Posted on komentáře 2

Do nitra poprvé – co přináší psychospirituální terapie

Nevím je můj nejčastější pocit. Všechno, co jsem si doteď myslela, že vím, se mi rozplynulo před očima. Kdo teda jsem? Tohle je stav po vniknutí do nitra. Ale tam kam normálně nechodíš, tam kde nechceš být a doufáš, že tohle místo v tvém nitru neexistuje. Článek je o tom, co se ve mně děje po terapii u energetického terapeuta. Než jsem k němu šla, měla jsem existenční strach, „to je dobré znamení, ego se mě snaží vyděsit, abych se na to vykašlala“ řekla jsem si. A bylo tomu tak. Znovu jsem si prožila dno, ze kterého jsem se odrazila.

Co poté?

Přišla jsem o vlastní identitu. Moje duše jásá, protože tím jsem blíž pravdě. Ego je zdrcené, přišlo o svou pýchu o svůj komfort. Mám radost, že si můžu dovolit být mimo. Můžu si dovolit, cítit se beze smyslu, být nikdo. S každým, kdo si tímhle prošel, se ráda potkávám a vzájemně soucítíme.

Vzpomínáme na to, jak jsme šli s drobností na nějakou terapii a po chvíli jsme se ocitli v iluzi, vlastní iluzi, kterou nám předkládalo ego, a my mu to žrali i s navijákem.

Život jako strom

Když si představím, že život je jako strom, tak po otevření očí mám pocit, že nevidím kmen. Cítím kořeny, ale zmizel kmen s korunou. Všechny sladké plody, co na mém stromu vyrostly, jsou pryč. Zůstaly mi jen kořeny. Doteď jsem si nevšimla, že mám jen půlku kořenů, tak hledám a začínám cítit i tu druhou. Zalévám si ji představami o mámě, která tu sice nikdy nebyla reálně, ale přitom stále byla se mnou. Jen jsem rodině uvěřila, že neexistuje. A přitom byla stále tady a její část je i ve mně.

Můj krok k plnosti

Až se kořeny spojí nechám vyrůst kmen pevný a svobodný, plný života. Nebude to jako kmen malé Ivetky, otesaný, seschlý, plný smůly a ran po nezdařilém kácení. Bude to kmen jiné malé Ivetky, té která už nebude nikdy sama a vždy najde podporu a pochopení. Vždy u velké Ivetky najde bezpečnou náruč a přijetí. Takže už se nikdy nebude cítit sama.

Tohle jsou moje nynější intenzivní intimní pocity, se kterými se ráda podělím z více důvodů. Chci otevřít témata, o kterých se člověk nechce dočíst na dokonalých sociálních sítích.

Závěr

Chci podpořit všechny, co se rozhodnou jít do vlastního nitra i když tam není světlo. Protože tam, kde je tma, je i světlo. Tam, kde je trauma, je i osvobození. Tam, kde je nic, tam je přijetí. Tam kde je dno, je i cesta vzhůru.

Pro info, tohle dokázali dvě hodiny u terapeuta, kterého jsem viděla podruhé v životě, poprvé jsem byla pouze na jeho přednášce. První hodinu u něj probíhal rozhovor, u kterého jsem se docela nasmála. Nastavil mi obrovské zrcadlo a mě přišlo legrační jaký jsem „mistr popírač“. Druhá hodina u něj byla praktická, proběhli 3 vizualizace s poklepáváním:

  • první vizualizace – setkání s mámou, která tu je (umřela během těhotenství, ve kterém mě čekala)
  • druhá – setkání s vnitřním dítětem, malou Ivetkou (dodání bezpečí a pochopení od velké Ivetky, přijetí)
  • třetí – setkání s pavoukem (arachnofobie – původ je porodní trauma)

Během toho mě terapeut poklepával na určitých místech (kineziologie) a já odpovídala jaké mám pocity, jaké vidím barvy a probíhali řízené vizualizace, opakovala jsem jeho slova.

Těm, co rozumí, děkuji za sounáležitost. Soucítím se všemi, kteří jsou na tom podobně nebo se někdy rozhodli jít do nitra. 💗 Od téhle intenzivní terapie uběhlo už pár měsíců. Ještě se možná rozepíšu.


2 thoughts on “Do nitra poprvé – co přináší psychospirituální terapie

  1. […] Do nitra poprvé, status „nevím“ […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *