Posted on Napsat komentář

Míčky na žonglování z mouky a nafukovacích balónků DIY

Robinek rád chodí do parku, protože tam potkáváme kluky žongléry. Vždycky jim bere míčky na žonglování a utíká s nimi pryč, protože se mu moc líbí. Sice ve dvou letech neumí pořádně ani chytat, ale ta snaha o pohyby jakoby žongloval ho naplňuje. Než jsme stačily koupit sadu profi míčku, Ráďa našel inspiraci, jak si vytvořit míčky vlastní. Stačí jen nafukovací balónky a mouka. Takže dvě mouchy jednou ranou. Nejen, že se zbavíme nafukovacích míčků co zbyly po oslavě, ale budeme ještě mít konečně čím žonglovat.

Co na 1 míček potřebujeme?

  • 1 mikrotenový sáček (vždycky nějaký zůstane, pokud zapomenete doma tašku a jdete pro pečivo)
  • 3 nafukovacích balónky (i použité, nafouklé)
  • 120g libovolné mouky
  • nůžky

Postup:

Do igelitového sáčku si nasypeme mouku a zauzlujeme. Balonek, buď už nafouknutý nebo nový, zastřihneme před otvorem na nafukování. Ustřižený balónek přetáhneme přes sáček s moukou. Přetáhneme ho ještě dvěma vrstvami balónků vždy tak, aby otvor balónku byl překrytý novým balónkem. A je to.

Závěr

Žonglování je skvělým pomocníkem v dnešní podněty přehlcené době. Nenuceně nás uvede do přítomnosti a soustředění a ještě tím aktivizujeme mozek, který je většinu dne v režimu autopilota. Takže u nás se učí žonglovat celá rodina, nejen Robinek.

Odkaz na tipy pro začátečníky v žonglování zde.


 

Posted on Napsat komentář

Miminko pláče, co s tím?

Možná jste měli stejnou představu jako já. To si tak odnosíte 9 měsíců miminko, krásně ho porodíte, miminko se přisaje a usne, ale za dva dny je z něj plačtivý uzlíček. Proč pořád pláče? Vždyť je pořád se mnou, chce zase prso? Proč kolem mě mají všichni tichá spavá miminka? Tak se pojďme podívat na pláč miminka i z jiného než vědeckého úhlu pohledu.

Proč může plakat?

  • nelíbil se porod
  • miminku chybí kontakt s rodiči (separace)
  • miminko je temperamentní
  • miminko je citlivé (prokázáno, že na prdíky trpí všechna miminka, jen ty co pláčou, jsou citlivější)
  • vstřebává nový svět

Jak poznáme příčinu

Příčinu ani nemusíme poznat. Můžeme se jen domnívat a přemýšlet nad tím, jestli porod byl pro miminko respektující nebo jestli mělo miminko z čeho mít reálnou hrůzu a strach. Většinou to je typ pláče, který po 3 měsících odezní a z hysterického uzlíčku je konečně vnímající se usmívající miminko.

Miminkům také způsobuje existenční traumata, když nejsou hned po porodu a první dny v náručí maminky nebo tatínka, protože potřebují cítit lásku a teplo lidského těla. Mě mrzí, že jsem nebyla natolik informovaná. Když měl Robinek žloutenku a byl na fototerapii, vozili mi ho z jipky jednou za 3 hodiny. Teď už vím, že dítě má právo na nepřetržitý kontakt s mámou a mohla jsem na jip být s ním, i když mi to nikdo nenabídl. (Nebo zažádat o alternativní řešení, třeba fototerapie v pokoji. Zákon to vidí jasně, takže se nikdy neboj zažádat o alternativu nebo řešení, které Ti bude nejvíce vyhovovat – více info ve fb skupině: Podpoříte mne v osvětě)

Potom se může stát, že ačkoliv jsi se celé těhotenství jen radovala a porod byl rychlý a vědomý, i tak si můžeš porodit náročné temperamentní či citlivé miminko. Prozradím Ti, že spavá klidná miminka taky jsou, ale není to pravidlem. Citlivá a temperamentní poznáš většinou neklidným spánkem, častým pláčem a že si z šestinedělí nic nepamatuješ, protože jen lítáš kolem toho drobečka, který Tě vyžaduje každou vteřinu. Jak já nenáviděla všechny kamarádky, co porodili klidné miminko a vypadali krásně. Já byla vyřízená a zpracovávala v sobě tolik změn, jen abych se s touhle náročnou rolí ztotožnila. Temperamentní citlivá miminka jsou plačtivější i po 3 měsíci nebo se ve 4 už rovnou vztekají.

Co dělat?

  • přijmi skutečnost, že miminko pláče a má svůj důvod, přistupuj k němu stále s něhou a láskou
  • pořiď si šátek nebo nosítko (Šátek nebo kočárek ? (užitečné rady a tipy pro nošení dětí) , aby se miminko cítilo v bezpečí jako v děloze, hlavičku má u Tvého srdíčka, které poslouchalo 9 měsíců, uklidní ho to
  • nech si pomoct a vykašli se na úklid nebo vaření, pokud Ti nemá kdo pomoci tady je fb skupina, kde si v šestinedělí vypomáhají ženy mezi sebou: pomáháme si v šestinedělí
  • spi, když miminko spí
  • zaktivizuj partnera (kdyby mi Ráďa v noci i přes den nepomáhal, zbláznila bych se), tátové stejně nepomáhají, jsou to rodiče, takže se starají jako Ty
  • pokud máš problém s kojením, možná Ti pomůže můj článek o kojení – O kojení od Vykojené,
  • rozhodně pláč nevyřeší umělé mléko, pokud miminko přibírá a prospívá, tak ho nepotřebuje, spíš po UM usne, protože je to velká metabolická nálož
  • mluv o tom, jak se cítíš, já vím, že mateřství jsme si představovali jinak než takhle, časem bude líp, věř mi, hlavně nic nedus v sobě
  • baby masáže, pomáhají miminku se uvolnit a navázat kontakt s rodiči
  • komunikuj s miminkem, klidně mu říkej, jak se cítíš, ono Ti bude rozumět, je to pro Vás oba nové a na každém vztahu se dá pracovat
  • pokud miminko pláče opravdu od rána do večera, už to není v pořádku a mohlo dojít k nějakému porodnímu zranění, určitě to prober s pediatrem
  • jestli Ti vyloženě vadí dětský pláč, dá se na tom pracovat – píšu o tom v článku Ty se nevztekáš, že se vzteká?

O náročných miminkách

Rodičovství je cesta, takže neexistuje obecný doporučený návod, jak se dělají a rodí klidná a spavá miminka. Věřím tomu, že duše našich dětí si nás vybraly. Vědí, co všechno zvládneme, nikdy nám nenaloží víc. U těch náročných se navíc budeš po roce cítit jako mistr zen-budhismu a Tvá trpělivost doroste do nebeských výšin.

Maminky klidných dětí, prosím jestli si čtete tenhle článek, prosím nekomentujte naše temperamentní děti slovy:

  • moje děti se tak nevztekají
  • moje děti teda spí
  • „klid mámo“
  • moje děti jsou šťastné a hodné, to tvoje nevím
  • to by moje dítě neudělalo
  • nepláče nějak moc?
  • nevzteká se nějak moc?
  • nespí nějak málo?

Kdo nezažil, nepochopí. Byla bych ráda, kdyby se na naše náročné děti koukalo jako na stejně šťastné lidské bytosti, jako jsou i klidné a spavé děti. Pláč a vztek je komunikací, ne projevem neposlušnosti. Chceš li se dozvědět o temperamentních dětech více, doporučím projekt Teorie typu, může Ti to pomoci více pochopit své náročné dítě.

Na závěr

Doufám, že Tě tento článek potěšil, protože už si můžeš být jistá, že v tom nejsi sama. Pokud se nepovedl porod nebo jsi nezabránila separaci, už se stalo. Nevyčítej si to, na všem se dá pracovat. Pokud se tak stalo, dělala jsi stejně to nejlepší, co jsi mohla. Věř, že jsi tou nejlepší mámou pro své dítě a ono Tě miluje takovou, jaká jsi i se svými chybami.

Mateřství je cesta. Zkus vymazat z hlavy vzorce, že šťastné miminko je spavé a klidné. Šťastné je i to, které je nespavé a plačtivé. Stejně jako spavé a klidné nemusí být šťastné. Neexistuje dokonalá máma, každá máma je dokonalou pro své dítě. Neznáme příčinu, proč si nás vybraly duše náročných dětí, ale můžeme si být jisti, že nám věřily, že to s nimi zvládneme.

Informace mám z vlastní zkušenosti a z knih – Inspirující knihy. Pokud Tě teprve čeká šestinedělí, přečti si Dopis od miminka.



 

 

Posted on komentáře 3

O kojení od Vykojené

Na kojení jsem se v těhotenství těšila ze všeho nejvíc. Jak budeme s Robinkem propojení a já přešťastná tím spojením maminky a miminka. Nikdo mi však neřekl, že kojení dokáže potrápit. O tom, co všechno znamená kojit, se dozvíš v tomhle článku.

Kojení je potřeba

Kojení je jedním slovem potřeba:

  • jídla
  • pití
  • blízkosti
  • tepla
  • bezpečí/ujištění/přijetí

Co možná o kojení nevíš:

  • ze slin miminka se vytváří složení MM přesně na míru pro miminko (kojení dvou dětí, dvě různá MM)
  • pokud procházíš nemocí, v těle se Ti vytváří protilátky a miminko je rovnou přijímá z MM
  • pokud je miminko nemocné, sliny dítěte to prozradí a Tvé tělo bude vytvářet „léčivé“ MM s protilátkami
  • doporučená doba kojení je od WHO do dvou let dítěte
  • pokud se dítě odpojí brzy nejedná se o samoodstav, ale o laktační krizi (bojkot)
  • můžeš v rozumné míře popíjet alkohol a kávu-MM se vytváří z krve
  • kromě prvních třech měsíců můžeš jíst cokoliv, co Tobě nedělá potíže, pravděpodobně nebude i miminku (nemusíš držet laktační diety)

Co je pro mě kojení?

Pro mě je kojení prohloubení našeho vztahu s Robinkem. Nemyslím si, že do kojení má zasahovat někdo jiný než ty jako máma. Ty víš, jestli kojíš tak akorát, jak potřebuje miminko, později ty víš, jak zvládáš kojení a je Tvoji osobní věcí, do kdy budeš kojit. Já stále dávám 17 měsíčnímu Robinkovi prso na požádání, a když to situace nedovoluje, tak mu vysvětlím, že teď zrovna nemůžu. Robinek chápe, že mám své hranice.

Kojení miminka do 3 měsíců

Kojení v šestinedělí může být velmi náročné. Já to můžu potvrdit, protože jsem se nerozkojila prvních 11 dní. Po rozkojení jsem zase zjistila, že jsem jen „chodící prsa“, miminko chce totiž prsa permanentně. Není to kvůli hladu, ale protože je ve světe nový a chce mámu a ujištění, bezpečí. Abych to zvládala, tak jsem Robinka nosila první tři měsíce v šátku (článek o nošeni: Šátek nebo kočárek ? (užitečné rady a tipy pro nošení dětí)).

Nápor kojení byl pro bradavky náročný, štípali, tak jsem si je mazala neparfumerovaným kokosovým olejem. Snažila jsem se omezovat jen minimálně v jídelníčku. Nejedla jsem věci, které mě nadýmají a jinak jsem se nijak neomezovala. Začala bych to řešit jedině v případě, kdyby se objevili na Robinkovi kožní problémy a ty neměl.

Vlastně já celkově moc neholduju mléčným výrobkům, cukru a lepku. Pokud se miminku objeví kožní problémy, tak neváhej a cukr, mléko, lepek vysaď. Zlepšení nemusí být hned, ale později se to většinou projeví.

Kojení kojence

Po třech měsících už jsem se vůbec neomezovala, neboť střeva kojence už jsou připravená na obyčejnou stravu z maminčeného mlíčka. Robinek postupně už nebyl věčně přisátý na prsu. Naopak 4 a 5 měsíc je měsícem zvědavosti a některá miminka jsou tak paf z okolního světa, že se nedokážou soustředit na kojení.

V takovém případě maminky kojí někde, kde nejsou žádné podněty. Po půl roce si Robinek už o prso říkal sám, když se začal sápat do výstřihu. Využili jsme také kojící korále, aby mě neštípal do druhého prsa a celkové nešmátral během kojení po obličeji.

Kojení batolete

Kojení většího dítěte už nemá významnou výživovou hodnotu, avšak pro mě a Robinka je stále důležitým procesem. O prso si stále říká, vyžaduje ho po záchvatech vzteku jako uklidnění nebo ke spánku, jako rituál. Jediné kdy usne bez prsa je při jízdě v kočárku. Výhoda kojení větších dětí:

  • při onemocnění se vytváří v MM protilátky
  • při zvracení/průjmech stálý přísun tekutin z MM
  • při hysteriích uklidnění kojením
  • při bolesti uklidnění kojením
  • při nachlazení prostříkávám dutiny MM-rozpouští hleny
  • noční vstávání, hysterie-uklidnění kojením
  • miluju Robinkovu laktační jogu
  • nemusíš do detailů řešit pestrou stravu, vše má v MM

Rady při kojení v šestinedělí

Vycházím z mamila.sk. Najdeš tam mnohem víc informací. Jsou dvě laktační skupiny mamila a laktační liga. Mamila pracuje s přirozeností kojení, laktační liga má medicínský přístup a používá i laktační pomůcky. Já preferuji Mamilu.

Rady:

  • nemusíš popíjet laktační čaje, tvorba MM na nich není závislá
  • z prsa nemusí mléko stříkat, aby bylo potvrzena tvorba MM
  • některé maminky nic neodsají odsávačkou, přesto plně kojí a miminko jim prospívá
  • prsa se někdy přelévají – proti bolesti pomáhá obklad zelného listu z lednice vytaženého, nedoporučuje se odsávat (zvyšuješ tím poptávku a pořád se tvoří víc a víc MM)
  • citlivé bradavky potírat neparfumerovaným kokosovým olejem
  • nejpřirozenější poloha pro kojení je savčí poloha
  • pokud se miminko u kojení kroutí, kope – třeba chce jen čůrat, kakat, doporučuji mít u sebe pořád kakací misku
  • pokud trpíš na ragády bradavek, pomáhá s hojením stříbrný klobouček
  • pokud miminko pláče nemusí to být hlady, pláče protože komunikuje, článek o pláči miminek- Miminko pláče, co s tím?
  • miminka nepotřebují dudlík – dudlíkem jsou Tvá prsa, dudlík může způsobit bojkot laktace, kousání
  • nestresuj se vážením před a po kojení – není to prokazatelné, hlavní je zda miminko přibírá, prospívá, kolik toho vyčůrá, vykaká

Když se nemůžeš rozkojit

V prvé řadě si uvědom, že kojit může každá žena s jakýmkoli typem prsa a bradavky. Je to proces řízený hormony, dokáží ho narušit hormony stresu nebo odloučení od miminka (nevznikne vztah). Nezáleží na tom, jestli máš malá nebo velká prsa, nebo že tvoje máma nekojila. Rozkojit se můžou i maminky co adoptovali miminko, proč ne ty?

Rady při nerozkojení nebo bojkotu:

  • koj tělo na tělo, nahá kůže podporuje vztah a hormony na tvorbu laktace, taky podporuje touhu miminka po prsu maminky
  • buď ve stálém kontaktu s miminkem, nejlépe si pořiď nebo půjč šátek na nošení, miminko bude stále u zdroje a bude ho prsíčko přitahovat, Tobě se zvýší hormony na produkci MM
  • koj v savčí poloze, spěte spolu v posteli
  • odstraň kloboučky, dudlík, lahve
  • pokud se stále nedaří rozkojit nebo miminko stále kojení bojkotuje můžeš získat více informací s online LP na fb ve skupině Podpora kojení
  • nebo si vyhledej LP ve svém bydlišti, nejlépe poporodní dulu

Mýty o kojení

Jsme ve 21 století a laktační týmy nebo vědci se postarali o vyvrácení různých mýtů o kojení. Bohužel zdravotní personál se nedovzdělává a může být přesvědčen o starých informacích. Nejednu maminky tyto zastaralé informace obrali o kojení, protože důvěřovala autoritám, které pracují v oboru.

Znovu sem přidám odkaz na skupinu na fb s názvem podpora kojení. Informace v ní sdílí kvalifikované LP a v souborech najdeš odkazy na výzkumy, rozsáhlejší informace atd. Napsala jsem zásadní mýty, které jsem buď sama slyšela, nebo jsou známé a nemusíš tušit, že jde o vyvrácený blud.

Mýty:

  • přední zadní mléko-neexistuje, koj klidně pořád a střídej prsa jak to vyhovuje Tobě a miminku
  • kojit po třech hodinách-miminko neví co jsou 3 hodiny, potřebuje pořád mámu
  • slabé mléko – neexistuje, pouze při stresu a nedostatečném kontaktu se například může mléko vytratit, příčinou rozhodně není, že by ho bylo málo
  • když miminko pláče, máš slabé mléko – miminka pláčou protože je to jejich přirozeností
  • potřebuje dudlík – potřebuje dudlat, k tomu má tvá prsa
  • po půl roce je z MM voda – je to stále výživový lektvar plný živých kultur dělaný přesně na míru pro miminko
  • UM je lepší než MM – UM obsahuje neživé živiny, MM je živé a přesně na míru miminka
  • měl hlad, po UM usl – usl protože pro miminko bylo UM velká metabolická nálož, která ho vyčerpala
  • jsi otrok miminka, prsa nejsou na hraní – miminko chce Tebe a Tvá prsa, je to zařízené takhle přírodou, vysvětlí ti to Dopis z nebe
  • nepřibírá nasadíme UM – kojené děti přibírají skokově, záleží zda dítě prospívá, kolik toho vyčůrá a vykaká
  • musí kakat každý den – MM se vstřebává postupně, je fyziologické i pokud nekaká několik dní
  • zkažené mléko – MM může mít různou konzistenci, barvu, vždy je přesně takové ideální pro Tvé dítě

Mýty o kojených dětech

  • má hlad v noci nespí-kojené děti nespí v noci třeba i do 3 let, je to z důvodu vývoje, ne hladu, zato některé děti jsou spáči a brzy spí celou noc i to se může průběžně měnit, důvěřuj miminku
  • ve vedrech musí pít miminko čaj/vodu-tento blud ohrožuje zdraví ledvin, i podle WHO má mít dítě tekutiny do 6 měsíce výhradně z MM, potom z jídla a od 10 měsíce můžeme nabízet vodu, pokud nezažádalo dřív, ve vedrech akorát vyžaduje víc MM, je to v pořádku (nevím jak je to u nekojených)
  • od 4 měsíců příkrmy, kvůli imunitnímu oknu– vyvráceno, dítě má stopy alergenů z MM, nepotřebuje je ve formě příkrmu, WHO už se přiklání i k tomu, že příkrmy jsou vhodné, až dítě projeví zájem o jídlo; dietoložka Margit Slimáková ve videu říká, že některé děti chtějí jíst lžičkou, některé vyžadují BLW (do tlapky), nám Robinek začal jíst až někdy po 8 měsíci a taky pouze BLW, do té doby jen ochutnávala a plival, takže záleží na dítěti, hlavní je mu důvěřovat a od 4 měsíců přikrmovat jen děti na UM a u kojených čekat až se Ti začnou sápat po talíři (skupiny na fb o příkrmech: Vaříme zdravě od prvních příkrmůBLW/ Jídlo do tlapky)
  • dítě je závislé na matce-ano je, proto se narodilo jako savec závislý na mámě, máma je pro něj potřeba, láska, bezpečí, až se jejího kontaktu nabaží, sám se odpojí, není důvod ho odpojovat preventivně

Mýty o kojících ženách

  • žena nemá kojit dlouho, protože ji kojení vysává-záleží na ženě jak se cítí, já s vyčerpáním jako máma počítám, partner mi pomáhá; rozumím tomu, pokud žena je na dítě sama, tak je z nočního kojení vyčerpaná a bude chtít odstavit (někdy k dobrému spánku ani odstav nepomůže, dítě se často budí kvůli vývoji), pokud se žena cítí vyčerpaná, že ji chybí vitamíny a minerály, lepší než brát umělé, tak přehodnotit stravování (článek o pestré stravě)
  • pokud žena otěhotní musí odstavit-taky vyvráceno, znám ženy, které se těhotenstvím prokojily k porodu a potom kojily tandem (skupina na fb), spíš hrozí že se dítě samo odstaví (přestane se tvořit MM a tělo se připravuje na tvorbu mleziva) a dítě nebaví kojení na sucho, nebo začne kojení v těhotenství být tak vyčerpávající, nepříjemné a bolestivé, že se starší dítě odstaví
  • kojení na veřejnosti je provokace-děti prso většinou chtějí okamžitě a nestojí to za hysterii, jen proto abychom šli někam 200 metrů; kojím kdekoliv, protože to považuji za přirozené, nepřirozené mi přijde dělat z toho hysterii a provokaci

Ucpané mlékovody, zánět

Pokud pociťuješ bolest během kojení a nahmatáš tvrdší prso, nebo zatvrdlinu, máš pravděpodobně ucpaný mlékovod. Pomůže Ti:

  • nahřát před kojením a masáž
  • nechat přednostně sát dítě z postiženého prsu
  • pokud najdeš na bradavce bílou tečku, propíchni ji sterilní jehlou
  • po kojení dát tvarohový obklad
  • zavolej nebo se poraď s LP

Já měla jednou ucpaný mlékovod, při kojení jsem slzela bolestí, žádnou tečku jsem nenašla a hlavně jsem prso zahřívala a odpočívala. Po třech dnes odeznělo. Je to opravdu bolestivé a nepříjemné. Pokud se Ti objeví teplota, okamžitě vyhledej lékařskou pomoc! Pravděpodobně se jedná o zánět.

Tipy pro kojící

  • pokud potřebuješ zahnat stres nebo chmurné myšlenky, můžeš si dát bachovky krizovky
  • pokud budeš brát léky a nevíš zda jsou pro kojící– tady je databáze povolených léků– ani lékaři někdy nedoporučují preventivně brát určité léky a kojit, aniž by tušili, že jsou přístupné i pro kojící
  • pokud Tě ovládne nachlazení– pomůže Ti článek od porodní báby bylinkářky :Podzimní nachlazení? Osvědčené rady pro těhotné i děti
  • pokud potřebuješ, aby někdo hlídal miminko a nechtěla jsi používat flašku, tak MM podávej přes lžičku, nebo přes stříkačku, uvolni v ní vzduch a nech děťátko nasávat sacím reflexem
  • nestresuj se vypitými ml MM, důležité je zda miminko prospívá, kolik toho vyčůrá a vykaká
  • během růstu zoubků může nastat bojkot, stále prso nabízej
  • dítě se naučí pít vodu z panákovky, nepotřebuje flašky a brčka
  • kojení by mělo být příjemné jak pro maminku, tak miminko, vzájemně si vycházejte ve svých potřebách

Na závěr

Přeji všem prokojené mateřství. Jednou na to budeme s láskou vzpomínat. Jak to možná bolelo, jak jsme se nevyspaly, jak dělá ten náš malý savec cirkusové kousky u kojení. Doufáme, že bude budoucím maminkám čím dál přirozenější, že miminko chce stále prso a že to nejlepší, co můžeme miminku dát, je MM. Je to však jedním z faktorů, kojení není všechno.

Kojení je někdy fakt vysilující a náročné, potom jsou zase chvíle, kdy stojí za to. Jsem hrdá vykojená.

Pro úspěšné kojení je důležitý poporodní bonding, nemají právo Ti bránit v nepřetržitém kontaktu s dítětem. Pokud by jsi s tím měla problém, ozvi se do skupiny –Podpoříte mne v osvětě? O právech při hospital.- aktivní řešení stížností).

Ještě shrnu skupiny a stránku o kojení:

 



Posted on komentáře 2

Dva a půl na vlastní pěst poznávají Portugalsko a Španělsko

Vrátili jsme se z Azorských ostrovů a stále jsme netušili, co budeme dál dělat. Domů se nám ještě nechtělo. Měli jsme navíc nakoupeny letenky domů na dva týdny dopředu. Co teď ? Doletíme do Lisabonu a co dál ? Pouť máme za sebou, dobrovolnictví nám teď nevychází (žádný farmář neodepsal), tak jsme s Ráďou dostali stejný nápad.

Koupíme věci na stanování a pojedeme zpátky do Španělska a se stanem a místní dopravou projedeme východ Španělska až do Barcelony.

Naše trasa z Azorů jsme se přesunuli do Barcelony během 14 dnů.

Ve Španělsku je stanování legální. Ne jak v Portugalsku. Tento článek je o našem dobrodružství na cestě z Lisabonu přes Valencii a Katalánsko do Barcelony. Ve stanu jsme spali jednou a potkali víc Čechů než Španělů.

Lisabon

Přes náročný odložený let jsme konečně doletěli do Lisabonu. Bylo kolem půlnoci, tak jsme tradičně zahájili spánek na letišti. Než jsme pořídili stan, všimli jsme si, že nám vyšel pobyt přes Airbnb v místě zvaném Surfgasm na pár dní.

Bylo to fakt jedno z nejkrásnějších ubytování kousek od oceánu. Kuchyň společná, ale záchod a koupelna vlastní. Můžeš se taky ubytovat:

Ráďa mezitím stihl naplánovat trasu flixbusem z Lisabonu do Valencie nočním spojem za pár korun. Podmínkou však bylo, mít pro dítě do 3 let vlastní autosedačku. Holky z ubytovny nás odkázali na online portugalský bazar, kde jsme si našli dětskou sedačku za 5 euro.

Bouřlivý oceán

Počkali jsme si na západ.

V Lisabonu je spousta medůz, na pláži jsou jejich vyschlá těla.

No co si budeme povídat, už jsme z nošení byli unavení a když jsme spatřili dvě garáže plné dětského zboží odložených nejen po 3 vlastních dětech, ale i dětech jiných rodičů, neváhali jsme a z místa odcházeli i s kočárkem za 10 euro. Takže jsme měli navíc kočárek, autosedačku, maňáska, a dětský foťák. To vše jen za 10 euro za kočárek, zbytek jsme dostali zdarma.

Jedna z garáží.

Nabrali jsme kočár a autosedačku.

Valencie

Cestu nočním autobusem jsme za pomocí tabletu a pohádek krtečka zvládli v pohodě. Dorazili jsme do Valencie a šli rovnou do centra. Měli jsme oba dva chuť si vyzkoušet pouliční prodej našich náramků, kterých jsme v Lisabonu vyrobili hromadu.

Naše náramky.

Prodej nám moc nevynášel, pochopili jsme že nemáme zrovna profi prezentaci a taky jsme slevili z ceny, jen abychom se radovali z prodeje. Takže naše ručně pletené náramky z minerálů jsme prodávali jen za 3 eura.

První stanovaní

Už se stmívalo a Ráďa šel shánět informace o stanování. Jeden místní pouliční umělec nám poradil park. Také nám říkal, že bude asi přes noc pršet, že to není zrovna nejlepší nápad. Začalo se stmívat a my pospíchali do parku. Cestou jsme se ptali jednoho pána na možnost stanování v parku, mezitím co kolem něj pobíhal jeho syn, asi stejně starý jak ten náš. Pán říkal, že není odsud, ale že stanování v parku by nikomu nemělo vadit.

