hovínek prát. Nakonec jsme ustoupili. A na dobu než se vylučovací proces ustálí kupujeme ekologické jednorázovky. Zkoumáme stále Robinkovi potřeby a čekáme kdy bude potřeba nočník. 

Vlhčené ubrousky – ze začátku jsme používali papírové ubrousky a olejíček ve spreji Medvídek. Nebo stačí opláchnutí vodou. Postupem času jsme hrozně zlenivěli.
Kupujeme ekologické a nechemické jednorázové ubrousky. Jsou záchranou při různých situacích. Nejen na utírání prdelky.

Vanička –  koupili jsme v bazaru kyblík, který jsme využili jen jednou. Robinek se poprvé koupal až ve 3 týdnech s tátou ve vaně a od té doby se koupe jen s námi. Nepravidelně. Z koupelny Robinka odnášíme v bavlněné osušce s kapucí. Zatím máme jednu bavlněnou žínku.

KOSMETIKA A PŘÍSLUŠENSTVÍ

Že jsme používali látkové pleny, nemuseli jsme řešit opruzeniny. Když prdelka zčervenala natřela jsem ji kokosovým olejem, který je ve výbavě naší kuchyně. Pupečník jsem prostříkávala mateřským mlékem.

Z olejů jsme pořídili jen mandlový a občas natřeli suché záhyby. Do koupele jsme dávali olejíček na předpis od pediatričky. Potničky jsme ničím nenatírali, nechali jsme je volně dýchat. Dále jsme koupili nůžky na nehty a protože máme vlasáče tak i kartáček na vlasy.

SPÁNEK

Postýlka s matrací – postýlku jsme dostali od kamarádů. Matraci zakoupili na bazaru. Doteď není využívaná. Je přiražená k posteli. Její funkcí je, že zabraňuje pádu. Teď aktuální téma. A také jsme vůbec nevyužil spací pytel. Robinek má rád prostor.

Zvukový kolotoč – Robinka zabavil jen na pár vteřin. Uvidíme jestli příště vůbec pořídíme.

Savá podložka pod prostěradlo – ani jsme nepořizovali.

Monitor dechu – Robinek spinká s námi v posteli. Nebyl důvod pořizovat, když miminko spinká vedle mámy. Máma je jeho monitorem. (článek o společném spaní: Společné spaní)

Chůvička–  Robinek je stále s námi. Doteď jsme nepotřebovali.

CESTOVÁNÍ

Kočárek – Koupili jsme od kamarádů. V trojkombinaci. Korbička, sporťák a autosedačka. Ta se hodí i když auto nemáme. Robinek byl v korbičce nespokojený, takže byl plně nošený první 3 měsíce. Od 4. měsíce nošení bojkotoval a bojkotuje dodnes. Využíváme  sporťák ve kterém je spokojený. Korbičku, asi příště nebudeme ani vytahovat.

Nosítko a šátek – že budeme nosit jsme věděli už dávno, takže jako první jsme pořídili šátek. Dostali jsme ho jako dárek od dědečka a tety. K vánocům jsme si pak udělali radost a dokoupili z druhé ruky kvalitní ergonomické nosítko.

Fusak – pořídili jsme až na zimu. Někdy stačí jen deky. 

Termoska – zatím nepotřebujeme.

Cestovní postýlka – nepotřebujeme, spí s námi i na návštěvách.

STRAVA

Lahvičky – do 10 měsíců nepotřeboval. Pořídili jsme bez savičky (první skutečný hrneček) a potom bude pít už ze svého hrnku.

Jidelní židlička – dostali jsme starší typ. Využíváme až od 8 měsíců, kdy si Robinek umí sám sednout. Navíc do 8 měsíců příkrmy docela odmítal, rozuměj „vyprskával“. Zvažujeme koupi z bazaru obyčejné plastové. Jelikož Robinek vyžaduje BLW metodu (http://www.jidlodotlapky.cz/) a jídlo je opravdu všude. Na úklid není ten starší typ moc praktický. Jídelní set – pořídili jsme nový z BIO plastu. Rozložitelný.

JINÉ

Dudlíky –  Na dudlíky máme svůj názor (viz Dopis od miminka) a tak jsme ani nepořizovali.

Jantarové korálky – ty jsme kupovali už v měsíci. Ochraňují miminko. Zoubky s nimi zvládáme dobře. Jinak do hodiny zjistíme, když korálky chybí nebo potřebují vyčistit. Jsou to totiž samé pády a pláče. Čistíme, když si jich Robinek všimne.

Hojdavak – zatím nemáme, ale plánujeme u dalšího miminka.

Hnízdečko – oblíbené spací místo. Obepíná miminko. Je jednoduché na šití. Tak jsem si ho ušila (návod zde).

Kojící polštář – měli jsme a byl využitý hlavně na začátku kojení. Praktická pomůcka.

Houpací lehátko – nekupovali jsme. Buď byl Robinek v šátku nebo na zemi. Od 5 měsíců se plazí a to už si vystačíme bez lehátka.

Kojící korále – občas zachrání před štípáním. Spíš už jsou jen na okrasu. Dřív byli víc využity.

NA HRANÍ

Hračky –  kupujeme jen hračky z druhé ruky z přírodních materiálů (dřevo, látka, teda pokud to je možné). Máme všechny hračky bez baterek a tudíž bez světelných a zvukových efektů. Zvuky jsou jen u hudebních nástrojů. Robinek si ale rád hraje s čímkoli. Oblíbené jsou lžíce, prázdné obaly, telefony nebo cokoli, co mají zrovna v ruce rodiče.

Dostali jsme TATRU od kolegů z impra. I když je plastová, je to Robinkova jedna z nejoblíbenějších hraček. Taky jsme pořídili pěnové puzzle. Pravda, nejsou příliš přírodní, ale jelikož máme kočky (o soužití koček a miminka:  Miminko a kočky) a ty nám začali čůrat po Robinkově matraci na hraní, museli jsme improvizovat. Úplně funkční to stejně není. Robinek ale menší kousky rád žužlá.

Zrcadlo – Robinka zabaví, rád na sebe kouká. Pomáhá se sebepřijetím.

Ohrádka – nemáme, ani pořizovat nebudeme. Zajistili jsme bezpečnost bytu, necháváme průchozí místnosti a Robinek se může volně pohybovat.

Učící věž – pomůcka na období, kdy už je děťátko zvědavé, umí stát a chce pomáhat v kuchyni. Vyrobili jsme si sami, tady je návod: Učící věž, ikea DIY.

LÉKÁRNA

Odsávačku na hleny jsme tedy ještě nekupovali. I infekci očiček jsme zvládli s mateřským mlékem.

Z lékárny jsme zatím koupili  Nurofen a Viburcol čípky a potom spoustu věcí na prdíky. I když měl Robinek několikrát teploty, ještě jsme nurofen nepoužili. Máme ho spíš jako psychickou podporu pro nás. Většinou stačilo srazit tělo na tělo. Nebo měl jen zvýšené teploty a nebylo třeba ničeho na sražení.

Na prdíky nic nepomohlo, tak jsme to přestali používat a po 3 měsíci pláče zmizeli. Jestli to bylo prdíkama nebo psychikou nevíme. Rýmu jsme také několikrát měli a vystačilo nám prostříknout nosík mateřským mlékem.

Pomoc při náročných situacích

Bachovky krizovky – pro kojící, funkční bylinné antidepresivum.

Na závěr

Každé miminko je jiné.

Článek je o naši zkušenosti s Robinkem. Co platí pro něj, nemusí platit pro všechna miminka.

Dala jsem dohromady i výbavu pro maminky, můžeš si ji přečíst tady: Minimální výbavička do porodnice.

Na porovnání komerční a nekomerční výbavy ke vztahu k dětem, doporučujeme shlédnout dokument Mimina.



Posted on Napsat komentář

Šestinedělí z pohledu muže




Ze série šestinedělí. Naše první a bylo náročné, jako poctivé šestinedělí. I když člověk spí pět hodin denně, je logické, že bude unavený. Vůbec mu to nevadí. Je totiž unavený ŠTĚSTÍM.

Jsem táta!

Tak už je to skutečností. Opravdu jsem se stal tátou. Ale co teď mám dělat? Žena zůstala s Robinkem v porodnici a já za nimi jdu až zítra ráno?

Už vím. Sabka říkala, že Ivetka bude potřebovat sílu. Mé kroky tedy zamířily do obchodu. Koupit suroviny a kytku na zítra a honem domů. Několikrát jsem volal do porodnice. Všechno zatím oukej.

Doma

Doma jsem dal vařit vývar a trochu jsem odpočíval, řešil telefonáty a dal si panáka. Konečně mi pomalu začalo všechno docházet. Tak já už jsem opravdu táta. Ano, správně bych měl teď sezvat bandu a pořádně syna zapít. To se možná dělalo dřív, kdy maminka odrodila a dítě jí přivezli jednou za čas na kojení a jinak za tři dny na cestu domů. Dnes to vidím (aspoň já) trochu jinak.

Ivetka mě bude potřebovat už zítra a schopného.

Takže jsem doma jen hlídal polívku, ve volné chvíli zpracoval placentu, kterou jsem přinesl z nemocnice a relaxoval jsem po únavném dni. Celý večer jsem nedokázal myslet na nic jiného než na dnešní štěstí, které mě potkalo.

Druhý den

Druhý den jsem hned ráno pádil do porodnice a nesl s sebou silný vývar se zeleninou a masem a kytku. Ivetka se celou noc starala o Robinka a vypadala vyčerpaně. Byla plná emocí a tak nemohla spát.

Když jsem si bral syna do náruče, byl jsem tak dojatý.

Byl krásný a já jsem se ho nemohl nabažit. Nejradši bych tam zůstal napořád a nedal ho z ruky. Strávil jsem s rodinou několik hodin a k večeru se konečně sešel s pár přáteli z divadelní improvizace a trochu jsme popili.

Třetí den

Další den ráno jsem si šel pro rodinu. Kočárek nastartovaný, nervozita se mnou cloumala a natěšenost byla tak velká, že jsem se na celé kolo usmíval na okolí jako trouba a snad jsem si i štěstím zpíval. Vždyť si za chvilku povezu domů syna a jeho statečnou maminku.

Úplně jsem si to maloval. Robinek bude po nové zkušenosti odpočívat a my budeme s Ivetkou stát nad ním a těšit se z jeho přítomnosti. Pak se probudí, dostane prso, chvilku na nás bude koukat a říkat si „to je moje maminka a tatínek“ a pak zase usne.

S takovou myšlenkou jsem si přijel pro rodinu. Ivetka ale vypadala ještě unavenější.  Robinek v noci často plakal. Inu pláče, protože je to miminko. Nakonec prý vždy usnul. To dělal i u mě v náručí. Nicméně jsem rodinu vyzvedl a slunečným červencovým dnem si je vezl domů. Procházka nám udělala dobře.

Konečně doma

Doma jsme pak okusili realitu šestinedělí a rodičovství na plno. Robinek si jednoznačně uměl říct co potřebuje.

Jeho mohutné, výrazné uuáááááááááááááááááááá znělo po celém domě a to má ten dům osm pater.

Ten zvuk mi pokaždé drásal srdce. U jiných miminek jsem slyšel pláč tichý, dětský. Robinek byl ale očividně pořádné chlapisko. Problém byl, že plakal a ani prso ho moc neuklidnilo. Střídali jsme se s Ivetkou v chování, drželi ho na těle a byli mu nablízku, ale pláč neustával. Zprvu jsme si mysleli, že by to mohlo být náročností porodu, ale ten zase tak náročný nebyl a Robinek byl hned po porodu u maminky a hledal prso.

