Posted on komentářů 5

Minimální výbava pro miminko

Článek je o nekomerční minimální výbavě pro miminko. Šetří peníze i přírodu. Pamatuji si, jak jsme začali na začátku 3. trimestru panikařit, že vůbec nic nemáme.

Jednak z finančních důvodů a taky protože nejsme zrovna impulzivní. Naopak. Děláme dost často věci na poslední chvíli. Když jsme začali studovat klasickou výbavu, tedy to, co miminko nezbytně potřebuje podle komerčních odkazů, zděsili jsme se. Takovou pecku. A to si máme na to někde půjčit? Pokud to cítíš stejně, máme řešení.

Jak jsme přišli na minimální výbavu

Sourozence s dětmi nemáme, tak na nás ani nečekal rodinný balík výbavy. Chvíli po panice jsem šla na besedu, co vedli poporodní duly. Byla o šestinedělí a já si konečně oddychla. Probírala se i témata výbavičky a já zjistila, že naopak skoro nic nepotřebujeme.U letňáčků je to navíc s oblečením ještě jednodušší.

První měsíc jsou hlavní prsa, šátek, kyblík na bezplenkovku, pleny a nějaké oblečení.

Doporučení k minimální výbavě

Důvod proč látkovat

  • finanční (výbava zůstává pro další sourozence…)
  • zdravotní (bez chemie, prevence opruzenin)
  • přirozenost (dítě cítí vlhkost, reaguje vrtěním se a naříkáním, podporují se tím přirozené reflexy)
  • ekologický (i rozložitelné jednorázové pleny se rozloží pouze v kompostu)
  • informace o látkování zde

První nekomerční výbava pro miminka

Všechny věci co máme, jsou buď bazarové a darované nebo koupené od kamarádůDoporučujeme bazary:

Vlastně jediná nová věc je šátek na nošení. Tehdy jsem netušila, že se dá v bazaru koupit za přijatelné ceny a nepoškozený.

Výbava pro miminko

OBLEČENÍ

Kojenecké oblečení – nakoupeny balíky od kamarádů. Nakonec jsme zjistili, že ani nestíháme nosit, jelikož miminka rostou neuvěřitelnou rychlostí. Ani se nevyplatí kupovat nové. Protože z druhé ruky jsou jako nové. Teda dokud miminka nejedí a nelezou. Stejně potom dokola pereme a oblékáme ty oblíbené kousky. Miminko jsme do 5 měsíců nepřevlékali na spaní. Takže spousta nevyužitých overalů.
Kukly –  milujeme je. Nevylézají ouška ven a zakrývají krk. Na zimu jsme dostali jako dárek teplou a teď na jaře jsme koupili jarně-podzimní model zde (od maminek za super cenu).

Robinek prvních pár dnů nosil kojenecké rukavičky, protože měl dlouhé a ostré nehty, které se nedoporučují hned stříhat.

Zavinovačky – těch jsme koupili z druhé ruky několik. Robinkovi se v nich nelíbilo. Nevyužity.

Boty – koupili jsme až v 10 měsících, kdy Robinek už obstojně všechno obchází a udělá sám pár kroků, má barefoot kožené capáčky.  (článek o barefoot obuvi: Huarache barefoot DIY, nebo fb skupina zde)

PŘEBALOVÁNÍ, KOUPÁNÍ

Přebalovací pult – neměli jsme. Na bazaru jsme pouze zakoupili podložku a do 3 měsíců využívali obyčejný stůl. Potom jsme začali přebalovat kdekoli. Jednorázové podložky – pořídili jsme nedětské zelené. Využili jsme je už v porodnici. Spousta nám jich zbyla. Dají se i ušít nebo koupit látkové, pratelné podložky.

Pleny – do porodnice jsme koupili balík jednorázových eko plen. Potom jsme pořídili  60 kusů látkových plen (čtverců) a z bazaru 3 kusy svrchních kalhotek tzv. „svrchňáčků“.  Dále misku nebo kakací kyblíček pro bezplenkovou metodu. Do teď jsme jen látkovali, jak se ale miminko vyvíjí, vše se mění.

Robinek nám začal kakat ve velkém a navíc přestal ukazovat signály potřeb. Dva týdny jsme vydrželi dokola svrchňáky od hovínek prát. Nakonec jsme ustoupili. A na dobu než se vylučovací proces ustálí kupujeme ekologické jednorázovky. Zkoumáme stále Robinkovi potřeby a čekáme kdy bude potřeba nočník. 

Vlhčené ubrousky – ze začátku jsme používali papírové ubrousky a olejíček ve spreji Medvídek. Nebo stačí opláchnutí vodou. Postupem času jsme hrozně zlenivěli.
Kupujeme ekologické a nechemické jednorázové ubrousky. Jsou záchranou při různých situacích. Nejen na utírání prdelky.

Vanička –  koupili jsme v bazaru kyblík, který jsme využili jen jednou. Robinek se poprvé koupal až ve 3 týdnech s tátou ve vaně a od té doby se koupe jen s námi. Nepravidelně. Z koupelny Robinka odnášíme v bavlněné osušce s kapucí. Zatím máme jednu bavlněnou žínku.

KOSMETIKA A PŘÍSLUŠENSTVÍ

Že jsme používali látkové pleny, nemuseli jsme řešit opruzeniny. Když prdelka zčervenala natřela jsem ji kokosovým olejem, který je ve výbavě naší kuchyně. Pupečník jsem prostříkávala mateřským mlékem.

Z olejů jsme pořídili jen mandlový a občas natřeli suché záhyby. Do koupele jsme dávali olejíček na předpis od pediatričky. Potničky jsme ničím nenatírali, nechali jsme je volně dýchat. Dále jsme koupili nůžky na nehty a protože máme vlasáče tak i kartáček na vlasy.

SPÁNEK

Postýlka s matrací – postýlku jsme dostali od kamarádů. Matraci zakoupili na bazaru. Doteď není využívaná. Je přiražená k posteli. Její funkcí je, že zabraňuje pádu. Teď aktuální téma. A také jsme vůbec nevyužil spací pytel. Robinek má rád prostor.

Zvukový kolotoč – Robinka zabavil jen na pár vteřin. Uvidíme jestli příště vůbec pořídíme.

Savá podložka pod prostěradlo – ani jsme nepořizovali.

Monitor dechu – Robinek spinká s námi v posteli. Nebyl důvod pořizovat, když miminko spinká vedle mámy. Máma je jeho monitorem. (článek o společném spaní: Společné spaní)

Chůvička–  Robinek je stále s námi. Doteď jsme nepotřebovali.

CESTOVÁNÍ

Kočárek – Koupili jsme od kamarádů. V trojkombinaci. Korbička, sporťák a autosedačka. Ta se hodí i když auto nemáme. Robinek byl v korbičce nespokojený, takže byl plně nošený první 3 měsíce. Od 4. měsíce nošení bojkotoval a bojkotuje dodnes. Využíváme  sporťák ve kterém je spokojený. Korbičku, asi příště nebudeme ani vytahovat.

Nosítko a šátek – že budeme nosit jsme věděli už dávno, takže jako první jsme pořídili šátek. Dostali jsme ho jako dárek od dědečka a tety. K vánocům jsme si pak udělali radost a dokoupili z druhé ruky kvalitní ergonomické nosítko.

Fusak – pořídili jsme až na zimu. Někdy stačí jen deky. 

Termoska – zatím nepotřebujeme.

Cestovní postýlka – nepotřebujeme, spí s námi i na návštěvách.

STRAVA

Lahvičky – do 10 měsíců nepotřeboval. Pořídili jsme bez savičky (první skutečný hrneček) a potom bude pít už ze svého hrnku.

Jidelní židlička – dostali jsme starší typ. Využíváme až od 8 měsíců, kdy si Robinek umí sám sednout. Navíc do 8 měsíců příkrmy docela odmítal, rozuměj „vyprskával“. Zvažujeme koupi z bazaru obyčejné plastové. Jelikož Robinek vyžaduje BLW metodu (http://www.jidlodotlapky.cz/) a jídlo je opravdu všude. Na úklid není ten starší typ moc praktický. Jídelní set – pořídili jsme nový z BIO plastu. Rozložitelný.

JINÉ

Dudlíky –  Na dudlíky máme svůj názor (viz Dopis od miminka) a tak jsme ani nepořizovali.

Jantarové korálky – ty jsme kupovali už v měsíci. Ochraňují miminko. Zoubky s nimi zvládáme dobře. Jinak do hodiny zjistíme, když korálky chybí nebo potřebují vyčistit. Jsou to totiž samé pády a pláče. Čistíme, když si jich Robinek všimne.

Hojdavak – zatím nemáme, ale plánujeme u dalšího miminka.

Hnízdečko – oblíbené spací místo. Obepíná miminko. Je jednoduché na šití. Tak jsem si ho ušila (návod zde).

Kojící polštář – měli jsme a byl využitý hlavně na začátku kojení. Praktická pomůcka.