Centrum Valencie.

Začalo pršet a my uháněli do parku, jenže pršelo tak, že se nepodařilo postavit stan bez toho, aniž by do něj napršelo. Po dostavení a nachystání se na spánek jsme slyšeli hlas, který volá „Hey, Hallo Where are you?“ Ráďa otevřel dveře a v dešti stál durch mokrý pán, kterého jsme potkali, s dvěma deštníky v ruce a oznamoval nám, že se se ženou rozhodli nás ubytovat, jestli to přijímáme.

V téhle ulici jsme bydleli.

A tak vzniklo ve Španělsku naše česko-americké přátelství, kdy jsme si vzájemně vařili, povídali si u společného hraní si našich děti a zavedli jsme tradici popíjení červeného víno u večeře. Tímto děkujeme Brooke a Johnovi za důvěru a krásný týden, který jsme ve Valencii strávili s nimi a malému Wesleymu za to, že se Robinek pár dní vyřádil se stejně starým kamarádem.

Na tyhle večery nezapomeneme.

Kluci se skamarádili.

Gulliverův park ve Valencii

Valencie je plná dětských hřišť, ale jedno stojí na ukázku. Vstup je zdarma a zařádí si v něm i dospělí. Je postavené jako ležící Gulliver po kterém chodíte, jezdíte, skáčete, prostě bomba.

Miniatura Gullivera.

Po týdnu, kdy se udělalo hezké počasí, jsme se dohodli, že už je čas na náš odchod. Chtěli jsme si konečně zastanovat v hezkém počasí a přiblížit se pomalu Barceloně. Ve Valencii jsme našli místo, kde je povolené poblíž campů a pláže stanovat.

Cestou kolem pobřeží, ve Valencii.

Cestou jsme potkali dva Čechy, kteří nám mezi řečí prozradili, že mají cestu k Barceloně. Neváhali jsme a zeptali se, zda nás nevezmou s sebou. Souhlasili a domluvili jsme si setkání druhý den u jednoho obchodního centra kousek od místa, kde jsme chtěli stanovat a vyměnili kontakt. Tímto děkujeme Terezce a Dominikovi za ochotu nás svézt tuhle trasu autem.

První a poslední stanování, natrhl se stan a rozjel zip. Naproti nám moře, za námi Valencie.

Riumar

Plánovaný cíl cesty byl Riumar. Terezka uměla španělsky a taky tady nějakou dobu byla na erasmu, tak nám prozradila, že třeba tahle část Španělska, Katalánsko, je asi nejmíň vřelým místem Španělska. Katalánština je úřední jazyk a ona, ač umí španělsky, kataláncům vůbec nerozumí, protože mají vlastní slova, vlastní dialekt. Taky nám poradili, že není zrovna nejlepší nápad spát ve stanu u Barcenony, že je docela kriminální. Tak jsme se s Ráďou rozhodli zajít si někam na kávu a naplánovat co dál.

Riumar

Škoda, že jsme jen projížděli a nefotili. Katálánsko má nádhernou krajinu. Zrovna ten cíp na mapě, kam jsme dojeli, má speciální terén díky mokřadům a vodním kanálům, na kterých se pěstuje rýže. Takže člověk vidí mokřady, rýžová pole, hory a oceán a vůbec si nepřipadá jak ve Španělsku. Díky takové krajině je tohle místo oblíbeným ornitologickým rájem.

Riumar plný Čechů

Terezka s Dominikem nám zastavili u jednoho baru, ať si můžeme dát kávu a šli se podívat na pláž. My se zděsili, jak se nám asi bude stanovat, když je venku jen kolem 10 stupňů a fouká.

Nádherné místo. Moře a hory.

Ráďa chtěl objednat kávu, když zřetelně slyšíme českou komunikaci za barem. Tak rovnou pozdravíme „Ahoj“. Majitel Honza se nám šel představit, partnerka Monika nám mezitím udělala kávu. Ptali jsme se na stanování, když se nás asi Honzovi zželelo a navrhlo nám, že právě stěhují svůj bar ze dvou transportních kontejnerů a momentálně je neobývají a jsou v nich i patrové postele, jestli nechceme přenocovat spíš u nich.

Bar, kde se mluví česky.

S nadšením jsme souhlasili. Vidina tepla nás přesvědčila. Tímto děkujeme Honzovi a Monice, že si nás na víkend vzali pod svá křídla. Ráďa jim tu a tam vypomáhal, kde bylo třeba a měli jsme za to teplé večeře.

Zase jsme dobrovolníci.

Český bar ve Španělsku

Doporučujeme všem, kteří mají cestu do Katalánska. Krom baru, ve které si dáte rychlé občerstvení a pokecáte v rodné češtině, můžete se ještě domluvit na kitování, což pro mě laika znamená prkno s padákem.

Honza a Monika.

Honza s Monikou žijí kitingem, jsou to instruktoři kitingu a jejich bar funguje i jako kitecentrum. Spokojeně si tady žijí i se svou šestiletou dcerou Vendulkou, která již chodí do španělské školy.

Ráďa vaří slávky na večeři.

Během víkendu, co jsme tam byli, jsme se seznámili ještě s Čechem Martinem, který má domov ve svém karavanu a Češkou a Slovenkou, které vedou místní obchod s rybářskými potřebami.

Robinek s novým kamarádem.

Jak se dostaneme do Barcelony ?

Byla neděle a my mysleli, že se od baru dostaneme v úterý někam na vlak a pojedeme do Barcelony. To nás ale zase osud nachytal. Za Honzou přijela neteř s partnerem, kteří bydlí kousek od Barcelony a nabídli nám možnost přesapt u nich. Tak jsme neváhali a po českém večírku na baru jsme den poté vyrazili autem k nim domů do města Calafell. Tímto děkujeme Lence a Vláďovi za ochotu nás vzít na jednu noc pod střechu.

Závěr cesty

Potom už nám jen zbývalo dostat se na letiště, tam přespat, ráno letět do Vídně, z Vídně vlakem do Brna, z Brna autobusem do Olomouce a z Olomouce do Přáslavic.

Na letišti. Bez krtečka ani ránu.

Bylo pro nás dost poučné, že jsme si celou dobu stěžovali na Česko a potom nám v poslední etapě Češi pomáhali. Uvědomili, jsme si že nejde o národy, ale o lidi. Nám během cestování pomáhá pokora a víra, že na nás čekají jen dobří lidé.

Na letišti je i dětský koutek.

Teď jsme doma a ze Španělska jsme si přivezli pozitivní myšlení, schopnost neřešit věci, když není potřeba, nadšení z života a úsměv na tváři. Někdo by si mohl přivézt ještě nadšení z dětí, kterým jsou proslulí, taky náš vele aktivní a vele hlasitý Robinek nás ve Španělsku a Portugalsku s ostatními hlavně sbližoval.

Bydlení

Bydlení doporučujeme přes

Závěr článku

Na téhle cestě jsme zjistili, že se dá občas i neplánovat. Dobrodružství čeká vždy, když je na něj člověk připravený.

Náš Robinek cestování miluje. Miluje poznávání nových lidí, míst a taky má radost z toho, že jsou oba rodiče stále s ním. Za nás můžeme cestování s dětmi na vlastní pěst jenom doporučit. Hlavně těm, co mají vele hlasité a aktivní dítě jako my, doporučujeme Španělsko s Portugalskem.

Tohle všechno se změnilo během necelých třech měsíců cestování:

🌴má o 8 zubů navíc
🌴mnohem delší vlásky
🌴 už všude dosáhne
🌴opakuje slova
🌴 umí běhat
🌴svět se točí hlavně kolem slov „na-ný“(napít), „prapra“(pračka), „oko“, „khi-khi“ (krteček)
🌴 během vzteku se postaví na všechny 4, do jogínské střechy
🌴 jí všechno a pořád, diagnóza „popelnice“
🌴moc dobře ví, co chce, nelze ho oblafnout
🌴od svého prvního letu občas transformuje na letadlo
🌴miluje animované pohádky (ulehčuje to cestování)
🌴někdy dá pusinku, nebo pošle
🌴kamarádí se s kýmkoliv, kdo má jídlo, za jídlo by nás i prodal
🌴prso už není všechno
🌴miluje uklízení (jen aby mu to vydrželo)

Pokud máš nějaký dotaz nebo chceš s něčím poradit, neváhej se nám ozvat. Na konci blogu najdeš náš kontakt.

Do článku se nám všechno nevleze. Chceme toho spoustu říct, pobavit Tě a inspirovat, tak Tě zveme na naší besedovou šňůru s fotoprojekcí. Uvidíme se tam na živo. 

Těšíme se.

Pokud Tě článek zaujal, sdílej, komentuj, lajkuj.

Děkujeme.



Posted on Napsat komentář

Dva a půl dobrovolníka: Azory u farmáře za bydlení a stravu

Když je člověk na pěší pouti a seznamuje se spoustou krásných lidí, nechá se inspirovat. My zrovna měli po pouti, trávili čas v deštivém Santiagu a přemýšleli co dál. Poutníci nám doporučovali začít dobrovolničit, že za nějakou práci budeme mít kde bydlet a co jíst. Ráďu to tak nadchlo, že nám opravdu sehnal farmu. Našel ji na Azorském ostrově Terceira. Nachází se uprostřed Atlantiku.