Zežloutl nám

O dva dny později nám začal chlapeček žloutnout a pomalu nám docházelo, že málo baští a proto nevyplavuje bilirubin. Dětská žloutenka, kterou jsme při odchodu neměli, se nám začala objevovat.

Po návštěvě pediatričky jsme dostali zdrcující ránu.

Robinek musí zpátky do nemocnice a bude muset pod světlo.

Příčinou toho všeho bylo to, že se Ivetce nerozjela dostatečně laktace a v kombinaci nemocničního prostředí (které nemáme ani jeden rád) a přístupu sestřiček, které „pomáhaly“ prvorodičce slovy „tohle děláte špatně“, „chyťte ho pořádně“, jsme prostě měli mléko, ale maličko.

Zpátky v porodnici

Ivetku s Robinkem uložili na Intermedial, což je oddělení, kde mají i jakási modrá světla, která pomáhají odbourávat darebný bilirubin.

Také se tam zastavila Sabka a potvrdila nám, že je to to nejlepší, co můžeme udělat a to nám zase trochu dodalo rodičovského sebevědomí. Zůstali jsme tam tři dny a Ivetce, která se dostala pod křídlo laktační poradkyně, se laktace maličko rozbíhala, ale pořád to nebylo ono.

Dostali jsme proto instrukce k příkrmům pomocí injekční stříkačky. Doma pak začal ten opravdový rituál, který jsme znali z filmů.

V noci vstát, jít ohřát mléko, nakrmit, pohoupat, dat brknout, uložit, lehnout si na dvě hodiny a vstát, jít ohřát mléko…

Někdy je kojení dřina

To vlastně bylo to, co jsme úplně nechtěli. Měli jsme v plánu kojit a kojit a kojit. Příkrm jedině až bude nutný. Pro rodiče je to velký zásah do plánu a zatlouká do hlavy nutkavé pocity od svých plánů odstoupit a držet se nových (zjednodušených) rituálů.

Ale ne, takhle to u nás fungovat nebude. Jednou jsme chtěli kojit a kojit a kojit a tak to taky bude. Nicméně žádný táta by neměl přijít o ten šestinedělní zážitek umožnit vyčerpané mamince odpočinek.

Mamince, která ještě odsává a sterilizuje nádoby a měl by pravidelně vstávat, se zalepenýma očima dojít do kuchyně, připravit správnou dávku příkrmu a pak zase spočinout a na pár (asi 74 minut) hodin usnout.

Tak jsme se rozkojili

Tato pomůcka, jelikož byla šetrně aplikována miminku přes prso, takže Robinek sál a pomáhal s rozjetím laktace, způsobila, že Robinek prso, kde cévka byla, odmítal. Tak jsme ji přestali používat a čím více jsme to začali flákat, tím více se zvyšovala laktace.

Teda hektolitry toho nebyly, ale mléko teklo a to bylo dobře, protože jsme mohli vypustit příkrm. A mohli jsme schovat pár mililitrů mateřského mléka na ohřátí. Robinek pomalu začal nabírat a z původních 3380g, kdy pak klesl na 2990g, se zvedl zpátky nad 3200g a už jsme začínali být klidnější.

Procházky na sluníčku nás hezky odbarvovaly ze žluté a pravidelné kontroly ujišťovaly, že se nám vše vrací do původního plánu.

Jsem miminko, potřebuji plakat

Tak nám začal klasický koloběh poznávání rodičovství a vše co k tomu patří. „Mámo, táto, pláču, přijďte na to proč“. Jelikož jsme se vrhli do bezdudlíkovky a bezplenkovky (když jsme dali plenku, tak látkovou), bylo všechno to poznávání úchvatné.

Děti prostě komunikují jen pláčem a utlumit jejich potřebu dudlíkem je stejné, jako koledníkovi zavřít dveře před nosem.

Abychom nemuseli nic dávat, nebudeme to poslouchat.

Na závěr

Stejně jako každý rodič se soustředíte na poznávání potřeb miminka a máte strach, že uděláte něco špatně. To dilema, proč vlastně pláče. Chce prso nebo přebalit. Navíc ten pláč samotný. Snažíte se udělat vše proto, aby ustal. Pečlivě hlídáte váhu miminka, dáváte vitamíny, zkoušíte kapky na prdíky, aby jste přišli na to, že mu nepomáhají.

Jako táta jsem se snažil ze všech sil dát mamince čas na dočerpání energie a sám jsem spal za chůze.

Nemít našetřenou dovolenou, tak volna po porodu moc není a neumím si představit, jít do práce třeba po jediném týdnu volna. Díky za otcovskou dovolenou, kterou dnes můžou tátové vybrat a věnovat se rodině, která je intenzivně potřebuje. Jejich prvotní seznamování se je hned po porodu jedna z nejdůležitějších věcí.

Poznávat se hlavně s tím drobečkem, první veleopatrné manipulace v náručí, sledování jeho reakcí na poznávání světa, to všechno Vám vhání slzy do očí.

Posted on komentářů 8

Vědomá žena – Kompletní průvodce těhotenstvím + porodní plán




„Ty máš sepsaný porodní plán? A proč ? Oni vědí co mají dělat“ nechápavě na nás koukalo okolí. „Ty jako odmítáš ultrazvuk, a co když se něco stane?“ Proto píšu tento článek. Vysvětlím naše důvody k přirozenému těhotenství a sepsání porodního plánu (či Předem vyslovenému přání).

Přirozené těhotenství

Mít přirozené těhotenství byla naše volba, vycházející z předpokladu, jak říkala naše PA, že:

Těhotenství není nemoc.

Tím chci říct, že to není pro každého. My, více než medicíně, důvěřujeme sobě a našemu tělu. Během těhotenství a porodu důvěřujeme i miminku. Porod považujeme za událost, kterou řídí vědomě žena a miminko a příroda vše zařídila dokonale.