Houpací lehátko – nekupovali jsme. Buď byl Robinek v šátku nebo na zemi. Od 5 měsíců se plazí a to už si vystačíme bez lehátka.

Kojící korále – občas zachrání před štípáním. Spíš už jsou jen na okrasu. Dřív byli víc využity.

NA HRANÍ

Hračky –  kupujeme jen hračky z druhé ruky z přírodních materiálů (dřevo, látka, teda pokud to je možné). Máme všechny hračky bez baterek a tudíž bez světelných a zvukových efektů. Zvuky jsou jen u hudebních nástrojů. Robinek si ale rád hraje s čímkoli. Oblíbené jsou lžíce, prázdné obaly, telefony nebo cokoli, co mají zrovna v ruce rodiče.

Dostali jsme TATRU od kolegů z impra. I když je plastová, je to Robinkova jedna z nejoblíbenějších hraček. Taky jsme pořídili pěnové puzzle. Pravda, nejsou příliš přírodní, ale jelikož máme kočky (o soužití koček a miminka:  Miminko a kočky) a ty nám začali čůrat po Robinkově matraci na hraní, museli jsme improvizovat. Úplně funkční to stejně není. Robinek ale menší kousky rád žužlá.

Zrcadlo – Robinka zabaví, rád na sebe kouká. Pomáhá se sebepřijetím.

Ohrádka – nemáme, ani pořizovat nebudeme. Zajistili jsme bezpečnost bytu, necháváme průchozí místnosti a Robinek se může volně pohybovat.

Učící věž – pomůcka na období, kdy už je děťátko zvědavé, umí stát a chce pomáhat v kuchyni. Vyrobili jsme si sami, tady je návod: Učící věž, ikea DIY.

LÉKÁRNA

Odsávačku na hleny jsme tedy ještě nekupovali. I infekci očiček jsme zvládli s mateřským mlékem.

Z lékárny jsme zatím koupili  Nurofen a Viburcol čípky a potom spoustu věcí na prdíky. I když měl Robinek několikrát teploty, ještě jsme nurofen nepoužili. Máme ho spíš jako psychickou podporu pro nás. Většinou stačilo srazit tělo na tělo. Nebo měl jen zvýšené teploty a nebylo třeba ničeho na sražení.

Na prdíky nic nepomohlo, tak jsme to přestali používat a po 3 měsíci pláče zmizeli. Jestli to bylo prdíkama nebo psychikou nevíme. Rýmu jsme také několikrát měli a vystačilo nám prostříknout nosík mateřským mlékem.

Pomoc při náročných situacích

Bachovky krizovky – pro kojící, funkční bylinné antidepresivum.

Na závěr

Každé miminko je jiné.

Článek je o naši zkušenosti s Robinkem. Co platí pro něj, nemusí platit pro všechna miminka.

Dala jsem dohromady i výbavu pro maminky, můžeš si ji přečíst tady: Minimální výbavička do porodnice.

Na porovnání komerční a nekomerční výbavy ke vztahu k dětem, doporučujeme shlédnout dokument Mimina.



Posted on Napsat komentář

Šestinedělí z pohledu muže




Ze série šestinedělí. Naše první a bylo náročné, jako poctivé šestinedělí. I když člověk spí pět hodin denně, je logické, že bude unavený. Vůbec mu to nevadí. Je totiž unavený ŠTĚSTÍM.

Jsem táta!

Tak už je to skutečností. Opravdu jsem se stal tátou. Ale co teď mám dělat? Žena zůstala s Robinkem v porodnici a já za nimi jdu až zítra ráno?

Už vím. Sabka říkala, že Ivetka bude potřebovat sílu. Mé kroky tedy zamířily do obchodu. Koupit suroviny a kytku na zítra a honem domů. Několikrát jsem volal do porodnice. Všechno zatím oukej.

Doma

Doma jsem dal vařit vývar a trochu jsem odpočíval, řešil telefonáty a dal si panáka. Konečně mi pomalu začalo všechno docházet. Tak já už jsem opravdu táta. Ano, správně bych měl teď sezvat bandu a pořádně syna zapít. To se možná dělalo dřív, kdy maminka odrodila a dítě jí přivezli jednou za čas na kojení a jinak za tři dny na cestu domů. Dnes to vidím (aspoň já) trochu jinak.

Ivetka mě bude potřebovat už zítra a schopného.

Takže jsem doma jen hlídal polívku, ve volné chvíli zpracoval placentu, kterou jsem přinesl z nemocnice a relaxoval jsem po únavném dni. Celý večer jsem nedokázal myslet na nic jiného než na dnešní štěstí, které mě potkalo.

Druhý den

Druhý den jsem hned ráno pádil do porodnice a nesl s sebou silný vývar se zeleninou a masem a kytku. Ivetka se celou noc starala o Robinka a vypadala vyčerpaně. Byla plná emocí a tak nemohla spát.

Když jsem si bral syna do náruče, byl jsem tak dojatý.

Byl krásný a já jsem se ho nemohl nabažit. Nejradši bych tam zůstal napořád a nedal ho z ruky. Strávil jsem s rodinou několik hodin a k večeru se konečně sešel s pár přáteli z divadelní improvizace a trochu jsme popili.

Třetí den

Další den ráno jsem si šel pro rodinu. Kočárek nastartovaný, nervozita se mnou cloumala a natěšenost byla tak velká, že jsem se na celé kolo usmíval na okolí jako trouba a snad jsem si i štěstím zpíval. Vždyť si za chvilku povezu domů syna a jeho statečnou maminku.

Úplně jsem si to maloval. Robinek bude po nové zkušenosti odpočívat a my budeme s Ivetkou stát nad ním a těšit se z jeho přítomnosti. Pak se probudí, dostane prso, chvilku na nás bude koukat a říkat si „to je moje maminka a tatínek“ a pak zase usne.

S takovou myšlenkou jsem si přijel pro rodinu. Ivetka ale vypadala ještě unavenější.  Robinek v noci často plakal. Inu pláče, protože je to miminko. Nakonec prý vždy usnul. To dělal i u mě v náručí. Nicméně jsem rodinu vyzvedl a slunečným červencovým dnem si je vezl domů. Procházka nám udělala dobře.

Konečně doma

Doma jsme pak okusili realitu šestinedělí a rodičovství na plno. Robinek si jednoznačně uměl říct co potřebuje.

Jeho mohutné, výrazné uuáááááááááááááááááááá znělo po celém domě a to má ten dům osm pater.

Ten zvuk mi pokaždé drásal srdce. U jiných miminek jsem slyšel pláč tichý, dětský. Robinek byl ale očividně pořádné chlapisko. Problém byl, že plakal a ani prso ho moc neuklidnilo. Střídali jsme se s Ivetkou v chování, drželi ho na těle a byli mu nablízku, ale pláč neustával. Zprvu jsme si mysleli, že by to mohlo být náročností porodu, ale ten zase tak náročný nebyl a Robinek byl hned po porodu u maminky a hledal prso.

Zežloutl nám

O dva dny později nám začal chlapeček žloutnout a pomalu nám docházelo, že málo baští a proto nevyplavuje bilirubin. Dětská žloutenka, kterou jsme při odchodu neměli, se nám začala objevovat.

Po návštěvě pediatričky jsme dostali zdrcující ránu.

Robinek musí zpátky do nemocnice a bude muset pod světlo.

Příčinou toho všeho bylo to, že se Ivetce nerozjela dostatečně laktace a v kombinaci nemocničního prostředí (které nemáme ani jeden rád) a přístupu sestřiček, které „pomáhaly“ prvorodičce slovy „tohle děláte špatně“, „chyťte ho pořádně“, jsme prostě měli mléko, ale maličko.

Zpátky v porodnici

Ivetku s Robinkem uložili na Intermedial, což je oddělení, kde mají i jakási modrá světla, která pomáhají odbourávat darebný bilirubin.

Také se tam zastavila Sabka a potvrdila nám, že je to to nejlepší, co můžeme udělat a to nám zase trochu dodalo rodičovského sebevědomí. Zůstali jsme tam tři dny a Ivetce, která se dostala pod křídlo laktační poradkyně, se laktace maličko rozbíhala, ale pořád to nebylo ono.

Dostali jsme proto instrukce k příkrmům pomocí injekční stříkačky. Doma pak začal ten opravdový rituál, který jsme znali z filmů.

V noci vstát, jít ohřát mléko, nakrmit, pohoupat, dat brknout, uložit, lehnout si na dvě hodiny a vstát, jít ohřát mléko…

Někdy je kojení dřina

To vlastně bylo to, co jsme úplně nechtěli. Měli jsme v plánu kojit a kojit a kojit. Příkrm jedině až bude nutný. Pro rodiče je to velký zásah do plánu a zatlouká do hlavy nutkavé pocity od svých plánů odstoupit a držet se nových (zjednodušených) rituálů.

Ale ne, takhle to u nás fungovat nebude. Jednou jsme chtěli kojit a kojit a kojit a tak to taky bude. Nicméně žádný táta by neměl přijít o ten šestinedělní zážitek umožnit vyčerpané mamince odpočinek.

Mamince, která ještě odsává a sterilizuje nádoby a měl by pravidelně vstávat, se zalepenýma očima dojít do kuchyně, připravit správnou dávku příkrmu a pak zase spočinout a na pár (asi 74 minut) hodin usnout.

Tak jsme se rozkojili

Tato pomůcka, jelikož byla šetrně aplikována miminku přes prso, takže Robinek sál a pomáhal s rozjetím laktace, způsobila, že Robinek prso, kde cévka byla, odmítal. Tak jsme ji přestali používat a čím více jsme to začali flákat, tím více se zvyšovala laktace.

Teda hektolitry toho nebyly, ale mléko teklo a to bylo dobře, protože jsme mohli vypustit příkrm. A mohli jsme schovat pár mililitrů mateřského mléka na ohřátí. Robinek pomalu začal nabírat a z původních 3380g, kdy pak klesl na 2990g, se zvedl zpátky nad 3200g a už jsme začínali být klidnější.

Procházky na sluníčku nás hezky odbarvovaly ze žluté a pravidelné kontroly ujišťovaly, že se nám vše vrací do původního plánu.

Jsem miminko, potřebuji plakat

Tak nám začal klasický koloběh poznávání rodičovství a vše co k tomu patří. „Mámo, táto, pláču, přijďte na to proč“. Jelikož jsme se vrhli do bezdudlíkovky a bezplenkovky (když jsme dali plenku, tak látkovou), bylo všechno to poznávání úchvatné.

Děti prostě komunikují jen pláčem a utlumit jejich potřebu dudlíkem je stejné, jako koledníkovi zavřít dveře před nosem.

Abychom nemuseli nic dávat, nebudeme to poslouchat.

Na závěr

Stejně jako každý rodič se soustředíte na poznávání potřeb miminka a máte strach, že uděláte něco špatně. To dilema, proč vlastně pláče. Chce prso nebo přebalit. Navíc ten pláč samotný. Snažíte se udělat vše proto, aby ustal. Pečlivě hlídáte váhu miminka, dáváte vitamíny, zkoušíte kapky na prdíky, aby jste přišli na to, že mu nepomáhají.

Jako táta jsem se snažil ze všech sil dát mamince čas na dočerpání energie a sám jsem spal za chůze.

Nemít našetřenou dovolenou, tak volna po porodu moc není a neumím si představit, jít do práce třeba po jediném týdnu volna. Díky za otcovskou dovolenou, kterou dnes můžou tátové vybrat a věnovat se rodině, která je intenzivně potřebuje. Jejich prvotní seznamování se je hned po porodu jedna z nejdůležitějších věcí.

Poznávat se hlavně s tím drobečkem, první veleopatrné manipulace v náručí, sledování jeho reakcí na poznávání světa, to všechno Vám vhání slzy do očí.

Posted on komentářů 8

Vědomá žena – Kompletní průvodce těhotenstvím + porodní plán




„Ty máš sepsaný porodní plán? A proč ? Oni vědí co mají dělat“ nechápavě na nás koukalo okolí. „Ty jako odmítáš ultrazvuk, a co když se něco stane?“ Proto píšu tento článek. Vysvětlím naše důvody k přirozenému těhotenství a sepsání porodního plánu (či Předem vyslovenému přání).

Přirozené těhotenství

Mít přirozené těhotenství byla naše volba, vycházející z předpokladu, jak říkala naše PA, že:

Těhotenství není nemoc.

Tím chci říct, že to není pro každého. My, více než medicíně, důvěřujeme sobě a našemu tělu. Během těhotenství a porodu důvěřujeme i miminku. Porod považujeme za událost, kterou řídí vědomě žena a miminko a příroda vše zařídila dokonale.

Je tedy na každém, ať si zváží svou míru strachu, kterou může přenášet na sebe a miminko a jak moc vědomě chce porod zažít.

Jak probíhá přirozené těhotenství

  • Domluvili jsme si v místě bydliště soukromou porodní asistentku a kromě lékařských kontrol chodili i k ní.
  • Na kontrolách jsme se snažili minimalizovat ultrazvuky (prokázané stresující účinky na plod), PA akorát ručně kontrolovala růst miminka, stav dělohy po hmatu bříška a ručním ultrazvukem poslouchala ozvy srdíčka.
  • Potom u gynekoložky doporučené krevní testy, kterých teda je požehnaně. Opravdu jsem si oddychla že nejsem HIV pozitivní nebo že nemám syfilis.
  • Dále jsme podstoupili jediný screening a to v 2. trimestru, taky jediná a poslední možnost, kde jsme se mohli dozvědět pohlaví miminka.
  • Každý měsíc vzorek moči, měření a vážení.

Naše těhotenství bylo absolutně fyziologické. Jediné nešvary byli:

  • přemnožená kvasinka – neřešila jsem,  v 2 trimestru odezněla
  • zvracení – řešila jsem neustálým jídlem i v noci, aby žaludek nebyl prázdný, stejně mi bylo lépe až v 2 trimestru, takže radím VYDRŽET
  • otékání nohou – stačilo vyhýbat se dlouhému stání a horku
  • pálení žáhy – bezkonkurenčně pomáhal zelený ječmen
  • křeče v nohou – přestali, když jsem začala doplňovat hořčík nápojem z melasy a citronu

Proč odmítáme doporučená vyšetření

Pro některé teď vypadám jako krkavčí matka, pro jiné  jako ultra sebe-VĚDOMÁ žena. Pravdou je, že na strachy netrpím a skoro každé vyšetření má velké procento nepravděpodobnosti, díky kterému dokáží autority budoucí rodiče pěkně vystresovat. Tak jsem hlavně věřila tomu, že je vše, jak má být a ať s miminkem bude cokoliv, nechám si ho.

Ještě chci říct důležitý fakt. Co stát to rozdílný přístup v Gynekologii-porodnictví. Jsou státy, např. Španělsko, Francie, Anglie atd., ve kterých je NORMÁLNÍ, že se ženy ve fyziologickém těhotenství vídají hlavně s PA a při fyziologickém porodu jsou pouze s PA, podstupují pouze 2 ultrazvuky a nechodí každou chvíli na různá vyšetření. Lékaři nastupují pouze v kritických situacích nebo při nefyziologickém těhotenství. Takže záleží na Tvojí míře strachu. Mě nepřijde komfortní, když ke mě přistupují jako k „nemocné“. Znám ale spousty žen, které jsou zase nervozní, když nejdou každý den na kontrolu. Takže je to na každé z nás.

Tip: Na facebooku je skupina, kde dvě obětavé ženy pomáhají ženám (rodičům), kteří se cítí bezprávně ve chvílích, kdy jsou v právu. Můžou Ti poradit, jak postupovat, když Ti nemocnice/porodnice nechce vyhovět v Tvých přáních, na která máš právo. (např. dodržení porodního plánu, ambulantní porod, nepřetržitý kontakt s miminkem…atd.)

Někdo věří na důležitost prevence, což respektujeme a chápeme, že tento článek pro něj nebude inspirací či přínosem. Je důležité si uvědomit, jestli bereš plnou zodpovědnost za sebe a dítě Ty jako rodič, nebo dáváš zodpovědnost lékařům.

PA nebo dula?

K přirozenému těhotenství a porodu Ti doporučuji najít si hlavně soukromou PA, která je kvalifikovaná k tomu, se o Tebe starat a je to zdravotně vzdělaný profík s magisterským titulem. O její názory se můžeš opřít, protože má většinou praxi i zahraniční, přistupuje k Tobě a miminku jako k lidským bytostem.

Dula je spíš kamarádka, která Tě provází těhotenstvím a může i porodem, často je však zdravotně nevzdělaná a přístup nemusí být profesionální.

Záleží na Tobě, co Ti je bližší, jestli chceš profíka, nebo Ti stačí podpora. Ještě po porodu jde k Tobě PA na kontrolu šestinedělní, většinou je zároveň i laktační poradkyní. Nebo si můžeš pozvat poporodní dulu, která Ti pomůže s úklidem, zabaví starší děti a většinou také absolvovala laktační kurz, tak Ti pomůže i s kojením.

Za jejich čas ale platíš. Pokud Ti to přijde moc, podívej se kolik peněz dáváš za péči medicínskou, kterou za Tebe pojišťovna platí. Potom by Tě to nemělo překvapit. Většinou stojí PA víc než dula a platíš jak za kontroly, tak i za asistenci u porodu.

Na kolik nás vyšla PA

Nás PA vyšla dohromady i s kontrolami v těhu, předporodním kurzem a za benzin z Ostravy do Olomouce cca na 11 000 Kč (samotný porod 8000 Kč). Považuji to za dobře investované peníze. Měla jsem se o koho opřít, s kým probírat těhotenství a porod, během porodu jsem měla masáže a psychickou podporu (tlačila jsem 2 hodiny) a taky podporu v šestinedělí (nerozkojila jsem se hned, novorozenecká žloutenka).

