Když je člověk na pěší pouti a seznamuje se spoustou krásných lidí, nechá se inspirovat. My zrovna měli po pouti, trávili čas v deštivém Santiagu a přemýšleli co dál. Poutníci nám doporučovali začít dobrovolničit, že za nějakou práci budeme mít kde bydlet a co jíst. Ráďu to tak nadchlo, že nám opravdu sehnal farmu. Našel ji na Azorském ostrově Terceira. Nachází se uprostřed Atlantiku.
Wwoofing
Existuje několik stránek, na kterých si můžeš najít práci jako dobrovolník.
Na všech je třeba se registrovat nějakým poplatkem. Někde je třeba platit za každou zemi, ve které máte v plánu dobrovolničit (Wwoof) a jinde stačí hromadný poplatek (helpx a workaway) a můžeš najít místo tzv. za stravu a bydlení. Prostě pošleš žádost a čekáš, jestli Tě přijmou. Většinou následuje video hovor, aby jste se vzájemně poznali a předali informace, jak si to dobrovolnictví představujete.
Je to oblíbená forma mladých cestovatelů, kde člověk moc neutratí, seznámí se s obyvateli a načerpá tamější energii. Po práci si můžeš dělat co chceš a máš čas na vlastní aktivity. My si troufli jet dobrovolničit i s dítětem, a farmář se pro nás opravdu našel.
I Robinkovi se to zamlouvalo.
Farma na Azorech
Takže jsme ze Santiaga jeli do Porta a z Porta nočním vlakem do Lisabonu. A potom letěli na Azory na ostrov Terceira. Letenky jsme sehnali přes náš oblíbený Skyscanner a dají se tam opravdu najít lety za hubičku.
- Cesta z Lisabonu pro nás všechny za 3100 Kč tam a 2100 Kč zpátky a levná je především kvůli dvěma přestupům na jiných ostrovech. Pravděpodobně aby se nalákali lidi do hotelů na ostatních ostrovech, ačkoli naše první letadlo letělo na přímo, my přesto vystupovali a čekali na další.
- Nespali jsme v hotelu ale u pána na couchsurfingu.
- Průměrná cesta na Terceiru za 1 osobu se zpáteční letenkou z ČR vyjde na něco přes 8000 Kč.
Čekání v Santiagu před vlakovým nádražím.
Na letišti nás vyzvedl náš farmář Amaro, kterému odjela na delší dobu žena a on se cítil sám se svou desetiletou dcerou. Těšil se na výpomoc v kuchyni i na farmě. Hlavně se zamiloval do Robči. Vlastně a kdo ne?
První den
Připravovali jsme se na to, že já budu vařit a starat se o domácnost a Ráďa bude pár hodin denně pomáhat na farmě. Amaro má farmu s krávami a také pěstuje zeleninu na výkrm i na jídlo. Například jeho černé fazole jsou na pultech místních obchodů, jeho vodní melouny si chodí lidi kupovat i za větší cenu než v obchodě (ty jsme bohužel nestihli) a jeho mléko má s dalšími místními farmáři status „organic“.
Jednou jsme upekli i mrkvánky.
Než jsme se však dostali do obchodu nebo na farmu, bylo třeba se ubytovat. Měli jsme pozvání do jeho domu, dokud se nevrátí žena a pak bychom mohli zůstat ve srubu poblíž jeho farmy. Těžko říct, co by bylo lepší, ale my jsme pro začátek vybrali zůstat v domě, aspoň kvůli koupelně a kuchyni a wifi.
Komfortní zony
Taky jsme se dostali za hranice naší komfortní zóny. Amaro nás už předem informoval, že co odjela žena, v domě se neuklízí. To pro nás však nebylo to hlavní. Byly tu jiné drobnosti, jako například králík, který pouštěl chlupy a ostatní věci po celém bytě, pavučiny z všudypřítomných pavouků záchoďáků, stoletý prach všude na místech, které nejsou v zorném poli. Ve skutečnosti nešlo o to, že by snad žili ve špíně, ale o nás a o naší potřebě luxusu (nebo výchovy udržovat čistotu i tam, kde není zorné pole).
Domácí mazlíček. Bydliště v otevřeném krbu.
Museli jsme v sobě trochu zabojovat, než jsme si uvědomili, že jsme u farmáře a že to nebude vypadat jako v hotelu. Nicméně po několika dnech jsme trochu uklidili a seznámili se s prostředím a vlastně tím posunuli ty naše zóny o kousek dál.
Tady jsme bydleli.
