Vykojení rodiče

Desatero sebevědomého rodičovství

Jako máma mám od narození Robinka pocity absolutního štěstí a lásky. Teda ty největší pocity štěstí jsem měla, dokud byl v bříšku a všechno bylo jednoduché. Potom se narodilo to nejhlasitější miminko, které se od 4 měsíců pořádně vzteká, takže když čtu na diskuzích informace o tom, jak se někomu dítě začalo vztekat v 13 měsících, opravdu tiše závidím.

Rodičovství není jednoduché, ale taky to pro mě není vysilující období plné strachu, tápání v něčem a křiku. Co jsem máma, našla jsem soulad s vlastní duší. Jako rodina vycházíme z našich pravidel, které nám zaručují radost a pohodu. Prozradím Ti naše pravidla sebevědomého rodičovství. Třeba Tě inspiruji, rozhodně Ti nechci říct, že se máš tímto desaterem řídit. Každá rodina má svá pravidla, která je dokáže dělat šťastnými. Jaká pravidla má Tvoje rodina?

Naše desatero sebevědomého rodiče

  1. Věříme tomu, že Robinkova duše si nás našla jako rodiče a chce nás takové jací jsme. Takže mě vlastně ani nenapadá přemýšlet nad tím, jestli jsem dobrá máma. Jsem pro Robinka ta nejlepší máma taková, jaká jsem i se všemi svými chybami.
  2. Jako rodiče se můžeme dostat do různých situací a to nemusíme být vyspaní, najezení nebo prostě nemusíme mít náladu. Považuji to za lidské, Robinkovi vysvětluji, že nemám náladu nebo jsem unavená. Nenapadá mě si to vyčítat, ani Robinkovi nevyčítám, když nemá náladu. 
  3. Ať dělám cokoliv, i když to na první pohled může vypadat, že to není nejlepší volba, jsem toho názoru, že pokud jsem něco tak udělala, tak jsem udělala to nejlepší, co jsem mohla udělat. Nelituji svých rozhodnutí.
  4. Nesnažím se být dokonalá máma, snažím se být spokojenou lidskou bytostí, dělám hlavně co chci já. Věřím tomu, že Robinek je šťastný hlavně proto, že má šťastnou mámu. Nevěnuji mu pozornost 24 hodin denně a hraji si s ním jenom, když chci já nebo když vidím, že mě opravdu potřebuje. Nevymýšlím mu různé akce, nechávám ho, ať se zabaví a sám.
  5. Nemám umělé cíle. Znamená to, že pokud se chci seberealizovat a mám dítě, úklid je na posledním místě. Ne však, že bychom měli chlívek. Jen uklízím to, co vidím nebo když Robinek spí. Robinek ani nemá tolik hraček, že bychom po něm uklízeli déle než 15 minut. Nemám cíle ani v jídle a spaní. Jíme až máme hlad a spíme až jsme unavení. Pokud něco Robinkovi vysvětluji na víckrát, čekám až na to bude připravený a nerozčiluje mě, že to ještě neumí, nechápe. Nevadí nám, když je Robinek špinavý, článek:Děti a špína.
  6. Naše dítě je pro nás učitelem, věříme tomu, že přišlo na svět čisté s plnou osobností a svým cílem. My nejsme od toho, abychom mu říkali, jak se cítí, jak se má chovat, jak má myslet. On ví nejlépe, kdo je a jak se má chovat. Přistupuji k němu s heslem „já nejsem víc než ty, ty nejsi víc než já“.
  7. Věř tomu, že Robinek je opravdu hlučné a vzteklé dítě. Nás to nutí na sobě pracovat a učíme se emoce respektovat, ne jim zamezovat. Cokoliv totiž nám vadí na našem dítěti, měníme na sobě. Více v článku: Ty se nevztekáš, že se vzteká?
  8. Nesrovnáváme, nesoudíme ostatní děti a rodiče, každý má svou cestu rodičovství. Jsem přesvědčená o své cestě jako té nejlepší. Vím kdo jsem já, nemám pochyby nad svým životem ani životem mého dítěte. Nenosím boty druhých, tak si ani netroufám říct, co je pro ně nejlepší. Každý má zodpovědnost sám za sebe. Každý rodič, chce to nejlepší pro své dítě.
  9. Strach mám pouze reálný, netrpím na otázky „co by, kdyby“. Důvěřuji sobě, svému dítěti a zbytečně ho nechráním. I pády patří k životu, pokud se naučí padat a vstávat jako dítě, nemusí se to učit v dospělosti.
  10. S Ráďou jsme Robinkovi vzorem. Učí se tím, že nás pozoruje. Potom máme domluvy a hranice. Nepodporujeme ubližování, ničení, nerespektování. Žijeme s láskou, něhou, všichni na jedné hromadě. Když nemůžu a jsem vyčerpaná z nočního kojení, Ráďa mě nechá dospat. Věříme, že když jsme šťastní a zdraví my, tak je i naše dítě. 

Na závěr

Jako sebevědomá máma jsem se určitě nenarodila. Dlouho jsem si léčila duši a hledala sebe. Robinek mi pořád dává náročné úkoly, se kterými se učím pracovat. Tolik trpělivosti, něhy a odhodlání jsem v sobě v životě neměla.

Naslouchejme vlastním dětem, je to ta nejlepší terapie.

Ještě posílám tipy na další inspirující rodiče:

Takhle nám to funguje. Máš taky nějaký tip na šťastné sebevědomé rodičovství? Napiš do komentáře.



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

shares