Wwoofing

Existuje několik stránek, na kterých si můžeš najít práci jako dobrovolník.

Na všech je třeba se registrovat nějakým poplatkem. Někde je třeba platit za každou zemi, ve které máte v plánu dobrovolničit (Wwoof) a jinde stačí hromadný poplatek (helpx a workaway) a můžeš najít místo tzv. za stravu a bydlení. Prostě pošleš žádost a čekáš, jestli Tě přijmou. Většinou následuje video hovor, aby jste se vzájemně poznali a předali informace, jak si to dobrovolnictví představujete.

Je to oblíbená forma mladých cestovatelů, kde člověk moc neutratí, seznámí se s obyvateli a načerpá tamější energii. Po práci si můžeš dělat co chceš a máš čas na vlastní aktivity. My si troufli jet dobrovolničit i s dítětem, a farmář se pro nás opravdu našel.


I Robinkovi se to zamlouvalo.

Farma na Azorech

Takže jsme ze Santiaga jeli do Porta a z Porta nočním vlakem do Lisabonu. A potom letěli na Azory na ostrov Terceira. Letenky jsme sehnali přes náš oblíbený Skyscanner a dají se tam opravdu najít lety za hubičku.

  • Cesta z Lisabonu pro nás všechny za 3100 Kč tam a 2100 Kč zpátky a levná je především kvůli dvěma přestupům na jiných ostrovech. Pravděpodobně aby se nalákali lidi do hotelů na ostatních ostrovech, ačkoli naše první letadlo letělo na přímo, my přesto vystupovali a čekali na další.
  • Nespali jsme v hotelu ale u pána na couchsurfingu.
  • Průměrná cesta na Terceiru za 1 osobu se zpáteční letenkou z ČR  vyjde na něco přes 8000 Kč.


Čekání v Santiagu před vlakovým nádražím.

Na letišti nás vyzvedl náš farmář Amaro, kterému odjela na delší dobu žena a on se cítil sám se svou desetiletou dcerou. Těšil se na výpomoc v kuchyni i na farmě. Hlavně se zamiloval do Robči. Vlastně a kdo ne?

První den

Připravovali jsme se na to, že já budu vařit a starat se o domácnost a Ráďa bude pár hodin denně pomáhat na farmě. Amaro má farmu s krávami a také pěstuje zeleninu na výkrm i na jídlo. Například jeho černé fazole jsou na pultech místních obchodů, jeho vodní melouny si chodí lidi kupovat i za větší cenu než v obchodě (ty jsme bohužel nestihli) a jeho mléko má s dalšími místními farmáři status „organic“.


Jednou jsme upekli i mrkvánky.

Než jsme se však dostali do obchodu nebo na farmu, bylo třeba se ubytovat. Měli jsme pozvání do jeho domu, dokud se nevrátí žena a pak bychom mohli zůstat ve srubu poblíž jeho farmy. Těžko říct, co by bylo lepší, ale my jsme pro začátek vybrali zůstat v domě, aspoň kvůli koupelně a kuchyni a wifi.

Komfortní zony

Taky jsme se dostali za hranice naší komfortní zóny. Amaro nás už předem informoval, že co odjela žena, v domě se neuklízí. To pro nás však nebylo to hlavní. Byly tu jiné drobnosti, jako například králík, který pouštěl chlupy a ostatní věci po celém bytě, pavučiny z všudypřítomných pavouků záchoďáků, stoletý prach všude na místech, které nejsou v zorném poli. Ve skutečnosti nešlo o to, že by snad žili ve špíně, ale o nás a o naší potřebě luxusu (nebo výchovy udržovat čistotu i tam, kde není zorné pole).


Domácí mazlíček. Bydliště v otevřeném krbu.

Museli jsme v sobě trochu zabojovat, než jsme si uvědomili, že jsme u farmáře a že to nebude vypadat jako v hotelu. Nicméně po několika dnech jsme trochu uklidili a seznámili se s prostředím a vlastně tím posunuli ty naše zóny o kousek dál.


Tady jsme bydleli.

Jak pobyt probíhal

Po ubytování se jel Ráďa podívat na farmu a já jsem zůstala doma s Robinkem a vyrovnávala se s prostředím. Když se chlapi vrátili s menším nákupem, konečně jsme uvařili a začali se seznamovat s naším farmářem. Amaro je farmářem od dětství a má vystudovanou Agro vysokou. Farmu, kterou zdědil po svém otci, vede se svým bratrem.

Náš farmář pro Ráďu neměl tolik práce a na farmě ho nepotřeboval. To se nám ulevilo, jelikož po porodu jsme citlivější na témata ohledně odebrání mládat od mámy a Amaro nám potvrdil, že se bez toho jeho farma neobejde. Tak se z nás stala jedna žena v domácnosti.


Robinek a farmář byli parťáci.

Amaro s námi byl spokojený, měli jsme s ním přátelský vztah. Byl rád, že nám může ukázat ostrov ve své kráse. My to původně plánovali projít nebo projet autobusem. Na projití nebylo počasí, jelikož nám téměř pořád nevypočitatelně pršelo nebo silně foukalo a autobusy z místa našeho bydliště jezdily velmi málo. Uvítali jsme přesouvání v jeho voze.

Ohledně cestování autem po Azorách napsala článek Hanka Šormová. Doporučujeme přečíst pokud zvažujete půjčení auta: Půjčení auta na Azorách Aneb Jak by to cestování vypadat (ne)mělo.

Co navštívit na Terceiře

Terceira leží v souostroví Azory a je to třetí největší ostrov. Patří Portugalsku, takže se domluvíte portugalsky a velmi dobře anglicky a hlavní měnou jsou eura. Je sopečného původu a leží uprostřed oceánu, proto spíš než plavce tady najdeš surfaře.

To ale neznamená, že by se koupat vůbec nedalo. Voda má konstantních 18-22 °C, takže kdo je na studenější, klidně může do vody. Nekoupe se tady hlavně kvůli počasí, říká se že tu během jednoho dne můžeš zažít 4 roční období. Nebo taky na jedné části ostrova prší zatímco na druhé části svítí slunce. Jezdí se sem hlavně za přírodou a turistikou.

Terceiře se říká „patchwork“, protože většina ostrova se skládá ze zelených pastvin rozdělených do geometrických tvarů lávovymi kameny. Je to místo pastvin a farem. Na ostrově je prý víc krav než lidí. Je to tak. Místo komerce a turistů jsme se denně setkávali s farmáři a dobytkem.

Vyhlášené jsou tu vyhlídky. Překrásná zelená panoramata.

Největším městem je Angra de Heroismo, o které jsme se rozepsali v minulém článku. Tak jen stručně co stojí za návštěvu:

  • vyhaslá sopka Monte Brasil
  • vyhlídky
  • parky, zahrady, kostely, architektura
  • restaurace
  • oceanemotion – vyjížďka lodí na pozorování delfínů a velryb

Co nás ale dostalo, byla cesta do nitra vyhaslého vulkánu. Prehistorický magický zážitek za 6 euro. Kapradí, vlhkost a krápníky. Jen se to hůř fotí, protože buď kape na foťák nebo se foťák rychle zamlží z všudypřítomné vlhkosti.


Tunel vedoucí do sopky.


Pohled ze sopky ven.


Cesta do jeskyně.

Byli jsme v místě, které je upravené jak na rybaření, tak na koupání. Taková lávová architektura.

Tohle je prý nejromantičtější místo na ostrově.

Náš každodenní pohled během procházky na kávu.

Jak se žije u farmáře

Z oken farmářova domu jsme měli stálý pohled na moře nebo kopce. Fascinující. To nám bude chybět. Bylo tu taky místo, takové lávové jezírko kde jsme mohli pozorovat rybičky a kraby. Nevím jak Tebe, ale mě kraby fakt děsí. Podle mě je to něco mezi klíštětem a tarantulí.

Náš farmář nemá rád kávu, tak jsme se obětovali a chodili každý den do místní kavárny. Netypicky byla každý den otevřená a ještě k tomu celý den a co je úplně nejlepší, káva je tu levnější než kdekoli jinde jsme zatím byli. Setkávali jsme se téměř každý den se stejnými lidmi a jakmile někdo zjistil, že jsme české republiky, hned se námi dal do řeči.

Jednou za čtyři dny jsme jezdili do obchodu na větší nákup. Myslím, že na Terceiře nikde není obchodní centrum. Jen větší obchody s kavárnou a trafikou. Ceny jsou podobné jako u nás. Ve volném čase jsme chodili na procházku podél oceánu. Na molo. Pozorovat surfaře. Šumění moře je fakt návykové, bude nám chybět.

Dobrovolníci jako rodina

Byl to nápad, který jsme zkusili a vyšel. Nezaručujeme, že to takhle chodí normálně. My farmáře upozornili, že jsme rodina a měli skype pohovor. Po příjezdu jsme se přizpůsobili laxní povaze našeho farmáře. Někdo má zase zkušenost s farmářem velmi workoholickým. Takže jde o povahu farmáře a ne o pravidlo. Prostě doporučujeme zkoušet, než sedět doma a skepticky zamítat dobrodružství.