Jak pobyt probíhal
Po ubytování se jel Ráďa podívat na farmu a já jsem zůstala doma s Robinkem a vyrovnávala se s prostředím. Když se chlapi vrátili s menším nákupem, konečně jsme uvařili a začali se seznamovat s naším farmářem. Amaro je farmářem od dětství a má vystudovanou Agro vysokou. Farmu, kterou zdědil po svém otci, vede se svým bratrem.
Náš farmář pro Ráďu neměl tolik práce a na farmě ho nepotřeboval. To se nám ulevilo, jelikož po porodu jsme citlivější na témata ohledně odebrání mládat od mámy a Amaro nám potvrdil, že se bez toho jeho farma neobejde. Tak se z nás stala jedna žena v domácnosti.
Robinek a farmář byli parťáci.
Amaro s námi byl spokojený, měli jsme s ním přátelský vztah. Byl rád, že nám může ukázat ostrov ve své kráse. My to původně plánovali projít nebo projet autobusem. Na projití nebylo počasí, jelikož nám téměř pořád nevypočitatelně pršelo nebo silně foukalo a autobusy z místa našeho bydliště jezdily velmi málo. Uvítali jsme přesouvání v jeho voze.
Ohledně cestování autem po Azorách napsala článek Hanka Šormová. Doporučujeme přečíst pokud zvažujete půjčení auta: Půjčení auta na Azorách Aneb Jak by to cestování vypadat (ne)mělo.
Co navštívit na Terceiře
Terceira leží v souostroví Azory a je to třetí největší ostrov. Patří Portugalsku, takže se domluvíte portugalsky a velmi dobře anglicky a hlavní měnou jsou eura. Je sopečného původu a leží uprostřed oceánu, proto spíš než plavce tady najdeš surfaře.
To ale neznamená, že by se koupat vůbec nedalo. Voda má konstantních 18-22 °C, takže kdo je na studenější, klidně může do vody. Nekoupe se tady hlavně kvůli počasí, říká se že tu během jednoho dne můžeš zažít 4 roční období. Nebo taky na jedné části ostrova prší zatímco na druhé části svítí slunce. Jezdí se sem hlavně za přírodou a turistikou.
Terceiře se říká „patchwork“, protože většina ostrova se skládá ze zelených pastvin rozdělených do geometrických tvarů lávovymi kameny. Je to místo pastvin a farem. Na ostrově je prý víc krav než lidí. Je to tak. Místo komerce a turistů jsme se denně setkávali s farmáři a dobytkem.
Vyhlášené jsou tu vyhlídky. Překrásná zelená panoramata.
Největším městem je Angra de Heroismo, o které jsme se rozepsali v minulém článku. Tak jen stručně co stojí za návštěvu:
- vyhaslá sopka Monte Brasil
- vyhlídky
- parky, zahrady, kostely, architektura
- restaurace
- oceanemotion – vyjížďka lodí na pozorování delfínů a velryb
Co nás ale dostalo, byla cesta do nitra vyhaslého vulkánu. Prehistorický magický zážitek za 6 euro. Kapradí, vlhkost a krápníky. Jen se to hůř fotí, protože buď kape na foťák nebo se foťák rychle zamlží z všudypřítomné vlhkosti.
Tunel vedoucí do sopky.
Pohled ze sopky ven.
Cesta do jeskyně.
Byli jsme v místě, které je upravené jak na rybaření, tak na koupání. Taková lávová architektura.
Tohle je prý nejromantičtější místo na ostrově.
Náš každodenní pohled během procházky na kávu.
Jak se žije u farmáře
Z oken farmářova domu jsme měli stálý pohled na moře nebo kopce. Fascinující. To nám bude chybět. Bylo tu taky místo, takové lávové jezírko kde jsme mohli pozorovat rybičky a kraby. Nevím jak Tebe, ale mě kraby fakt děsí. Podle mě je to něco mezi klíštětem a tarantulí.
Náš farmář nemá rád kávu, tak jsme se obětovali a chodili každý den do místní kavárny. Netypicky byla každý den otevřená a ještě k tomu celý den a co je úplně nejlepší, káva je tu levnější než kdekoli jinde jsme zatím byli. Setkávali jsme se téměř každý den se stejnými lidmi a jakmile někdo zjistil, že jsme české republiky, hned se námi dal do řeči.
Jednou za čtyři dny jsme jezdili do obchodu na větší nákup. Myslím, že na Terceiře nikde není obchodní centrum. Jen větší obchody s kavárnou a trafikou. Ceny jsou podobné jako u nás. Ve volném čase jsme chodili na procházku podél oceánu. Na molo. Pozorovat surfaře. Šumění moře je fakt návykové, bude nám chybět.