Je tedy na každém, ať si zváží svou míru strachu, kterou může přenášet na sebe a miminko a jak moc vědomě chce porod zažít.

Jak probíhá přirozené těhotenství

  • Domluvili jsme si v místě bydliště soukromou porodní asistentku a kromě lékařských kontrol chodili i k ní.
  • Na kontrolách jsme se snažili minimalizovat ultrazvuky (prokázané stresující účinky na plod), PA akorát ručně kontrolovala růst miminka, stav dělohy po hmatu bříška a ručním ultrazvukem poslouchala ozvy srdíčka.
  • Potom u gynekoložky doporučené krevní testy, kterých teda je požehnaně. Opravdu jsem si oddychla že nejsem HIV pozitivní nebo že nemám syfilis.
  • Dále jsme podstoupili jediný screening a to v 2. trimestru, taky jediná a poslední možnost, kde jsme se mohli dozvědět pohlaví miminka.
  • Každý měsíc vzorek moči, měření a vážení.

Naše těhotenství bylo absolutně fyziologické. Jediné nešvary byli:

  • přemnožená kvasinka – neřešila jsem,  v 2 trimestru odezněla
  • zvracení – řešila jsem neustálým jídlem i v noci, aby žaludek nebyl prázdný, stejně mi bylo lépe až v 2 trimestru, takže radím VYDRŽET
  • otékání nohou – stačilo vyhýbat se dlouhému stání a horku
  • pálení žáhy – bezkonkurenčně pomáhal zelený ječmen
  • křeče v nohou – přestali, když jsem začala doplňovat hořčík nápojem z melasy a citronu

Proč odmítáme doporučená vyšetření

Pro některé teď vypadám jako krkavčí matka, pro jiné  jako ultra sebe-VĚDOMÁ žena. Pravdou je, že na strachy netrpím a skoro každé vyšetření má velké procento nepravděpodobnosti, díky kterému dokáží autority budoucí rodiče pěkně vystresovat. Tak jsem hlavně věřila tomu, že je vše, jak má být a ať s miminkem bude cokoliv, nechám si ho.

Ještě chci říct důležitý fakt. Co stát to rozdílný přístup v Gynekologii-porodnictví. Jsou státy, např. Španělsko, Francie, Anglie atd., ve kterých je NORMÁLNÍ, že se ženy ve fyziologickém těhotenství vídají hlavně s PA a při fyziologickém porodu jsou pouze s PA, podstupují pouze 2 ultrazvuky a nechodí každou chvíli na různá vyšetření. Lékaři nastupují pouze v kritických situacích nebo při nefyziologickém těhotenství. Takže záleží na Tvojí míře strachu. Mě nepřijde komfortní, když ke mě přistupují jako k „nemocné“. Znám ale spousty žen, které jsou zase nervozní, když nejdou každý den na kontrolu. Takže je to na každé z nás.

Tip: Na facebooku je skupina, kde dvě obětavé ženy pomáhají ženám (rodičům), kteří se cítí bezprávně ve chvílích, kdy jsou v právu. Můžou Ti poradit, jak postupovat, když Ti nemocnice/porodnice nechce vyhovět v Tvých přáních, na která máš právo. (např. dodržení porodního plánu, ambulantní porod, nepřetržitý kontakt s miminkem…atd.)

Někdo věří na důležitost prevence, což respektujeme a chápeme, že tento článek pro něj nebude inspirací či přínosem. Je důležité si uvědomit, jestli bereš plnou zodpovědnost za sebe a dítě Ty jako rodič, nebo dáváš zodpovědnost lékařům.

PA nebo dula?

K přirozenému těhotenství a porodu Ti doporučuji najít si hlavně soukromou PA, která je kvalifikovaná k tomu, se o Tebe starat a je to zdravotně vzdělaný profík s magisterským titulem. O její názory se můžeš opřít, protože má většinou praxi i zahraniční, přistupuje k Tobě a miminku jako k lidským bytostem.

Dula je spíš kamarádka, která Tě provází těhotenstvím a může i porodem, často je však zdravotně nevzdělaná a přístup nemusí být profesionální.

Záleží na Tobě, co Ti je bližší, jestli chceš profíka, nebo Ti stačí podpora. Ještě po porodu jde k Tobě PA na kontrolu šestinedělní, většinou je zároveň i laktační poradkyní. Nebo si můžeš pozvat poporodní dulu, která Ti pomůže s úklidem, zabaví starší děti a většinou také absolvovala laktační kurz, tak Ti pomůže i s kojením.

Za jejich čas ale platíš. Pokud Ti to přijde moc, podívej se kolik peněz dáváš za péči medicínskou, kterou za Tebe pojišťovna platí. Potom by Tě to nemělo překvapit. Většinou stojí PA víc než dula a platíš jak za kontroly, tak i za asistenci u porodu.

Na kolik nás vyšla PA

Nás PA vyšla dohromady i s kontrolami v těhu, předporodním kurzem a za benzin z Ostravy do Olomouce cca na 11 000 Kč (samotný porod 8000 Kč). Považuji to za dobře investované peníze. Měla jsem se o koho opřít, s kým probírat těhotenství a porod, během porodu jsem měla masáže a psychickou podporu (tlačila jsem 2 hodiny) a taky podporu v šestinedělí (nerozkojila jsem se hned, novorozenecká žloutenka).

Respektující přístup

Děkuji za respektující gynekoložku, která se při každém odmítání nějakého vyšetření na mě vždy jen s klidem podívala a řekla „máte na to právo, je to Vaše rozhodnutí“.

Pokud Tě gynekoložka tlačí, do něčeho co nechceš, stále máš právo rozhodovat o tom co podstoupíš za vyšetření. Je to tvoje tělo a tvoje dítě. 