Respektující přístup

Děkuji za respektující gynekoložku, která se při každém odmítání nějakého vyšetření na mě vždy jen s klidem podívala a řekla „máte na to právo, je to Vaše rozhodnutí“.

Pokud Tě gynekoložka tlačí, do něčeho co nechceš, stále máš právo rozhodovat o tom co podstoupíš za vyšetření. Je to tvoje tělo a tvoje dítě. 

Žena se odrodí sama

Na otázku mé PA, proč jsem si ji vybrala, jsem odpověděla: „Aby mě odrodil někdo s kým mám dobrý vztah a věřím mu“ opravila mě.

To co říkám prý není správně, protože ženu nikdo neodrodí, ona se vždy odrodí sama.

Nechápala jsem ji, teď už tomu rozumím. Žena a miminko si řídí proces porodu sami. Nikdo ženu neodrodí, pouze asistuje u porodu. Prosím, neber to jako slovíčkaření, ale jako vyjádření úcty k ženství a porodu.

Před porodem

Načetla jsem spoustu informací a na porod jsem se připravovala jak psychicky tak fyzicky.

Fyzicky

  • chodila jsem na procházky
  • na těhotenskou jogu, u nás v Olomouci do mamajogy
  • jedla jsem datle a lněná semínka (v 3 trimestru)
  • popíjela jsem Maliník (měsíc od předpokládaného termínu)
  • chtěla jsem cvičit s Aniballem, ale nešlo mi to
  • masáž hráze jsem flákala (porod proběhl bez natržení)

Psychicky

  • četla jsem knížky – Inspirující knihy
  • představovala jsem si porod, a vnímala své tělo a miminko
  • napojovala jsem se na miminko
  • těšila jsem se na setkání s Robinkem
  • s láskou jsem připravovala místo pro miminko, rozuměj „hnízdila jsem“
  • s Ráďou jsme o všem co nás čeká mluvili, jak to cítíme
  • mazala jsem si bříško a mluvila s miminkem (mazání na strie nemělo vliv)

Kurzy před porodem

Před porodem, jsem krom knížek taky chodila na různé kurzy, abych nabrala inspiraci nebo se něco přiučila.

  • předporodní kurz – u naší PA (nemocniční většinou ženu na porod nijak nepřipraví, jen informuje o přístupu nemocnice)
  • seminář o látkovém přebalování
  • kurz o nošení dětí (článek o nošení )
  • setkání s poporodníma dulama – téma šestinedělí

V dnešní době se dozvíš všechno i z online kurzů. Já dávám přednost osobnímu setkání a většinou má každé město místo, kde se ženy schází s dulama nebo lektorama nošení atd.

Můžu Ti ještě doporučit facebookové skupiny, kde se můžeš ptát a zodpoví Ti online lektoři:

Taky stojí za zmínku tyhle stránky a skupiny:

Proč doporučujeme porodní plán

Myslím si, že je dobrou součástí přípravy na porod. Jsem zvyklá se o věcech informovat. Má tvrdohlavost mi nedovoluje autoritám cokoliv odkývat nebo na situace, které se mi nelíbí, reagovat postojem „si zvyknu“ nebo „to se tak dělá“.

Přirozenosti a přírodním zákonům věříme mnohem víc než větě: „studie nebo statistika prokázala“.

Sdílím inspirativní video nejen o porodním plánu, herečka a zpěvačka Eva Burešová popisuje svůj porod beze strachu, nástřihu, v několik km vzdálené porodnici, kdy miminko 4300 g porodila bez natržení👇. Rozhovor vede zakladatelka Jemného Zrození.

 

Porodní plán

Vzorový PP v PDF : porodni-plan.

První doba porodní

V téhle době porod začíná. Před sebou má žena několik hodin (hlavně prvorodičky) otevírání porodní branky. Je provázena kontrakcemi.

My jsme si přáli prožít bolest bez léků s respektem k času jaký porod potřebuje. Bez urychlení. Bez protržení plodových obalů. Jakákoliv vnitřní vyšetření mi nebyla vůbec příjemná. Je dobré si přát minimalizaci těchto vyšetření. A také jsem si přála zajištění přítmí, ticha a klidu.

Druhá doba porodní

Doba vypuzovací. Končí porodem dítěte.

Já sice flákala cvičení s aniballem, ale byla jsem přesvědčená o tom, že ten nápor hráz zvládne i bez cvičení. Nepřáli jsme si preventivní epiziotomii (nástřih hráze). WHO (Světová zdravotnická organizace) nástřih už také nedoporučuje preventivně. Nepřála jsem si podpoření kontrakcí infuzí oxytocinu. Nehledě na to, že je to pro tělo nepřirozené, většina žen po infuzi popisuje nárůst intenzivnějších bolestí, které bez utišení bolesti nezvládá. Přáli jsme si tlačit dle pocitů rodičky. Zní to logicky, přesto některé porodnice mají jiný názor. A za nejdůležitější jsme během porodu považovali svobodnou volbu poloh.

A že jsme jich během porodu vystřídali. Robinek se ukázal až ve 4 poloze a to na boku s podepřenou nohou. Tahle poloha je taky doporučovaná pro nejmenší nápor na hráz. Naopak poloha v leže na zádech mi nejen při vyšetřeních nebyla příjemná, já ji vyloženě nesnesla. Dřív se doporučovala kvůli porodníkům. Na celou „akci“ vidí lépe, ač při tom žena trpí a má téměř uzavřenou pánev. V této poloze je snad fyzikálně nemožné porodit bez poranění. Dnes ji ani WHO nedoporučuje.

Třetí doba porodní

Začíná porodem dítěte. Končí porodem placenty.

My jsme si přáli placentu přirozeně porodit, bez násilného tahání, či podpory léky. Za důležité jsme považovali nechat pupečník dotepat. Důvodů je víc, ale hlavním je, že pupečníková krev patří miminku. Není důvod se potom obávat anemie. Po ustřižení pupeční šňůry, jsme si přáli bonding. K tomu není co dodat. Dítě potřebuje matku. Jako matka potřebuje dítě. Pokud se tak nestane, hrozí traumata, která se těžko zpracovávají. Podporují vznik laktační psychózy a zabraňují navázání pouta matka-dítě.

Dál jsme si přáli dítě neumývat, pro přirozené vstřebání mázku. Krom toho, že zabraňuje vysychání a působí jako antimikrobiální ochrana, neskutečně voní. Každá maminka by se mohla z miminka učichat. Po první koupeli ta typická vůně zmizí. Veškerá vyšetření miminka jsme si přáli jen v naší přítomnosti. Byla rychlá, Robinek během oblékání usnul a měla jsem ho zpátky v náruči. Přáli jsme si Kanavit (vitamin K) v kapkách, někde ještě podávají v injekcích. Není potřeba vysvětlovat proč není vhodně čerstvě narozenému miminku způsobovat trauma. Dalším přáním bylo nevykapávat oči. Neviděla jsem důvod, prevence pro mě nebyla odpovědí. Pokud by se objevila infekce prokapala bych mateřským mlékem.

A posledním přáním bylo odnést si placentu na domácí zpracování. Porodnice vyhověla.

Není porodnice, jako porodnice

Některé nemocnice vychází vstříc, některé méně. Na mamince je, zda odpovědnost za porod dává sobě nebo lékařům. Rodička má právo na to rodit jakým způsobem si přeje. Stejně tak matka má právo na nepřetržitý kontakt s dítětem i pokud je dítě hospitalizované na jipce.

Neexistuje zákon ani důvod, který by pouto matky a dítěte mělo rozdělit!

Tímto článkem jsem se chtěla vyjádřit k tématu gynekologie-porodnictví v dnešním světě v našem kraji a předat názor a zkušenost z pohledu mladé prvorodičky co měla fyziologické těhotenství i porod. (náš porod v olomoucké porodnici: Přirozený porod zmínka o oddělení šestinedělí v článku: Šestinedělí bez cenzury.

Tipy

Podle právní legislativy nesmí porodnice vybírat za doprovod u porodu peníze ani pod záminkou, že se má uhradit sterilní oděv. Pokud to bude porodnice vyžadovat, jak postupovat se dozvíš v již zmíněné skupině Podpoříte mne v osvětě? O právech při hospital.- aktivní řešení stížností).

Taky doporučuji pečlivě vybírat porodnici. Rodíme jen párkrát za život a přivést na svět dítě do respektujícího prostředí, je to nejlepší, co můžeme udělat pro jeho budoucnost. My chtěli jet do porodnice vzdálené 60 km a znám ženy, které jeli i přes 100 km nebo rovnou do jiného státu. Vyřešili to tak, že se na poslední měsíc před termínem ubytovali v místě porodnice.