Dobrovolníci jako rodina
Byl to nápad, který jsme zkusili a vyšel. Nezaručujeme, že to takhle chodí normálně. My farmáře upozornili, že jsme rodina a měli skype pohovor. Po příjezdu jsme se přizpůsobili laxní povaze našeho farmáře. Někdo má zase zkušenost s farmářem velmi workoholickým. Takže jde o povahu farmáře a ne o pravidlo. Prostě doporučujeme zkoušet, než sedět doma a skepticky zamítat dobrodružství.
První výlet s naším domácím.
Baby travel poznámky
Místo je, stejně jako Španělsko a Portugalsko, velmi baby-friendly. Hlasitost dětí se neřeší, ale naopak sbližuje. Několikrát jsme si to ověřili. Je tu příroda, hřišťata, park a moře. Nikomu nepřijde zvláštní, že chodíte s malým dítětem do kavárny, do restaurace. Jen je důležité mít auto, protože je všechno daleko.
Jednou jsme dokonce koupili za 8 euro pleny z české produkce. Super kvalita, ale u nás se bohužel neprodávají.
Zajímavosti
- Terceira prý nemá miliardáře, jsou jen bohatí nebo „chudí“, což znamená, že pracují až jim dojdou peníze
- nejsou tu žádní bezdomovci
- opravdu tu silně fouká, doporučujeme nepodcenit oblečení
- téměř všichni mluví na ostrově anglicky. Navštěvují totiž Ameriku pravděpodobněji než Portugalsko
- portugalština na Azorách má svůj dialekt, takže v Portugalsku říkají obyvatelům Azor „ostrovani“
- portugalština se španělštinou je podobná asi jako čeština a polština. Portugalci rozumí Španělům, zato Španělé Portugalcům vůbec
- děti dřív neměli povinnou školní docházku, po zjištění velké negramotnosti je zavedena povinná
- někde neberou Mastercard, doporučujeme mít s sebou VISA či hotovost
- mezi ostrovy je lodní a letecká doprava velmi drahá, proti letům z Lisabonu
- autem se dá i se zastávkami objet celý ostrov cca během 3,5 hodin
- rostou všude fíky a aloe
Aloe.
Mě se jednou nevyplatilo jít bosa a zabodla jsem si takový trn do nohy. Opuncií, je tady taky dost.
Fíky tu padají ze stromů a málokdo má o ně zájem.
Bydlení
- jako dobrovolníci, u farmářů neplatíš za stravu a bydlení
- přes booking
- přes airbnb (první pobyt, bonus 725 kč)
- pokud Vás není víc, tak zkus couchsurfing, a najdi někoho, kdo by Tě mohl ubytovat
Jídlo
- denní menu se pohybuje mezi 10 a 15 eury, stojí za ochutnání
- pozor na máslo, většinou se prodává již solená, já si na to nemůžu zvyknout
- opět je všude cukr, i v jídle ve kterém to člověk vůbec neočekává (kukuřičné cornflakes, bílý jogurt…)
- ceny jsou podobné jako u nás
- co je trochu dražší, ale za to kvalitnější, jsou sýry a maso
- espresso je tu mnohem levnější, taky popravdě jsem si na jeho chuť musela zvykat
- produkty supermarketu jsou mnohem víc zaměřené na lokální zdroje.
- stejně jako ve Španělsku i tady frčí polotovary
- typickým pokrmem je jakási přesolená ryba, která ani nemusí být díky velkému množství soli v mrazáku; před přípravou se na den namáčí do vody, aby sůl pustila
Závěr
Terceira si nás získala. Nekonečná zeleň, vyhaslé sopky, málo turistů, nádherné útesy, bouřlivé moře a milí vstřícní lidé. Tohle místo nám bude chybět. Stojí za návštěvu, i když za nejkrásnější z Azorských ostrovů je považován São Miguel.
Tohle jsou dva inspirující příběhy z Terceiry:
Kdo chce mít přehled o kvalitě restaurací nebo zážitků, tak my používáme https://www.tripadvisor.cz/ na zjištění recenzí.
Chceš tohle zažít taky? Ale máš z něčeho obavy, strach ? Ozvi se nám. Můžeš zažít svět na vlastní pěst. Dítě není překážkou.
Inspirovali jsme Tě? Budeme rádi za Tvé komentáře.
Naše cesty můžeš sledovat na facebooku a instagramu. Nebo odebírej novinky z našeho blogu.
Taky nás můžeš přijít na naši besedu a dozvíš se ještě víc.