Žena se odrodí sama

Na otázku mé PA, proč jsem si ji vybrala, jsem odpověděla: „Aby mě odrodil někdo s kým mám dobrý vztah a věřím mu“ opravila mě.

To co říkám prý není správně, protože ženu nikdo neodrodí, ona se vždy odrodí sama.

Nechápala jsem ji, teď už tomu rozumím. Žena a miminko si řídí proces porodu sami. Nikdo ženu neodrodí, pouze asistuje u porodu. Prosím, neber to jako slovíčkaření, ale jako vyjádření úcty k ženství a porodu.

Před porodem

Načetla jsem spoustu informací a na porod jsem se připravovala jak psychicky tak fyzicky.

Fyzicky

  • chodila jsem na procházky
  • na těhotenskou jogu, u nás v Olomouci do mamajogy
  • jedla jsem datle a lněná semínka (v 3 trimestru)
  • popíjela jsem Maliník (měsíc od předpokládaného termínu)
  • chtěla jsem cvičit s Aniballem, ale nešlo mi to
  • masáž hráze jsem flákala (porod proběhl bez natržení)

Psychicky

  • četla jsem knížky – Inspirující knihy
  • představovala jsem si porod, a vnímala své tělo a miminko
  • napojovala jsem se na miminko
  • těšila jsem se na setkání s Robinkem
  • s láskou jsem připravovala místo pro miminko, rozuměj „hnízdila jsem“
  • s Ráďou jsme o všem co nás čeká mluvili, jak to cítíme
  • mazala jsem si bříško a mluvila s miminkem (mazání na strie nemělo vliv)

Kurzy před porodem

Před porodem, jsem krom knížek taky chodila na různé kurzy, abych nabrala inspiraci nebo se něco přiučila.

  • předporodní kurz – u naší PA (nemocniční většinou ženu na porod nijak nepřipraví, jen informuje o přístupu nemocnice)
  • seminář o látkovém přebalování
  • kurz o nošení dětí (článek o nošení )
  • setkání s poporodníma dulama – téma šestinedělí

V dnešní době se dozvíš všechno i z online kurzů. Já dávám přednost osobnímu setkání a většinou má každé město místo, kde se ženy schází s dulama nebo lektorama nošení atd.

Můžu Ti ještě doporučit facebookové skupiny, kde se můžeš ptát a zodpoví Ti online lektoři:

Taky stojí za zmínku tyhle stránky a skupiny:

Proč doporučujeme porodní plán

Myslím si, že je dobrou součástí přípravy na porod. Jsem zvyklá se o věcech informovat. Má tvrdohlavost mi nedovoluje autoritám cokoliv odkývat nebo na situace, které se mi nelíbí, reagovat postojem „si zvyknu“ nebo „to se tak dělá“.

Přirozenosti a přírodním zákonům věříme mnohem víc než větě: „studie nebo statistika prokázala“.

Sdílím inspirativní video nejen o porodním plánu, herečka a zpěvačka Eva Burešová popisuje svůj porod beze strachu, nástřihu, v několik km vzdálené porodnici, kdy miminko 4300 g porodila bez natržení👇. Rozhovor vede zakladatelka Jemného Zrození.

 

Porodní plán

Vzorový PP v PDF : porodni-plan.

První doba porodní

V téhle době porod začíná. Před sebou má žena několik hodin (hlavně prvorodičky) otevírání porodní branky. Je provázena kontrakcemi.

My jsme si přáli prožít bolest bez léků s respektem k času jaký porod potřebuje. Bez urychlení. Bez protržení plodových obalů. Jakákoliv vnitřní vyšetření mi nebyla vůbec příjemná. Je dobré si přát minimalizaci těchto vyšetření. A také jsem si přála zajištění přítmí, ticha a klidu.

Druhá doba porodní

Doba vypuzovací. Končí porodem dítěte.

Já sice flákala cvičení s aniballem, ale byla jsem přesvědčená o tom, že ten nápor hráz zvládne i bez cvičení. Nepřáli jsme si preventivní epiziotomii (nástřih hráze). WHO (Světová zdravotnická organizace) nástřih už také nedoporučuje preventivně. Nepřála jsem si podpoření kontrakcí infuzí oxytocinu. Nehledě na to, že je to pro tělo nepřirozené, většina žen po infuzi popisuje nárůst intenzivnějších bolestí, které bez utišení bolesti nezvládá. Přáli jsme si tlačit dle pocitů rodičky. Zní to logicky, přesto některé porodnice mají jiný názor. A za nejdůležitější jsme během porodu považovali svobodnou volbu poloh.

A že jsme jich během porodu vystřídali. Robinek se ukázal až ve 4 poloze a to na boku s podepřenou nohou. Tahle poloha je taky doporučovaná pro nejmenší nápor na hráz. Naopak poloha v leže na zádech mi nejen při vyšetřeních nebyla příjemná, já ji vyloženě nesnesla. Dřív se doporučovala kvůli porodníkům. Na celou „akci“ vidí lépe, ač při tom žena trpí a má téměř uzavřenou pánev. V této poloze je snad fyzikálně nemožné porodit bez poranění. Dnes ji ani WHO nedoporučuje.

Třetí doba porodní

Začíná porodem dítěte. Končí porodem placenty.

My jsme si přáli placentu přirozeně porodit, bez násilného tahání, či podpory léky. Za důležité jsme považovali nechat pupečník dotepat. Důvodů je víc, ale hlavním je, že pupečníková krev patří miminku. Není důvod se potom obávat anemie. Po ustřižení pupeční šňůry, jsme si přáli bonding. K tomu není co dodat. Dítě potřebuje matku. Jako matka potřebuje dítě. Pokud se tak nestane, hrozí traumata, která se těžko zpracovávají. Podporují vznik laktační psychózy a zabraňují navázání pouta matka-dítě.