Oddělení šestinedělí jsou vyhlášená neodbornými radami nedovzdělaných sester ohledně kojení (článek o přirozeném kojení. O kojení od Vykojené). O kojení se má starat laktační poradkyně a v případě, že se hned nerozkojíš, zažádej o laktační poradkyni. Pokud Ti ani ona nesedne, pozvi k sobě domů LP, nejlépe poporodní dulu. Každá žena může kojit, nezáleží na velikosti a tvaru bradavek. Záleží na psychice ženy. Dokáží se rozkojit i ženy, co jen adoptovali miminko, tak věř sobě a miminku, že to zvládnete. Vím o čem mluvím, já se rozkojila až 11 den po porodu a kojím stále.

Nemusíme hned rodit doma, jsou porodnice podporující přirozené porody, jen člověk musí mít štěstí na „směnu“. Do budoucna se plánují porodní domy, ve světě již ověřené. Můžeš je podpořit zde.

O placentě

Já jsem zastáncem užívání placenty v šestinedělí. Ráďa mi první tři dny dělal placentový shake. Doma ve spíži máme placentovici. Je mnoho způsobů, co s placentou udělat. Já se tak rozhodla pro blahodárné účinky, které má. Informace mám ze stránek www.zpracovaniplacenty.cz.

Z placenty lze udělat:

  • kapsle
  • koktejl
  • tinktura
  • esence
  • homeopatika
  • krémy a balzámy
  • na památku (talisman, otisk)

Placenta obsahuje vaše vlastní přírodní hormony a je perfektně vyrobená, aby posloužila individuálním potřebám vašeho těla a potřebám dítěte.

Experti se shodují, že placenta uchovává hormony. Opětovné uvedení těchto hormonů do vašeho těla mu pomůže se přirozeně a rychle zotavit.

Výrobky z placenty pomáhají usnadnit poporodní zotavení a menoupauzní hormonální výkyvy.

Další výhody placenty

  • Pomáhá jako prevence poporodní deprese a „baby blues“ – obsahuje CRH hormon a Cortison.
  • Uvolňuje zásobu energie. 
  • Redukuje záněty a otoky – podporuje hojení.
  • Pomáhá při hojení a obnově poškozených buněk / tkání.
  • Podporuje imunitní systém a jeho ochranu proti infekcím.
  • Doplňuje ztracené železo a pomáhá při anémii.
  • V poporodním období usnadňuje bonding mezi matkou a dítětem. 
  • Pomáhá zatáhnutí dělohy do své původní velikosti. 
  • Významně snižuje poporodní krvácení, napomáhá spouštěcímu reflexu u kojení.
  • Obsahuje Oxytocin, který je také znám jako „hormon lásky“. 
  • Stimuluje produkci přirozených opiátů včetně endorfinů. 
  • Snižuje bolest a zvyšuje pocit pohody. 
  • Povzbuzuje laktaci, zvyšuje výrobu mléka.
  • Obsahuje Prolactin. Vitamín B6: napomáhá při výrobě protilátek. Vitamín E: na hojení poškozených kožních buněk.
  • Obsahuje kmenové buňky a růstové faktory. 

Stojí za to si na placentu najít osobu nebo firmu, která ji s láskou zpracuje.

Na závěr

Přejeme šťastná a vědomá těhotenství, rychlé vědomé porody a štěstí na směnu. Pokud porod nebude probíhat podle tvých představ, věř tomu, že i porod je cesta. Pro Tebe a miminko je to cesta, na které můžete po celý zbytek života pracovat.

Věř si, protože Tvé tělo je stvořeno k něčemu tak magickému a krásnému, jako je porod a miminko, ať sebevíc pláče, věř, že Tě miluje celým srdcem a jen komunikuje.  Kdyby jsi se v šestinedělí cítila plačtivě, vyčerpaně, zoufale, tak je to v pořádku, vítej v šestinedělí. Nech si od ostatních pomoci, neuklízej, nevař a buď jen s miminkem. Popřípadě si pořiď kapky bachovky krizovky. Miminko Tě pochopí, ono ví, že neexistuje dokonalá máma, pro něj jsi dokonalá taková, jaká jsi. Hlavně nic v sobě nedus, plač, komunikuj. Pro lepší komunikaci mezi Tebou a miminkem si můžeš přečíst dopis z nebe.

Jako bonus přidávám článek od porodní báby a bylinářky v jednom. Najdeš v něm  přírodní řešení na nachlazení během těhotenství – Podzimní nachlazení? Osvědčené rady pro těhotné i děti.

Četla jsi už náš článek o minimální výbavičce do porodnice ? Ušetří přírodu a peníze.

Pokud Tě článek zaujal, pomohl, inspiroval, nasměroval, budeme rádi za zpětnou vazbu. Sdílej, komentuj, lajkuj, děkujeme.

Posted on komentáře 4

Šestinedělí bez cenzury

Po porodu je krásně. Cítila jsem se hrdě. Nespala jsem, přesto jsem měla spoustu energie. Jako bych se vykoupala v hormonech. Cítila jsem se neohroženě, dokud nepřišly první náročné chvíle. Vítej šestinedělí.

Takže, miminko nespí v noci? Nevadí.  Miminko přeřve dalších 10 miminek? Nevadí. Miminko pláče a pláče a já nevím proč? Nevadí.

Teď si zpětně uvědomuji, že jsem na ně nekoukala jako na extra náročné. Byli pro mě nové a ty hormony opravdu fungovaly, jako bych vypila lahev bachovek na ex.

Dodržení porodního plánu na novorozeneckém

V našem porodním plánu byli i zmínky o tom, že si nepřejeme prokapávání očiček z důvodu nedůvěry ke slovu prevence.

Nevěřím tomu, že naše dítě ihned po porodu dostane infekci, streptokok byl negativní a veškeré infekce se první budu snažit léčit mateřským mlékem. Přestože mám zdravotní vzdělání, odmítám se k životu stavět jako ke generátoru náhodných nemocí a zranění, kdy je potřeba preventivně počítat se vším negativním. Protože mi přece pořád něco hrozí. Naše přání respektovali, ač se lékař musel jít až osobně zeptat, z jakého důvodu si to nepřejeme, že se s tím ještě nesetkal.

Dále jsme si nepřáli miminko koupat, aby se mázek mohl vstřebávat. Tak jak to přirozeně chodí. Reakce personálu byla opět plná respektu, jen na manipulaci s novorozeňátkem používali rukavice. Legrační pohled.

Oddělení šestinedělí

Po přijetí na pokoj, jsem byla informována o tom, že na stole mám určité dokumenty, do kterých v intervalech nejvíce po 3 hodinách budu dopisovat kojení a čárky na čůrání, kakání a měření teploty. Když prodloužím interval budou mě budit. To mi vadilo, přece miminko přirozeně po porodu spí vyčerpáním mnohem víc hodin, ale tady se musí budit.

Další instrukce, že si nepřejí, z důvodu prevence, abych spala s miminkem. To musí spát ve vozíčku na podložce s monitorem dechu a co hlavně, neměla bych se pohybovat s miminkem v náručí, to je taky nebezpečné.

Začala jsem se cítit omezeně. Ráďa odešel spát domů. A mě bylo smutno.

Takhle začala rodina. Já na lůžku, Robinek ve vozíku, Ráďa doma.

Druhý den

Druhý den nás čekali různé kontroly, návštěvy. Během dne mě stresovala komunikace sester. Jejich rutinou často zapomínají, že mluví na křehké čerstvé maminky, plné hormonů přecitlivělosti. Takže mi říkat „takhle se miminko nedrží, takhle se miminko nekojí, tohle se tak nedělá“ tak si říkáte, že jste asi špatná máma, když nic neděláte dobře.

Mám ráda klid, tedy svůj klid a potřebuju si na nové situace zvykat po svém, ne tak, že mě někdo neustále hodnotí a to ještě negativně.

Věřím, že se dá všemu naučit, ale každý potřebuje svoji cestu učení.

Ta nemocniční moje rozhodně nebyla. S Ráďou jsme se rozhodli, že zažádáme o revers, já bez poranění,  Robinek zdravý. Není důvod zůstávat. Potřebovala jsem si jít lehnout domu s Robinkem a být v klidu, bez omezení, připomínek, sterilního prostředí a tak.

Po propuštění

Robinek se přes noc tak rozeřval, že nespal asi nikdo ani na oddělení. Pláč pokračoval i doma, Robinek se začal odtahovat od prsa. Začala jsem chápat, že pláče hlavně u prsa. To mě uvádělo do smutku.

Nad vodou mě drželo vědomí toho, že Sabka (naše PA) se s námi uvidí a poradí co a jak. Přece jde všechno řešit. Někdy pomaleji, jako v našem případě.

Robinek zežloutnul

Robinek nám bohužel zežloutnul a dle pediatričky jsme museli zpátky do porodnice kvůli fototerapii a ještě nám nasadila příkrmy, protože prý nemám mléko. To pro mě byla porážka, a hektolitry slz. Sabka mě po telefonu uklidňovala a doporučovala homeopatika.

Než jsme byli hospitalizovaní začala mi i téct prsa.

Po hospitalizaci a vysvětlování, že si nepřeji koupat, odsávat a další netypická přání, jsem se opět začala cítit omezeně, s pocitem hrozné matky.

Laktace se mi blokla.