První výlet s naším domácím.

Baby travel poznámky

Místo je, stejně jako Španělsko a Portugalsko, velmi baby-friendly. Hlasitost dětí se neřeší, ale naopak sbližuje. Několikrát jsme si to ověřili. Je tu příroda, hřišťata, park a moře. Nikomu nepřijde zvláštní, že chodíte s malým dítětem do kavárny, do restaurace. Jen je důležité mít auto, protože je všechno daleko.

Jednou jsme dokonce koupili za 8 euro pleny z české produkce. Super kvalita, ale u nás se bohužel neprodávají.

Zajímavosti

  • Terceira prý nemá miliardáře, jsou jen bohatí nebo „chudí“, což znamená, že pracují až jim dojdou peníze
  • nejsou tu žádní bezdomovci
  • opravdu tu silně fouká, doporučujeme nepodcenit oblečení
  • téměř všichni mluví na ostrově anglicky. Navštěvují totiž Ameriku pravděpodobněji než Portugalsko
  • portugalština na Azorách má svůj dialekt, takže v Portugalsku říkají obyvatelům Azor „ostrovani“
  • portugalština se španělštinou je podobná asi jako čeština a polština. Portugalci rozumí Španělům, zato Španělé Portugalcům vůbec
  • děti dřív neměli povinnou školní docházku, po zjištění velké negramotnosti je zavedena povinná
  • někde neberou Mastercard, doporučujeme mít s sebou VISA či hotovost
  • mezi ostrovy je lodní a letecká doprava velmi drahá, proti letům z Lisabonu
  • autem se dá i se zastávkami objet celý ostrov cca během 3,5 hodin
  • rostou všude fíky a aloe

Aloe.


Mě se jednou nevyplatilo jít bosa a zabodla jsem si takový trn do nohy. Opuncií, je tady taky dost.


Fíky tu padají ze stromů a málokdo má o ně zájem.

Bydlení

  • jako dobrovolníci, u farmářů neplatíš za stravu a bydlení
  • přes booking
  • přes airbnb (první pobyt, bonus 725 kč)
  • pokud Vás není víc, tak zkus couchsurfing, a najdi někoho, kdo by Tě mohl ubytovat

Jídlo

  • denní menu se pohybuje mezi 10 a 15 eury, stojí za ochutnání
  • pozor na máslo, většinou se prodává již solená, já si na to nemůžu zvyknout
  • opět je všude cukr, i v jídle ve kterém to člověk vůbec neočekává (kukuřičné cornflakes, bílý jogurt…)
  • ceny jsou podobné jako u nás
  • co je trochu dražší, ale za to kvalitnější, jsou sýry a maso
  • espresso je tu mnohem levnější, taky popravdě jsem si na jeho chuť musela zvykat
  • produkty supermarketu jsou mnohem víc zaměřené na lokální zdroje.
  • stejně jako ve Španělsku i tady frčí polotovary
  • typickým pokrmem je jakási přesolená ryba, která ani nemusí být díky velkému množství soli v mrazáku; před přípravou se na den namáčí do vody, aby sůl pustila

Závěr

Terceira si nás získala. Nekonečná zeleň, vyhaslé sopky, málo turistů, nádherné útesy, bouřlivé moře a milí vstřícní lidé. Tohle místo nám bude chybět. Stojí za návštěvu, i když za nejkrásnější z Azorských ostrovů je považován São Miguel.

Tohle jsou dva inspirující příběhy z Terceiry:

Kdo chce mít přehled o kvalitě restaurací nebo zážitků, tak my používáme https://www.tripadvisor.cz/ na zjištění recenzí.

Chceš tohle zažít taky? Ale máš z něčeho obavy, strach ? Ozvi se nám. Můžeš zažít svět na vlastní pěst. Dítě není překážkou.

Inspirovali jsme Tě? Budeme rádi za Tvé komentáře.

Naše cesty můžeš sledovat na facebooku a instagramu. Nebo odebírej novinky z našeho blogu.

Taky nás můžeš přijít na naši besedu a dozvíš se ještě víc.


Posted on Napsat komentář

Angra do Heroísmo, největší město azorské Terceiry, život na úpatí vyhaslé sopky Monte Brasil.

Konečně se udělalo lepší počasí a tak jsme dostali nabídku od pana domácího, že nás vezme na výlet do největšího města na zdejším ostrově.

Kráter pro armádu

Nejjižnějším cípem ostrova, tedy pokud nepočítáme dva miniostrůvky ve tvaru měsíce jižně od Terceiry, je vyhaslá sopka s vrchem Monte Brasil. Součástí tohoto vrchu je i Přírodní park plný cest na dlouhé procházky a na různých místech jsou odpočívadla na hostiny v přírodě a příjemné posezení.


Dva mini ostrůvky.


Nemáme vyfocené všechno co jsme chtěli, protože cestou nás zastihl déšť.


Na vrchol se dá jít pěšky i jet autem. Vzhledem k počasí jsme byli rádi za jízdu autem.

Náladu tomuto místu by mohlo pokazit snad jen to, že při úpatí kopce jsou vojenská kasárna a tak jsou některé cesty určené armádě uzavřené. Na dně kráteru si dokonce místní jednotka vytvořila střelnici. Kolem celého kopce jsou patrné hradby, které byly vybaveny výborným obranným systémem s palebnými postaveními. Celý prostor je ale opravdu veliký a v okolí si jistě každý najde své klidné místo.

Na vrcholu se nachází pomník s velkým křížem a nádherným výhledem na město a jeho okolí.

Zátoka Hrdinství

Historie města Angra do Heroísmo, neboli Zátoka hrdinství, je patrná již v šestnáctém století. V současnosti zde žije asi 35,000 obyvatel, což je více jak polovina obyvatel, žijících na celém ostrově. Město je plné historických úzkých uliček, kde na první pohled projede sotva jedno auto. Místní si s tím ale hlavu nelámou a statečně v těchto ulicích i parkují, ba dokonce tudy jezdí i větší vozy s dodávkou zboží do místních malých obchůdků. Samotné centrum města je zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO.


Cesta k přístavu.


Parkovací automat na solární panel.

Když sejdete přímo z centra města klidnou uličkou na pobřeží, naskytne se vám výhled na přístav. Po nábřeží si to volným krokem pochoduje sám velký Vasco da Gama. Jeho socha vypadá, jako kdyby vystupoval od přístavu a měl namířeno do centra města. Slavný mořeplavec tu dělal pravidelné zastávky na svých cestách do Indie vždy, než se vydal do samotného Portugalska.

 


Vasco da Gama.

Doporučujeme


Dokonale připravené ryby. Tuňák a Barakuda.


Nádherná zahrada uprostřed města.


Nádherná zahrada uprostřed města.


Vyhlídka nad zahradou.

Věčně aprílové počasí

Ačkoli jsme si ten den mysleli, že nám bude přát počasí, několikrát nás zastihl déšť. Netrval sice nijak dlouho, nicméně s o to větší intenzitou. Když jsme pozorovali město pod Monte Brasil, naskytl se nám jedinečný výhled na místní pravidelné počasí.

Na Azorských ostrovech, ačkoli ostrovy nejsou nijak velké, můžete na jedné části zažít slunečno a na druhé silné deště. Pozorovat zamračené vrcholky kopců s rukou bránící slunci oslňovat oči, je na každodenním pořádku. Odměnou vám však je krása duhy na těch nejkrásnějších místech.

Babytravel poznámky

V tomhle městě jsme strávili dvě hodiny v obchodě pro děti. Koupili jsme za 10 euro barefoot obuv a Robinek si vybral zvířátka z farmy. Taky jsme u domácího zapomněli nosítko, tak Robča spinkal v náruči.


Na vrcholu Monte Brasil se dobře spí v maminčině náruči.


Díky častému dešti jsou lavičky šikmé, aby rychle uschli. Nám se to hodilo, aspoň jsme nemuseli přebalovat v kavárně.


Nad zahradou se nachází dětské hřiště.


Pokud se Ti článek líbil, komentuj, lajkuj, sdílej. Děkujeme.

Na závěr

Zatímco u nás se řeší drezůra zvířat, tady žijí lidé, kteří milují býčí zápasy. Naštěstí oproti Španělsku tady býci nepřichází o život.


Sousoší před arénou.

Pokud plánujete Terceiru, tohle město rozhodně stojí za návštěvu. My máme trochu jiný než turistický režim, proto (zatím) nemáme splněny všechny doporučované zážitky a to:

Prohlídky kostelů, katedrál, památek a Muzea.

Vyjíždky a plavby lodí, za účelem pozorování velryb a delfínů. Více na: https://www.tripadvisor.cz/Attraction_Review-g189137-d4587790-Reviews-OceanEmotion-Angra_do_Heroismo_Terceira_Azores.html

Znáš náš nejdelší pěší babytravel výlet? Stojí za přečtení: Dva a půl poutníka: 24 dní pěší poutě Camino del Norte, přes 800 km vzdálenost, cca 300 km v nohách, na zádech těžké batohy a 10 kg ročního dítěte, cesta přes pobřeží, přírodu, bez stanu a kočárku. 


Posted on 1 komentář

Učící věž, ikea DIY

Tak už přišel ten čas. Robča má rok a nenechá nás vařit protože nevidí na linku. Je čas pořídit učící věž. Co pořídit, rovnou si ji můžeme udělat. Článek obsahuje učící věž ikea DIY.

Zázračná učící věž

Což je pochopitelné, my tam něčemu dáváme energii a on netuší čemu, musí přece vidět všechno. Nejjednodušší zázračné řešení je učící věž do které se dítě postaví a vidí na vše a s něčím může i pomoci.

Učící věž je lehce k mání u různých prodejců, ale vychází na nemalé peníze, tak jsme si ji vyrobili sami.

Tento článek obahuje návod, jak si takovou věž vyrobit v domácích podmínkách a ještě ušetřit.

Co nakoupit

Je potřeba v Ikey (sháněli jsme i v OBI, nebo Hornbachu a mají pouze plastové) nakoupit:

K tomu jsme potřebovali:

10 šroubů do dřeva a vrtačku

Postup

Složíme schůdky, u stoličky pouze nohy.

  Sedátko, které patří ke stoličce, přiděláme na opačnou stranu. 

 Přivrtáme k sobě. Stoličku se sedátkem dole, na schůdky. 

 A je to !

Tip: Při přivrtání stoličky ke schůdkům jsme museli odšroubovat vzpěry, vrtačka potřebovala větší prostor. A doporučujeme natřít dřevo, bude se třeba líp bránit proti borůvkám.

Posted on komentáře 2

Píšeme Ti k prvním narozeninám

Od porodu uběhl rok. Jak by vypadal dopis Robinkovi k prvním narozeninám?

Milý Robinku,

už je to rok co jsi s námi. V tenhle den se nám změnil život, poprvé jsme se setkali. Už jsme do Tebe rok zamilovaní. Děkujeme, že jsi si nás vybral jako rodiče, ty nás děláš šťastnými a doufáme, že děláme šťastného i Tebe.

Už nás rok učíš, my Ti nasloucháme a pracujeme na sobě, ne abychom byli dokonalý, ale abychom dokázali žít tak jak nám všem dohromady vyhovuje. Děkujeme za to, co jsi nás zatím naučil a to je:

Vnímání času

Naučil jsi nás, že čas není třeba měřit na dobu vstávání do práce a příchod z práce, že čas není nutné dělit na minulost, přítomnost a budoucnost, ale že čas strávený s rodinou je největší štěstí v kterou kolik denní dobu, že každá chvilka po tvém boku nás naplňuje láskou a čistotou a že díky tomu nemůžeme nikdy říct, že jsme promarnili nějaký čas, protože od chvíle, co jsi se narodil, je každá vteřina s Tebou, ta nejlepší.

Komunikace

Naučil jsi nás znovu řeč, kterou jsme už zapomněli, že i když nerozumíme tvé řeči, naučili jsme se ti naslouchat, protože jsi si vždy uměl říct o všechno, co jsi potřeboval. Naučili jsme se k tobě promlouvat, aby jsi i ty pochopil naše potřeby. Jsme vděční za vzájemnou komunikaci.

Respektovat emoce

Naučil jsi nás nedělit emoce na pozitivní a negativní, ale přijímat je takové, jaké jsou. Není totiž důležité emoce v sobě ani v nikom jiném měnit, ale respektovat je.

Nesoudit

Naučil jsi nás nesoudit okolí a zejména ostatní rodiče, protože nikdy nevíme, co se odehrává v životě jiných, koukáme na to jen ze svého úhlu pohledu a tvoříme si domněnky. Díky tobě víme, že každý rodič a každý člověk dělá přesně to nejlepší, co v dané situaci může.

Vnímání čistoty

Naučil jsi nás, že i když jsi miminko, není nutné tě udržovat ve sterilním prostředí, protože ty jsi špinavý šťastný a zdravý. Že je pro nás důležitější hrát si s tebou, než mít uklizený byt.

Vnímání strachu a důvěry

Naučil jsi nás, že jsi dostatečně vybavený a připravený na poznávání světa kolem sebe a že nepotřebuješ naší ochrannou ruku při každé činnosti. Že každá zkušenost, kterou si projdeš je důležitá pro vnímání života. Samostatně se učíš vstát po pádu, slézt z postele, lézt po schodech nahoru i dolů a dodáváš nám tím sebevědomí a odbouráváš pocity strachu.

Jinak vnímat reakce okolí

Naučil jsi nás, že pro nás není důležité, co si o nás okolí mysli, ale že je důležité naše rozhodování. Že tvůj pláč v autobuse není důvod pro vystoupení, abychom nerušili spolucestující, kteří kroutí hlavami. Že tě budeme nosit v nosítku nebo v šátku i přes komentáře babiček na ulici. Že dostaneš prso pokaždé když je to potřeba a třeba i v tramvaji, na ulici nebo v restauraci. Protože jsou pro nás důležitější Tvoje potřeby, než názory ostatních.

Naučil jsi nás rovnosti

Že my nejsme víc než ty, stejně jako ty nejsi víc než my. Že štěstí nejsou peníze, ale pevné rodinné a přátelské vztahy.

Děkujeme za to, že jsi nám otevřel srdce Robinku.

S láskou Tvoji rodiče.



Posted on komentáře 3

Děti a špína




Po dnešní zkušenosti jsem se zamyslel nad tématem, jak jsem na sebe pohlížel ve společnosti dříve a jak se vnímám jakožto otec a rodič zejména v oblasti čistoty. Jak jste na tom Vy ohledně dětí špíny?

Jak jsem to měl se špínou

Jakožto mladý pubescent jsem se postupně dostával do stavu, kdy jsem to, jak vypadám, začal vnímat maličko jinak. Ani nevím jestli to bylo postupné nebo tak zvaná zničehonic akce, ale špinavé tepláky, ve kterých jsem s bandou valil fotbálek za barákem a bylo nám jedno, jestli je teplo nebo prší, už nějakou dobu ležely ve skříni a pomalu jsem je začal měnit za věci, které nebylo úplně vhodné špinit.

Snad jen vandry jsem stále neřešil a jezdil na ně jako skutečný vandrák.

Rodič a špína

Pravda, jsou situace, kdy je nezbytně nutné být vhodně oblečený.

Ale pak jsou situace, kdy nemusíme lpět na tom, jak vypadáme, ale na tom co děláme. Takže jsem si uvědomil, že od doby, kdy se nám narodil Robinek, jsem špinavý. I když se budu denně převlékat, budu špinavý. Když budu ve skafandru, obalený ochrannou a neproniknutelnou atmosférou, budu špinavý.

Děti mají úžasnou schopnost ušpinit vás i  když sami jsou čistí.

Nikdo neví, kde tento fenomén vzniká, ale je to tak. A víte co? Mně je to jedno. Jsem totiž rodič a k tomu patří špína, jako k létu slunce. Teda pokud zrovna neprší.

Jak k tomu špinění vlastně dochází

Jídlo

Hlavní kontaminační látkou je jídlo.Děti jedí a mají jídlo rádi. To je pochopitelné a dokonce prospěšné k životu. Ale oni si s jídlem i hrají. Proto je jídlo nejčastější položkou na vašem dítku, na zemi, na kočkách, které čekají pod jídelní židličkou na potravinovou almužnu, která se nedostane na zem, na zdi a pak pochopitelně na vás.

Když je to doma, dá se to ještě snést. Ale v kavárně, v restauraci, venku na ulici, při nákupu v obchodním domě. Pak už je oranžový flek od rozpatlané vařené dýně po celé mikině vcelku ztrapňující podívanou. Teda jak pro koho.

„Jsem totiž rodič, víte to?“

Bláto, kamení, kaluže…

Další materiál na špínu je všude kolem nás venku. Bláto, tráva, kamení, prach u cesty, klacky, kaluže a mohl bych pokračovat ve velkém dále. Každý dobře ví, kde si jeho dítko může zapatlat ručičky, nožičky nebo zadek. Tohle všechno se okamžitě nevypratelně vsákne do nás, rodičů.

Otírání

Jako další jsou dětské projevy lásky, tím jak moc se o nás otírají. Nejčastěji je to pusou a to tehdy, když je plná kukuřičných křupek, které slepí oblečení jako malta.

Nejlepší na tom je, že tento projev dětské lásky je tak čistý a upřímný, že bych nejradši, aby mě zapatlal od hlavy k patě, jen ať mě takhle miluje.

Fleky jako důkaz pozornosti

Tohle jsou momenty, kdy nepotřebuji být čistý, ale kdy jsem za každý flíček rád, protože jsou od mého syna. Je to známka toho, že spolu děláme spoustu aktivit a k těm ušpinění prostě patří, jako když jsme byli malí a hráli každý den fotbálek za barákem.

Špína nám nevadí

Další výhodou toho, že je mi moje špína úplně ukradená je to, že mi to nevadí ani na Robinkovi. S Ivetkou nemáme materialistické uvažování, tak nám nevadí, že se dítě plazí po kavárně, kde chodí lidi. Že si chce sednout na hromadu hlíny. Nebo, že když papá, tak mu padá jídlo na kaťata. Ani to, že si kalhoty roztrhne nebo jinak zničí.

Zdraví a špína

My jsme toho názoru, že dítě v době „orálního“ období strká do pusy nejen proto způsob stimulace a zkoumání, ale taky proto, aby nasbíralo bakterie do střeva. Imunita se s tím popere a tím se podporuje. Přece kdyby dítěti, mělo braní si věci do úst škodit, tak to příroda nevymyslela, nebo ne ?

Teď nedávno jsem četla pár článků o tom, že nejlepší pro dítě je špína a výkaly zvířat. Takže kdo neuklízí, nechá dítě všechno ožužlat a ještě se v bytě vyskytují zvířata, tak má vyhráno? My to můžeme jen potvrdit. Robinek je už 17 měsíců zcela zdráv a splňujeme všechny „nečisté“ parametry.

Nechci zase říct, že nečistota je všechno. My věříme psychosomatice, takže se snažíme i o psychickou pohodu. Jde to, ale ruku v ruce. Přece kdybychom Robčovi neustále něco zakazovali a rvali z úst, věčně ho umývali a otírali, asi by to pohoda nebyla. Věřím, že by nás to uvedlo do velké nepohody. Takhle se spolu jen smějeme, užíváme si společných chvil a to bez omezení. S heslem „co nevadí Tobě, nevadí nám“

Jak vnímají děti špínu?

„Podívej se jak ty kalhoty vypadají, to nemůžeš jíst normálně?“ „Jasně mami, vždyť už je mi deset měsíců.“

„Zlato nehraj si na té klouzačce, podívej jak je špinavá.“ „Ano tatínku, budu tady hezky stát a koukat na ostatní.“

„Miláčku nemůžeš jít tady ven, máš nové kalhoty.“ „Pochopitelně rodičové, stály přeci 600,-Kč, tak si je nezničím a budu v nich sedět v kočárku pod dečkou, aby mi je nikdo nevykoukal.“

„Jejda, ty jsi si blinknul, honem převlíknout, ať to nikdo nevidí.“ „Máš pravdu, s těmi třemi kapkami na bodyčku se nedá vůbec hrát.“

Na závěr

Tohle všechno mě napadalo dnes, kdy jsme s přáteli seděli v restauraci a já jsem si hrál v dětském koutku s Robinkem a přitom jsem na sobě měl neprozřetelně vínovou košili. Byly na ní vidět skvrny od křupek, mapy slin, opatlance od okurky a kdoví co všechno.

A v kontrastu cestou domů, kdy maminka zavolala na dítě „zlato nechoď na hřiště, budeš špinavý“ jsem si uvědomil, jak to s tou špínou vlastně mám já sám.

Posted on Napsat komentář

Neurčujme hračky, buďme vzorem




Když jsme se dozvěděli, že čekáme miminko, pochopitelně jsme si kladli otázku, zda si nechat říct, jestli to bude chlapeček nebo holčička. Nakonec jsme se rozhodli, že ano. Přece, abychom věděli jaké máme pořídit barvy a hračky.

Takže při (vlastně jediném) screeningu, který jsme podstoupili, jsme požádali paní doktorku o určení pohlaví děťátka. Ani jeden jsme neměli konkrétní očekávání. I když já jsem si trochu představoval holčičku a Ivetka chlapečka, ale že bychom přímo doufali, to ne.

Bude to chlapeček

Výsledek screeningu nám nepřímo potvrdil chlapečka, protože se prý neustále schovával a tak jsme měli jistotu s potenciální odchylkou jednoho procenta.

Takže to bude chlapeček. A co teď vlastně budeme dělat? Musíme shánět samé chlapecké věci, hračky, oblečky. Vést ho k tomu, aby to byl chlapák jak má být. Tady jsme si položili otázky. Je toto všechno určující pravidlo toho, co z dítěte bude?

Je nutné podsouvat dítěti jeho genderovou společenskou pozici?

Hlavně mu být vzorem

Nic z toho jsme ve skutečnosti neřešili. Jsem rád, že mám přítelkyni a partnerku a ženu a družku a hlavně maminku našeho chlapečka takovou, jaká je. Nadupanou informacemi, které mi předkládala a na které jsem si postupem času udělal názor a se spoustou věcí se ztotožnil.

Jednou z nich a snad i tou nejdůležitější, je přístup k výchově (Ty se nevztekáš, že se vzteká?, Máma není všechno). Jak už jsme psali jednou, nemáme pojem výchova zrovna za dogmatický. Spíše bychom řekli, že našeho chlapečka a další děti, které bychom chtěli mít, chceme v životě doprovázet.

Ovšem nezaměnit tento přístup za výchovu permisivní, nebo dá se říct „dítě bez stresu, stresované okolí“, kdy dítě může cokoliv, protože je dítě a rodič ho nevede k pocitu zodpovědnosti a přijímání hranic.

Doprovázet, tak jak se já domnívám, znamená Být dítěti dobrý vzor.

Výchova budoucího muže

Vrátím se k momentu, kdy jsme se rozhodovali, co všechno chlapeckého musíme pořídit. Ono přeci od narození je jasně dáno, čím dítě na základě pohlaví bude. Já mám pocit, že se dětem od narození podsouvá, čím vlastně budou.

Pravda, od nepaměti máme zakořeněné, že samec, později muž či manžel, je ten kdo tvrdě pracuje a živí rodinu a samice, později žena a manželka, bude stát u plotny, vařit, starat se o děti.

Pro mě jsou tyto přežitky už dávno překonané.

Ženy volí, řídí auta, pracují, stejně jako někteří muži mají možnost zůstat doma na rodičovské dovolené. Společnost se mění, ale některé návyky neopouští.

Když se narodí holčička

Proto když se nám má narodit holčička, okamžitě sháníme vše růžové, plné krajek a volánků. Za hračky vybíráme panenky a jejich domečky, korunky a princeznovské šatičky, růžové plyšáky a kočárky, dětské kuchyňky a další drobnosti, se kterými se holčičky seznamují, protože je v budoucnu jistojistě budou potřebovat.

Když se narodí chlapeček

Naopak chlapečkům zase všechno modré nebo ještě lépe maskáčové a z hraček jsou to auta, pistole a vůbec zbraně všeho druhu, stavebnice (protože jen muži jsou výborní stavaři), obleky spidermana a batmana a ironmana a další manů, domácí kutilskou minipididílničku a tak dále.

Co potom děti, až maličko povyrostou očekávají?

Že každá holčička je princezna, kterou si přijede vyzvednout spanilý rytíř a až se vezmou, ona se bude dokonale starat o jejich královstvíčko. Že holky prostě neumí řídit auta. Že z kluků budou vojáci a řidiči a že se budou starat o své princezny, které jim už v mládí ukazujeme.

S tím si nemůžeš hrát

Někdy mě pobaví, když se dívám v hernách nebo na hřištích, jak jsou děti vedené. Pochopitelně to nemám nikomu za zlé, přeci každý rodič se snaží pro své dítě být tím nejlepším rodičem. Jen se člověk třeba zamýšlí, proč, když holčička vezme v herně do ruky modré autíčko, maminka má pocit, že si nehraje, jako správná holčička a ukazuje jí krásnou panenku s dlouhými vlásky se slovy: „zlatíčko, nech to autíčko, s tím si holčičky nehrají“, a intenzivně se snaží přesvědčit dcerunku o správnosti svého počínání, tedy hrát si jako hodná holčička.

Nebo jsem viděl, když tatínek sebral asi rok a půl starému synkovi panenku, kterou chlapeček asi deset minut obdivně zkoumal a podal mu malý meč, aby si chlapec zašermoval. Chlapec meč po dvou mávnutí zahodil a snažil se dostat k panence.

Hraj si s čím chceš

A já si myslím, že hračky jsou od toho, aby je děti zkoumali, aby je brali do rukou a učili se motorice, aby i pochopili rozdíly mezi holkou a klukem, ale hlavně proto, aby je učili dělat si vlastní názor.

Chceš si hrát s mečem Janičko? Dobrá, hraj si. Chceš tu velkou panenku Robinku? Klidně. Až vás děti napadne jít si hrát s domečkem pro panenky nebo s velkým autem, tak se sami rozhodněte.

V čem tedy spočívá hraní si dítěte?

Je to o tom, že mu musíme ukázat, jak si správně hrát? A chápou vlastně děti význam hraček, podle jejich společenského určení?

Já bych rád nechal (a vím, že i nechám) Robinka hrát si s čímkoli, co mu přijde zajímavé. Hračky jsou vyráběny, aby nám genderově rozdělily děti a podsunuli jim jejich roli ve společnosti.

Na závěr

Rodičům to vyhovuje, protože si myslí, že chlapec, který si bude hrát s panenkami, z toho se jistě stane ufňukánek a mamánek a kdoví, jestli náhodou nezmění orientaci a nebude se sám chtít stát tou princezničkou.

A holčičky? No pochopitelně by mohly být nedejbože zručné a z takových bývají feministky a bojovnice za rovnoprávnosti žen a tak dále. Styděli by se za ně pak rodiče?

A tady se vrátím k větě být dobrý vzor.

Myslím si, že z našich dětí nevyroste to, co bychom z nich chtěli mít proto, že je k tomu vedeme. Z našich dětí vyroste to, co si sami určí na základě toho, jak dobrým vzorem jsme jim byli.

Proto je důležité, aby otec byl dobrým vzorem synovi a matka dceři. Aby otec dceru podporoval a matka syna.

Protože to co z dětí vyroste, je jen a jen naše zrcadlo.