Dál jsme si přáli dítě neumývat, pro přirozené vstřebání mázku. Krom toho, že zabraňuje vysychání a působí jako antimikrobiální ochrana, neskutečně voní. Každá maminka by se mohla z miminka učichat. Po první koupeli ta typická vůně zmizí. Veškerá vyšetření miminka jsme si přáli jen v naší přítomnosti. Byla rychlá, Robinek během oblékání usnul a měla jsem ho zpátky v náruči. Přáli jsme si Kanavit (vitamin K) v kapkách, někde ještě podávají v injekcích. Není potřeba vysvětlovat proč není vhodně čerstvě narozenému miminku způsobovat trauma. Dalším přáním bylo nevykapávat oči. Neviděla jsem důvod, prevence pro mě nebyla odpovědí. Pokud by se objevila infekce prokapala bych mateřským mlékem.

A posledním přáním bylo odnést si placentu na domácí zpracování. Porodnice vyhověla.

Není porodnice, jako porodnice

Některé nemocnice vychází vstříc, některé méně. Na mamince je, zda odpovědnost za porod dává sobě nebo lékařům. Rodička má právo na to rodit jakým způsobem si přeje. Stejně tak matka má právo na nepřetržitý kontakt s dítětem i pokud je dítě hospitalizované na jipce.

Neexistuje zákon ani důvod, který by pouto matky a dítěte mělo rozdělit!

Tímto článkem jsem se chtěla vyjádřit k tématu gynekologie-porodnictví v dnešním světě v našem kraji a předat názor a zkušenost z pohledu mladé prvorodičky co měla fyziologické těhotenství i porod. (náš porod v olomoucké porodnici: Přirozený porod zmínka o oddělení šestinedělí v článku: Šestinedělí bez cenzury.

Tipy

Podle právní legislativy nesmí porodnice vybírat za doprovod u porodu peníze ani pod záminkou, že se má uhradit sterilní oděv. Pokud to bude porodnice vyžadovat, jak postupovat se dozvíš v již zmíněné skupině Podpoříte mne v osvětě? O právech při hospital.- aktivní řešení stížností).

Taky doporučuji pečlivě vybírat porodnici. Rodíme jen párkrát za život a přivést na svět dítě do respektujícího prostředí, je to nejlepší, co můžeme udělat pro jeho budoucnost. My chtěli jet do porodnice vzdálené 60 km a znám ženy, které jeli i přes 100 km nebo rovnou do jiného státu. Vyřešili to tak, že se na poslední měsíc před termínem ubytovali v místě porodnice.

Oddělení šestinedělí jsou vyhlášená neodbornými radami nedovzdělaných sester ohledně kojení (článek o přirozeném kojení. O kojení od Vykojené). O kojení se má starat laktační poradkyně a v případě, že se hned nerozkojíš, zažádej o laktační poradkyni. Pokud Ti ani ona nesedne, pozvi k sobě domů LP, nejlépe poporodní dulu. Každá žena může kojit, nezáleží na velikosti a tvaru bradavek. Záleží na psychice ženy. Dokáží se rozkojit i ženy, co jen adoptovali miminko, tak věř sobě a miminku, že to zvládnete. Vím o čem mluvím, já se rozkojila až 11 den po porodu a kojím stále.

Nemusíme hned rodit doma, jsou porodnice podporující přirozené porody, jen člověk musí mít štěstí na „směnu“. Do budoucna se plánují porodní domy, ve světě již ověřené. Můžeš je podpořit zde.

O placentě

Já jsem zastáncem užívání placenty v šestinedělí. Ráďa mi první tři dny dělal placentový shake. Doma ve spíži máme placentovici. Je mnoho způsobů, co s placentou udělat. Já se tak rozhodla pro blahodárné účinky, které má. Informace mám ze stránek www.zpracovaniplacenty.cz.

Z placenty lze udělat:

  • kapsle
  • koktejl
  • tinktura
  • esence
  • homeopatika
  • krémy a balzámy
  • na památku (talisman, otisk)

Placenta obsahuje vaše vlastní přírodní hormony a je perfektně vyrobená, aby posloužila individuálním potřebám vašeho těla a potřebám dítěte.

Experti se shodují, že placenta uchovává hormony. Opětovné uvedení těchto hormonů do vašeho těla mu pomůže se přirozeně a rychle zotavit.

Výrobky z placenty pomáhají usnadnit poporodní zotavení a menoupauzní hormonální výkyvy.

Další výhody placenty

  • Pomáhá jako prevence poporodní deprese a „baby blues“ – obsahuje CRH hormon a Cortison.
  • Uvolňuje zásobu energie. 
  • Redukuje záněty a otoky – podporuje hojení.
  • Pomáhá při hojení a obnově poškozených buněk / tkání.
  • Podporuje imunitní systém a jeho ochranu proti infekcím.
  • Doplňuje ztracené železo a pomáhá při anémii.
  • V poporodním období usnadňuje bonding mezi matkou a dítětem. 
  • Pomáhá zatáhnutí dělohy do své původní velikosti. 
  • Významně snižuje poporodní krvácení, napomáhá spouštěcímu reflexu u kojení.
  • Obsahuje Oxytocin, který je také znám jako „hormon lásky“. 
  • Stimuluje produkci přirozených opiátů včetně endorfinů. 
  • Snižuje bolest a zvyšuje pocit pohody. 
  • Povzbuzuje laktaci, zvyšuje výrobu mléka.
  • Obsahuje Prolactin. Vitamín B6: napomáhá při výrobě protilátek. Vitamín E: na hojení poškozených kožních buněk.
  • Obsahuje kmenové buňky a růstové faktory. 

Stojí za to si na placentu najít osobu nebo firmu, která ji s láskou zpracuje.

Na závěr

Přejeme šťastná a vědomá těhotenství, rychlé vědomé porody a štěstí na směnu. Pokud porod nebude probíhat podle tvých představ, věř tomu, že i porod je cesta. Pro Tebe a miminko je to cesta, na které můžete po celý zbytek života pracovat.

Věř si, protože Tvé tělo je stvořeno k něčemu tak magickému a krásnému, jako je porod a miminko, ať sebevíc pláče, věř, že Tě miluje celým srdcem a jen komunikuje.  Kdyby jsi se v šestinedělí cítila plačtivě, vyčerpaně, zoufale, tak je to v pořádku, vítej v šestinedělí. Nech si od ostatních pomoci, neuklízej, nevař a buď jen s miminkem. Popřípadě si pořiď kapky bachovky krizovky. Miminko Tě pochopí, ono ví, že neexistuje dokonalá máma, pro něj jsi dokonalá taková, jaká jsi. Hlavně nic v sobě nedus, plač, komunikuj. Pro lepší komunikaci mezi Tebou a miminkem si můžeš přečíst dopis z nebe.

Jako bonus přidávám článek od porodní báby a bylinářky v jednom. Najdeš v něm  přírodní řešení na nachlazení během těhotenství – Podzimní nachlazení? Osvědčené rady pro těhotné i děti.

Četla jsi už náš článek o minimální výbavičce do porodnice ? Ušetří přírodu a peníze.

Pokud Tě článek zaujal, pomohl, inspiroval, nasměroval, budeme rádi za zpětnou vazbu. Sdílej, komentuj, lajkuj, děkujeme.

Posted on komentáře 4

Šestinedělí bez cenzury

Po porodu je krásně. Cítila jsem se hrdě. Nespala jsem, přesto jsem měla spoustu energie. Jako bych se vykoupala v hormonech. Cítila jsem se neohroženě, dokud nepřišly první náročné chvíle. Vítej šestinedělí.

Takže, miminko nespí v noci? Nevadí.  Miminko přeřve dalších 10 miminek? Nevadí. Miminko pláče a pláče a já nevím proč? Nevadí.

Teď si zpětně uvědomuji, že jsem na ně nekoukala jako na extra náročné. Byli pro mě nové a ty hormony opravdu fungovaly, jako bych vypila lahev bachovek na ex.

Dodržení porodního plánu na novorozeneckém

V našem porodním plánu byli i zmínky o tom, že si nepřejeme prokapávání očiček z důvodu nedůvěry ke slovu prevence.

Nevěřím tomu, že naše dítě ihned po porodu dostane infekci, streptokok byl negativní a veškeré infekce se první budu snažit léčit mateřským mlékem. Přestože mám zdravotní vzdělání, odmítám se k životu stavět jako ke generátoru náhodných nemocí a zranění, kdy je potřeba preventivně počítat se vším negativním. Protože mi přece pořád něco hrozí. Naše přání respektovali, ač se lékař musel jít až osobně zeptat, z jakého důvodu si to nepřejeme, že se s tím ještě nesetkal.

Dále jsme si nepřáli miminko koupat, aby se mázek mohl vstřebávat. Tak jak to přirozeně chodí. Reakce personálu byla opět plná respektu, jen na manipulaci s novorozeňátkem používali rukavice. Legrační pohled.

Oddělení šestinedělí

Po přijetí na pokoj, jsem byla informována o tom, že na stole mám určité dokumenty, do kterých v intervalech nejvíce po 3 hodinách budu dopisovat kojení a čárky na čůrání, kakání a měření teploty. Když prodloužím interval budou mě budit. To mi vadilo, přece miminko přirozeně po porodu spí vyčerpáním mnohem víc hodin, ale tady se musí budit.

Další instrukce, že si nepřejí, z důvodu prevence, abych spala s miminkem. To musí spát ve vozíčku na podložce s monitorem dechu a co hlavně, neměla bych se pohybovat s miminkem v náručí, to je taky nebezpečné.

Začala jsem se cítit omezeně. Ráďa odešel spát domů. A mě bylo smutno.

Takhle začala rodina. Já na lůžku, Robinek ve vozíku, Ráďa doma.

Druhý den

Druhý den nás čekali různé kontroly, návštěvy. Během dne mě stresovala komunikace sester. Jejich rutinou často zapomínají, že mluví na křehké čerstvé maminky, plné hormonů přecitlivělosti. Takže mi říkat „takhle se miminko nedrží, takhle se miminko nekojí, tohle se tak nedělá“ tak si říkáte, že jste asi špatná máma, když nic neděláte dobře.

Mám ráda klid, tedy svůj klid a potřebuju si na nové situace zvykat po svém, ne tak, že mě někdo neustále hodnotí a to ještě negativně.

Věřím, že se dá všemu naučit, ale každý potřebuje svoji cestu učení.

Ta nemocniční moje rozhodně nebyla. S Ráďou jsme se rozhodli, že zažádáme o revers, já bez poranění,  Robinek zdravý. Není důvod zůstávat. Potřebovala jsem si jít lehnout domu s Robinkem a být v klidu, bez omezení, připomínek, sterilního prostředí a tak.

Po propuštění

Robinek se přes noc tak rozeřval, že nespal asi nikdo ani na oddělení. Pláč pokračoval i doma, Robinek se začal odtahovat od prsa. Začala jsem chápat, že pláče hlavně u prsa. To mě uvádělo do smutku.

Nad vodou mě drželo vědomí toho, že Sabka (naše PA) se s námi uvidí a poradí co a jak. Přece jde všechno řešit. Někdy pomaleji, jako v našem případě.

Robinek zežloutnul

Robinek nám bohužel zežloutnul a dle pediatričky jsme museli zpátky do porodnice kvůli fototerapii a ještě nám nasadila příkrmy, protože prý nemám mléko. To pro mě byla porážka, a hektolitry slz. Sabka mě po telefonu uklidňovala a doporučovala homeopatika.

Než jsme byli hospitalizovaní začala mi i téct prsa.

Po hospitalizaci a vysvětlování, že si nepřeji koupat, odsávat a další netypická přání, jsem se opět začala cítit omezeně, s pocitem hrozné matky.

Laktace se mi blokla.

Byla jsem nešťastná z přítomnosti rázných sester a z toho, že mé vlastní dítě mi utrpením pláče u prsa, protože pro něj nemám mléko.

Ráďa mi byl oporou, i když zrovna nebyl přítomen. Obdivuji na něm ten stoický klid, kterým vyrovnává mou přecitlivělost.

Druhý den hospitalizace

Ujmula se mě laktační poradkyně, první sympatické a milé stvoření, které se mnou jednalo empaticky. Doporučila mi vzhledem k tomu, že mi je Robinek přivážen pouze jednou za tři hodiny, ať začnu odsávat. Tvrdohlavě jsem to odmítala.

Začala jsem si uvědomovat, jestli není zbytečné být proti, kvůli vlastnímu přesvědčení.

Navíc Robinek bude dostávat moje mléko místo příkrmu.

A začala jsem odsávat.

Propuštění

Po dvou dnech fototerapie a odsávání jsem byla propuštěna s mnohem větším mámovským sebevědomím. Tu a tam se stalo, že se Robinek přisál a návalem mléčka spokojeností usnul.

To byl pocit mámovského blaha.

Stále jsem chodila na kontroly do laktační poradny, kde se kontrolovala technika kojení a vážilo kolik ml Robinek vypil.

Tak jsme se rozkojili

Přesně za týden jsem byla propuštěna z poradny a odsávání. Hurá. Sama jsem cítila, že se rozkojím až doma a tak se taky stalo. S nahatým miminkem, které bylo věčně u prsa.

Obdiv Ráďovi, že celý týden chystal příkrmy každé tři hodiny včetně nocí, vařil a se vším pomáhal jen abych mohla být s miminkem.

Kojení jsme teda zvládli.

Nové věci na zpracování

Pak přišli nové úkoly na zpracování. Třeba pláč na veřejnosti. Já vím, že miminka pláčou, ale to, co vycházelo Robinkovi z úst, žádné miminko nevydávalo.

Někdy jsem i na chvíli ohluchla.

Co teprve cestující, kteří si chtějí užít klidnou cestu v MHD. Pozitiva byla, že rodiče si vždy oddechli, že takto nepláče jejich dítě. Taky jsem nikdy nepoužila větu „tak takhle ještě neplakal.“ Vždy jsme se stali středem pozornosti. Já, která jsem nejraději nenápadná, jsem zažívala nový pocit.

Kdykoliv Robinek spustil, mě polil horký pot na zádech a panická nervozita. Každý na nás koukal, kdy už mu dáme ten dudlík. No, my ho ale nemáme. Ani neplánujeme viz Dopis od miminka. O to víc jsme budili pozornosti. „Tak hlučné emotivní dítě a ještě bez dudlíku“ asi procházelo hlavám lidí, co na nás nemile koukali.

To nebylo všechno.

Chudák dítě v šátku

Robinek začal odmítat kočárek, tak jsme ho začali nosit v šátku, ergonomicky. Přesto, když začal plakat, všichni koukali „no jo, chudák v šátku.“Jako by miminka v kočárku neplakala“, říkala jsem si.

O pláči

Miminka vetšinou mají přechody. Když máma nějakou potřebu hned neuspokojí, pláč se stupňuje. Tak přesně tohle Robinek neměl. Když pláč, tak na plno a hned, a pořád a teď budu plakat jen protože pláču.

Když usnul a byla chvíle klidu a já náhodou nespala s ním, a byla jsem třeba ve vedlejší místnosti, tak mě překvapil ten zvuk, jako by tu plakalo miminko. „a jo, já jsem jeho máma“. Tenhle stav jsem měla tak do 3 měsíců.

Co teprve koliky. Nakoupili jsme tolik věcí, abych se potom stejně dočetla, že děti nepláčou z kolik. Ale protože jsou buďto citlivé, což chlapečci bývají nebo se jim nelíbil porod, tak vyplakávají trauma. Porod byl krásný, takže se rýsovala Robinkova přecitlivělá povaha. Prostě celej po mámě.

Jak se ovládají svěrače?

Další spíše už humornou věci bylo zjištění, že neovládáme pinďu. Měli jsme počůrané zdi, než jsme se ho naučili ovládat. My totiž praktikovali bezplenkovou metodu a pinďa dokázal všemožné kousky.

Když ne pinďa, tak jsme se mohli přesvědčit o tom, že na jeden výstřel dokáže novorozeně pokakat podložku, stůl, mámu, tašku a zem.

Slzy štěstí

Občas mi taky ukápla slza z dojetí, že už je tady s námi a těmahle nožička mě kopal a jak může být tak nádhernej. Tak hlasitej i vlasatej. Tak dokonalej.

Tohle bylo naše šestinedělí. Plné emocí a překonaných situací. Teď to vidím jinak a už bych to asi s takovým klidem nezvládla, přesto první šestinedělí je krásná nezapomenutelná zkušenost.

Na závěr

Člověk se seznamuje s bytosti, která jenom papá, čůrá, kaká (to se ještě nechala v klidu přebalit) a přesto nás učí. Učí, že někdy je lepší jít přes vlastní přesvědčení. Učí, že čas neexistuje, existují potřeby. Učí zpracovávat ego, které se potřebuje cítit jako dokonalá matka. Učí být sebevědomou mámou, která dělá chyby a proto je dokonalou pro své dítě.

Ráďa také napsal o šestinedělí: Šestinedělí z pohledu muže.

Napsala jsem také článek o kojení, najdeš tam doporučení co mi pomohla se rozkojit: O kojení od Vykojené.

Učí, že rodina je team a podle toho, jak se otec stará o matku, tak matka zvládá péči o dítě.