Byla jsem nešťastná z přítomnosti rázných sester a z toho, že mé vlastní dítě mi utrpením pláče u prsa, protože pro něj nemám mléko.

Ráďa mi byl oporou, i když zrovna nebyl přítomen. Obdivuji na něm ten stoický klid, kterým vyrovnává mou přecitlivělost.

Druhý den hospitalizace

Ujmula se mě laktační poradkyně, první sympatické a milé stvoření, které se mnou jednalo empaticky. Doporučila mi vzhledem k tomu, že mi je Robinek přivážen pouze jednou za tři hodiny, ať začnu odsávat. Tvrdohlavě jsem to odmítala.

Začala jsem si uvědomovat, jestli není zbytečné být proti, kvůli vlastnímu přesvědčení.

Navíc Robinek bude dostávat moje mléko místo příkrmu.

A začala jsem odsávat.

Propuštění

Po dvou dnech fototerapie a odsávání jsem byla propuštěna s mnohem větším mámovským sebevědomím. Tu a tam se stalo, že se Robinek přisál a návalem mléčka spokojeností usnul.

To byl pocit mámovského blaha.

Stále jsem chodila na kontroly do laktační poradny, kde se kontrolovala technika kojení a vážilo kolik ml Robinek vypil.

Tak jsme se rozkojili

Přesně za týden jsem byla propuštěna z poradny a odsávání. Hurá. Sama jsem cítila, že se rozkojím až doma a tak se taky stalo. S nahatým miminkem, které bylo věčně u prsa.

Obdiv Ráďovi, že celý týden chystal příkrmy každé tři hodiny včetně nocí, vařil a se vším pomáhal jen abych mohla být s miminkem.

Kojení jsme teda zvládli.

Nové věci na zpracování

Pak přišli nové úkoly na zpracování. Třeba pláč na veřejnosti. Já vím, že miminka pláčou, ale to, co vycházelo Robinkovi z úst, žádné miminko nevydávalo.

Někdy jsem i na chvíli ohluchla.

Co teprve cestující, kteří si chtějí užít klidnou cestu v MHD. Pozitiva byla, že rodiče si vždy oddechli, že takto nepláče jejich dítě. Taky jsem nikdy nepoužila větu „tak takhle ještě neplakal.“ Vždy jsme se stali středem pozornosti. Já, která jsem nejraději nenápadná, jsem zažívala nový pocit.

Kdykoliv Robinek spustil, mě polil horký pot na zádech a panická nervozita. Každý na nás koukal, kdy už mu dáme ten dudlík. No, my ho ale nemáme. Ani neplánujeme viz Dopis od miminka. O to víc jsme budili pozornosti. „Tak hlučné emotivní dítě a ještě bez dudlíku“ asi procházelo hlavám lidí, co na nás nemile koukali.

To nebylo všechno.

Chudák dítě v šátku

Robinek začal odmítat kočárek, tak jsme ho začali nosit v šátku, ergonomicky. Přesto, když začal plakat, všichni koukali „no jo, chudák v šátku.“Jako by miminka v kočárku neplakala“, říkala jsem si.

O pláči

Miminka vetšinou mají přechody. Když máma nějakou potřebu hned neuspokojí, pláč se stupňuje. Tak přesně tohle Robinek neměl. Když pláč, tak na plno a hned, a pořád a teď budu plakat jen protože pláču.

Když usnul a byla chvíle klidu a já náhodou nespala s ním, a byla jsem třeba ve vedlejší místnosti, tak mě překvapil ten zvuk, jako by tu plakalo miminko. „a jo, já jsem jeho máma“. Tenhle stav jsem měla tak do 3 měsíců.

Co teprve koliky. Nakoupili jsme tolik věcí, abych se potom stejně dočetla, že děti nepláčou z kolik. Ale protože jsou buďto citlivé, což chlapečci bývají nebo se jim nelíbil porod, tak vyplakávají trauma. Porod byl krásný, takže se rýsovala Robinkova přecitlivělá povaha. Prostě celej po mámě.

Jak se ovládají svěrače?

Další spíše už humornou věci bylo zjištění, že neovládáme pinďu. Měli jsme počůrané zdi, než jsme se ho naučili ovládat. My totiž praktikovali bezplenkovou metodu a pinďa dokázal všemožné kousky.

Když ne pinďa, tak jsme se mohli přesvědčit o tom, že na jeden výstřel dokáže novorozeně pokakat podložku, stůl, mámu, tašku a zem.

Slzy štěstí

Občas mi taky ukápla slza z dojetí, že už je tady s námi a těmahle nožička mě kopal a jak může být tak nádhernej. Tak hlasitej i vlasatej. Tak dokonalej.

Tohle bylo naše šestinedělí. Plné emocí a překonaných situací. Teď to vidím jinak a už bych to asi s takovým klidem nezvládla, přesto první šestinedělí je krásná nezapomenutelná zkušenost.

Na závěr

Člověk se seznamuje s bytosti, která jenom papá, čůrá, kaká (to se ještě nechala v klidu přebalit) a přesto nás učí. Učí, že někdy je lepší jít přes vlastní přesvědčení. Učí, že čas neexistuje, existují potřeby. Učí zpracovávat ego, které se potřebuje cítit jako dokonalá matka. Učí být sebevědomou mámou, která dělá chyby a proto je dokonalou pro své dítě.

Ráďa také napsal o šestinedělí: Šestinedělí z pohledu muže.

Napsala jsem také článek o kojení, najdeš tam doporučení co mi pomohla se rozkojit: O kojení od Vykojené.

Učí, že rodina je team a podle toho, jak se otec stará o matku, tak matka zvládá péči o dítě.



Posted on komentáře 2

Porod z pohledu muže




Navazuji na Ivetčin porodní příběh. Chtěl bych jí poděkovat. Za to, jak zvládala těhotenství na studeném bytě. Jak mě vedla devět měsíců k pochopení významu rodičovství. Za to, že jsme našli společnou cestu k přivedení Robinka na tento svět. Ale především za sílu, kterou v sobě má a kterou projevila právě při porodu našeho chlapečka. Děkuji.

Praskla voda, budu táta

Večer jsem uléhal s pohledem na Ivetky bříško a s myšlenkou, že ještě máme čas. Asi o deset minut později mě budí Ivetka. „Zlato, mně asi praskla voda.“ Pohledem na hodiny kontroluji čas. Je 4:45. Jsem nevyspalý, ale tohle nehraje vůbec žádnou roli.

Je to tady. My budeme mít miminko.

Čekání, které se mělo ještě protáhnout o dva týdny, je u konce. Miminko už chce za námi. Takže táto, čistou hlavu a začni se starat.

Ivetka zatím vypadala dobře a bolesti se nijak neprojevovali. Domluva zněla jasně – Jak to začne, tak máme volat. Takže, telefon do ruky a u Sabky (naší porodní asistentky Sabiny Trojkové) už to zvoní. Instrukce jsme dostali. Vyčkat a sledovat kontrakce.

Nezávidím kontrakce

Mezi sedmou a osmou to začalo. Bolesti, které i mně svíraly tělo. Vůbec si neumím představit tohle snášet. Několik hodin. My chlapi jsme hrdinové. Ale jsou věci, které bych určitě v životě rád oželel.

Po dalším telefonátu zpráva, že Sabka brzo přijede.

Ivetka hledala polohy a já jsem se snažil jí jakkoli pomoct. Vůbec nevím, jestli jsem jí byl něco platný. Pro jistotu jsem zkontroloval všechny věci, které jsme měli mít do porodnice. Z balkonu jsem natrhal čerstvý rozmarýn a dal vařit. Sabka používá rozmarýn na hojení po porodu. Sama ho má v sušené verzi hromadu a nabízela i nám. My jsme měli na balkoně zahrádku s bylinkami a tak jsem nám posloužil čerstvou květinou.

Kolem půl desáté jsme dostali zprávu, že Sabka už jede. Však to taky má k nám pěkných 100 kiláků. Ivetka trpěla a já jsem hledal jak pomáhat.

Dorazila PA

Deset minut před jedenáctou tu byla naše úžasná Porodní Asistentka. Nesla s sebou svou ohromnou zdravotní tašku. Ivetka ležela na gauči. Sabka bez jakéhokoli zdržování vyšetřila a sdělila nám uklidňující zprávu.

„Jsme tak na prst, máme to všechno před sebou, není nutné panikařit“.

To se snadno řekne. Instrukce na další etapu byly taky jasné. Nahřívat ručníky, zahřívat jimi záda a v přesných intervalech dávat homeopatika.

Na to jsem dohlížel, neboť Ivetky pojem o čase byl v tu chvíli naprosto neřízený. Sabka se rozhodla, že nás nechá v této chvíli osamotě a vydala se za kamarádkou, která bydlí kousek od nás. Prý kdyby něco, volejte a já jsem tu za deset minut.

To byl fofr

Po dvou hodinách pobíhání s nahřátými ručníky, ládování homeopatik do mé vyčerpané drahé a neustálých kontrolách času kontrakcí, mi Ivetka řekla, že „už má vážně hodně divné tlaky“.

Zavolal jsem tedy Sabce a předal informace. Za 9 minut a 46 vteřin byla u nás. Provedla další vyšetření a s ledovým klidem řekla:

„Tak děcka a já teď budu trochu rychlejší. Teď se hezky sbalíme a půjdeme do auta. Do Vyškova už nejedeme, právě jsem nahmatala hlavičku.“

Co tím jako chce říct? Já jsem byl až do teď vyrovnaný. Hotová oáza klidu.

Společně jsme pomohli Ivetce do oblečení. Pak jsem vzal všechny tašky a vyrazili jsme k autu. Cestou jsme naštěstí nikoho nepotkali a tak jsme za deset minut byli v porodnici, kterou máme pár set metrů od baráku. Sabka doprovodila Ivetku na příjem a já jsem zatím parkoval.

V porodnici

Když jsem přišel do budovy porodnice, Ivetka už měla nemocniční košili a chystali jsme se na finále. Přišel nemocniční personál. Vyšetřili a po krátkých doplňujících informacích a předání našeho porodního plánu jsme zůstali v místnosti jen čtyři. Naše porodní asistentka, nemocniční porodní asistentka, Ivetka a já.

Musím uznat, že jsme chtěli sice rodit ve Vyškově, i když jsme porodnici měli tak blízko a to zejména na základě recenzí. Ale když jsem viděl spolupráci porodních asistentek, byl jsem rád, že jsme tam. Obě si navzájem vycházeli vstříc. Poslouchaly ozvy, pomáhaly vybrat polohu, tolerovaly se a byly prostě báječné.

Ivetka to zatím zvládala

Proto jsem se plně odevzdal každé chvilce být tam s Ivetkou. Byla ohromně statečná a já jsem dobře věděl, jak moc zkouší. Je maličko citlivější na bolest a tak jsem čekal, jak se s tím bude potýkat. Má můj největší obdiv.

Stál jsem u ní a držel ji za ruce. Ivetka už byla na pokraji sil a měla nakročeno k žádosti o cokoli na bolest.

Druhá porodní doba nám trvala přes dvě hodiny a tak jsem už měl nakročeno, že se nabídnu a půjdu z místnosti. Třeba se víc uvolní. Ještě že jsem to neudělal. Stejně jsem po porodu dostal informaci, že kdybych odešel, bylo by to ještě horší. Porodní asistentky pořád pokyvovaly hlavami a já byl čím dál napjatější.

Viděl jsem vlásky

Po dvou hodinách jsem poprvé zahlédl vlásky. Bylo jich tolik. Pak jsem měl chvilku zamlženo od slz, které se mi nahrnuly do očí. Povzbudil jsem Ivetku a řekl jí, že už jsem ho viděl, že za chvilku tu bude. Nemohl jsem se ho dočkat.

Začalo mi docházet, že každým okamžikem se nám narodí náš chlapeček. Mé nohy, do té doby pevné jako skála, se pomalu začínali chvět. Srdce mi bušilo stále silněji a do očí se mi hrnuly slzy, které nešly zastavit.

Zaslechl jsem klapnutí dveří ve kterých se objevil doktor a sestřičky s hromadou věcí. Ale nedokázal jsem se plně odpoutat od tváří porodních asistentek, kterým se stále více rozšiřoval úsměv na tvářích. Napětí ve mně sílilo a netušil jsem jestli mačkám ruce Ivetce já silněji nedočkavostí nebo ona mě bolestí.

Narodil se

V poslední chvíli jsem zahlédl její vyčerpání a výkřik silnější než dřív. Zdál se být delší než ty předtím. Pak jsem viděl, jak do celé situace vstupuje lékař, pomáhá holkám a všichni se usmívají.

Najednou je zvláštní vteřina ticha, která se zdá nekonečná.

Tak už je venku. Ukažte mi ho. Podejte ho mamince, po které touží. Musím ho vidět. Ale jak, když se mi po tvářích koulí slzy.

Plakal jsem dojetím

Přes vodopády jsem se díval jak si ho Ivetka bere na hrudník. Je nesmírně vyčerpaná, ale jiskry štěstí v očích jí září na celý sál.

Robinek jen tiše zakníkal, aby dal najevo, že je tu s námi a pak jen ležel, hledal prso a koukal se po nás.

Byl tak nádherný.

Stříhání pupeční šňůry

Když se dostala ven placenta, dostal jsem instrukce k přestřihnutí pupeční šňůry. S klidem a pevnou rukou jsem úkon provedl a pak se jen věnoval rodině.

Po nějaké době se Ivetka musela jít umýt. Dostal jsem šanci na kontakt s mým synem. Rychle jsem sundal triko a toho malého drobečka si přitiskl na tělo.

Já ho tak miluju

Ten pocit je nepopsatelný. Tak maličký a křehký, že by jste se báli ho dotknout, Vám leží na těle a kouká Vám do očí.

Určitě si myslel „tak jsem tady táto, nedej mě“. Nedám, neboj. Nic na světě už nemůže přetrhnout to pouto, které jsme spolu v ten okamžik navázali.

Nejradši bych ho už nikomu nevracel, snad jen mé Ivetce. Je 16:49. Vítej Robinku. Jsem tvůj tatínek.

Poděkování

Toto je poděkování Sabině Trojkové. Báječné porodní asistentce, která nás provedla těhotenstvím a porodem. Která nás učila užít si každou chvilku těhotenství, nebát se porodu a především jeho přirozenosti.

Dále bych rád poděkoval zdravotnickému personálu, který zde bez jejich vědomí nebudu jmenovat. Nicméně jejich skvělý přístup a kooperace porodní asistentky nemocniční se Sabkou byla dokonalá ukázka toho, že to může fungovat a každá maminka si může prožít porod takový, jaký si přeje. Bez patáků, se zvolenou polohou, bez poranění a tudíž bez šití a to i přes to, že druhá doba porodní byla dvouhodinová. Za porod bez kleští a bez řezů. Všichni tam byli úžasní a každý nemalou měrou přispěl k narození našeho krásného, silného a zdravého chlapečka.

Posted on komentářů 13

Přirozený porod v porodnici




Porod je jednou z nejzásadnější a nejkrásnější událostí v životě. Poprvé se setkáš se svým dítětem, které 9 měsíců s láskou nosíš. Přivítáš na svět novou duši, která si Tě vybrala jako rodiče a celým srdcem Tě miluje. My jsme se na porod připravovali s vlastní PA a plánovali jsme přirozený porod, který, až na drobnosti, vyšel. Přečti si náš celý porodní příběh.

Legrační koule

Ty koule moje“ oslovoval mě s láskou Ráďa. Já jsem za těhotenství přibrala 22 kg, tak se mu vůbec nedivím.

No, některé maminky mi přijdou, že jsou zrozené k těhotenství, jak jsou nádherné. Já, když jsem viděla sebe na mama cvičení a potom ostatní maminky, až mě zarazil ten rozdíl. Krásná pleť, bříško k sežrání. Potom já.

Bílá jak stěna a strie kam se podíváš.

Narodí se dřív

Termín jsme měli na konci července a Robinek byl už od května připraven, sesazen. Nás to neděsilo. Počítali jsme s tím, že Robinek ví, kdy se má narodit a evidentně se těší.

Navíc naše PA (porodní asistentka Sabina) mi prohmatávala bříško a ujištovala nás, že i když je miminko připravené, děloha nereaguje.

Pořád jsme cítili, že nás Robinek navštíví před termínem (taky co je termín? jen matematický vzorec a v podstatě orientační den :)).

Blíží se to

Na konci června přijela má PA na kontrolu a už to byl jiný rozhovor. Děloha jemně reagovala, mě konečně přestala pálit žáha (snad jediný nešvar, který jsem během těhotentsví zažívala, tak jsem si hrdlo prolívala zeleným ječmenem) a to byli jasné příznaky blížícího se porodu.

Nadšeně jsem to volala Ráďovi. Byli jsme šťastní, připravení a trochu nervozní, kdy to přijde a jaké to bude.

Porod jsme často rozebírali

Poctivě jsme se o porodu bavili. O tom, jak to zvládnu, když oba dva víme, že jsem fňukna a kňoura v případě jakékoli bolesti.

Že během porodu se dere na povrch hloubka ženské duše, která ženu zkouší z toho, jak moc si věří, jakou pokoru má k mámě a vlastnímu porodu a celkově k životu.

Z toho už jsme byli malinko nervozní, jelikož já, vyjmutá z mrtvého těla, bez mateřského přijetí, začala život v inkubátoru, kdy první emoce, které jsem z nejbližších cítila, byla bolest a vztek z nespravedlnosti, kdy jsem celé dětství nebyla respektovaná a moc jsem si přála, aby maminka žila místo mě.

Rozhodla jsem se být máma

Po několika letech depresí a utápění se v alkoholu, jsem se rozhodla, jako člověk co už nepije nekouří a jen miluje, stát se mámou.

Sabka mi doporučovala spojit se s mámou a poděkovat ji za život.

Tohle už jsem dělala mockrát, tak jsem se přestala bát. Uvědomila jsem si, že jsem opravdu připravená, mám božského partnera, kterého miluji, dítě, které vzniklo z lásky, rodinu, které jsem odpustila, sebe, které jsem odpustila a že jsem opravdu šťastná a vděčná za život.

Praskla voda

8. července mě 5:45 probudilo počůrání. Byl to teda proud ,který jsem neovládala. Došla jsem na záchod a zjistila, že teče růžová voňavá voda.

„A je to tady“ řekla jsem si a začala jsem se dojetím, nervozitou a očekáváním třepat.

Odkutálela jsem se za Ráďou, abych mu to oznámila. Volali jsme PA do Ostravy a ta mě poslala do postele, že se porod teprve bude rozjíždět. Lehla jsem si a už nemohla usnout.

Přicházely kontrakce

Porod se opravdu pozvolna začal rozjíždět. Takové lehké menstruační bolesti v kříži, které pozvolna začali sílit.

Kolem 8 hodiny, jsme se přesunuli do obýváku a já při každém návalu bolesti musela chodit. PA mi do telefonu radila, jak to rozdýchat a vrtět bokami.

Bolest postupně začala sílit a já se jí nedokázala tolik odevzdat. Snažila jsem se jí vzdorovat a vždy při návalu mi ukápla slza. Když ale bylo po návalu, cítila jsem se báječně, jako by se nic nedělo.

Jsem tady a teď

O to víc mě překvapilo, že vůbec nic necítím za pocity, prostě JSEM. Nemám strach, necítím nervozitu, nepřemýšlím, jak dlouho to ještě bude trvat, jak dlouho to ještě zvládnu.

Prostě JSEM.

Jen jsem prožívala, co se aktuálně děje a děje a děje a děje. Bolest začala být mnohem intenzivnější a v kratších intervalech, tak to Ráďa volal PA a ta nás ujistila, že je na cestě.

Dorazila PA

Kolem 11 hodiny přijela a udělala vyšetření, se kterým mě moc nepotěšila.

„Ivetko je to tak na prst, máš to celé před sebou“.

Tohle jsem vážně slyšet nechtěla, ale bolest byla tak silná, že už jsem realitu začala méně vnímat. Sabka si všimla, že bolesti trochu vzdoruji, tak mě začala uklidňovat a říkala, že s každou bolestí jsem blíž a blíž miminku.

Mě překvapilo, jak jsem v tu chvíli sobecká, že myslím jen na sebe a kdy to skončí a ne jak se asi cítí Robinek.

Ráďa se o mě staral

Během půl hodiny mi ještě Sabka udělala masáž, Ráďu ponoukla, ať mi ohřívá ručníky a dává na záda a také mě přemluvila, abych šla do sprchy a dávala si horký proud na záda. Opravdu mi to pomáhalo.

Potom Ráďovi předala homeopatika a instrukce, jak je má podávat a šla ke kamarádce, aby nás nechala osamotě.

Prý je na telefonu a přijde tak za dvě hodiny na kontrolu, protože to celé máme před sebou.

Já jen byla a snila

Dál si už jen pamatuji, že bolest byla stále intenzivnější a mě uklidňovalo dělat neustále kolečka ložnice, horká sprcha záchod a sedět záchodě.

To byla opravdu úlevová poloha, vřele doporučuji!

A pak stále dokola – ložnice – sprcha – záchod – ložnice- sprcha – záchod a mezitím mikrospánky. Už jsem moc nevnímala, jen vím, že Ráďa tam byl, uklidňoval mě přítomností a přemlouval ať si lehnu. A já jen BYLA a snila.

Já už potřebuji tlačit

Z ničeho nic, jak sedím na záchodě a snažím se vykonat potřebu, protože jsem klystýr nechtěla, mě překvapí, jaké začínám mít nutkání tlačit. To mě celkem rychle probralo z únavy a hned jsem urgovala Ráďu, že je to divné a instinktivně jsem tušila, že už jsme ve finále.

Divné nám také přišlo, že postupně odcházela bolest a já najednou jen chodila a nekácela se z bolesti. Jen jsem začala bokami vytřepávat silný nával tlačit.

Sabka dorazila, udělala vyšetření a klidným a maximálně profesionálním hlasem nám oznámila:

„Tak děcka a já teď budu trochu rychlejší. Teď se hezky sbalíme a půjdeme do auta. Do Vyškova už nejedeme, právě jsem nahmatala hlavičku.“

Přes veškerý ledový klid jejího hlasu nastal mírný chaos, ve kterém jsme spoustu věcí nechali doma. Já měla jen za úkol přecházet návaly tlačení a obléct se.

Cesta do porodnice

Cestou z baráku jsem doufala, že nikoho nepotkáme, jelikož lidé a hlavně sousedi mají tendence Vám předávat podporu i když před nimi funíte a v podstatě rodíte. Nikoho jsme nepotkali, nasedli do auta a jeli.

Dorazili jsme bez přijetí přímo na sál. Nikdo mě naštěstí neobtěžoval sepisováním vstupních papírů, protože i jim bylo jasné, že už rodím. Setkali jsme se s nemocniční  PA a já si oddychla, že je to stejně krásné a sympatické stvoření, jako ta naše.

Sabka předávala informace, poukazovala na porodní plán (článek o porodním plánu: Informovaná máma), na to, že si nepřeji nastřihnutí hráze, že jsem si masírovala hráz, že jsme pila maliník a jedla lněná semínka a cvičila s aniballem (po pravdě jsem to zkusila párkrát, ale nešlo mi to, tak jsem toho nechala).

A jsme ve finále

Tak a finále mohlo začít. Já vůbec necítila bolest. Strašně mě to překvapilo, měla jsem načtených knih jako Hypnoporod, Znovuzrození a tam jasně bylo řečeno, že tělo porod řídí samo, že nemusím vůbec tlačit.

No jo, ale moje tělo nevysílalo žádné bolestivé kontrakce, jen bezbolestné návaly tlačit.

Byla jsem z toho zmatená, ale řekla jsem si, že moje tělo ví, co dělá. Tak jsem začala tlačit, jenže to dost štípalo a bolelo.

Držela jsem Ráďu a řvala. A řvala. Přišlo mi, že se nic neděje. I ostatním to přišlo, tak jsme změnili polohu a holky mi vysvětlily že možná místo křiku, ať zkusím tu energii dát do břicha, do vytlačení.

Vyčerpávající finále

A ono to fungovalo, fakt. Jen to trvalo. Se změnami poloh i Robinek několikrát změnil polohu. Tlačila jsem tak hodinu, možná hodinu a půl. Holky asistentky si skvěle vycházely vstříc a pokyvovaly hlavami.

Několikrát už hlavička byla skoro venku, ale  Robinek se zase vcucnul zpátky do dělohy. To mě zamrazilo. Byla jsem tak vyčerpaná, že se mi z toho chtělo brečet. Sabka mi pořád opakovala, že každou chvíli budu s miminkem a teď tohle.

Tak jsem se rozhodla, že takhle ne.

Porod se děje, já jsem TADY a Robinku, my to spolu zvládneme. Sice nám to teď moc nejde, ale zvládneme to spolu. Já půjdu ze všech sil a ty věř mamince jako já věřím Tobě.

Narodil se

Po další půl hodině tlačení jsem Sabce řekla, že už to nezvládnu ( měla jsem v plánu říct, že už odmítám rodit, ať ho ze mě vyjmou, nebo mi něco píchnou). Přerušil mě nával, já zatlačila a hlavička byla venku.

Ráďa plakal a říkal, že je nádhernej, vlasatej.

Přišel lékař a řekl, že mám poslední zatlačení.

Tak jsem naposledy zatlačila z posledních sil a 16:49 byl venku. Začala jsem brečet a hned se k němu natáhla, ať ho vidím. Ležel tam a jen koukal, neplakal. Koukal a pozoroval svět.

Byl nádhernej

Vůbec nevypadal jako miminko, vypadal tak moudře. S Ráďou jsme plakali dojetím. Zamilovali jsme se do něj. Dali mi ho na hruď a začali jsme se seznamovat.

Lékař zkontroloval poranění a konstatoval, že žádná nejsou (takže Aniball nebyl potřeba a tělo vše zvládlo i bez pomoci).

Na závěr

Už po porodu Robinek hledal prso celkem rázným a akčním způsobem, takže jsme mohli tušit, že nás čeká život se silnou osobností a to se potvrdilo.

Já byla v tranzu a cítila jsem ženskou hrdost, že jsem si porodila to nejkrásnější dítě. Vyčerpání bylo pryč. Byl to ten nejkrásnější okamžik v životě.

Zrození života je prostě mystickým zážitkem, až mě překvapilo jak moc přítomný okamžik to byl. 

Od té doby, když vidím novorozence nebo se mluví o porodech, pláču. Dojetím. Stále. I 9 měsíců po porodu.

Související články: