Posted on 1 komentář

Dva a půl poutníka: Co nás překvapilo na Španělsku?

Jsme už třetí týden na cestách. Máme tisíce dojmů a zážitků o které se chceme podělit. Moc to ale nestíháme zpracovávat, zatím jsme stihli napsat článek: Dva a půl poutníka: Kde spíme? a natočit video: Dva a půl poutníka.

Jednak se jedná o převážně pěší, pouť tak dáváme přednost odpočinku a jídlu a taky ne vždy máme wifi. Spíš téměř nemáme.


Tady Robča jí a odpočívá zároveň.

O čem bude článek?

Víc toho dokážeme říct až do videa (pokud nám někdy Robinek dovolí uskutečnit) a nechceme Vás uspat dlouhým článkem. Tak napíšeme takovou oddechovou rychlovku. Za tu dobu co procházíme severní Španělsko podél pobřeží, někdy procházíme vesnicemi, někdy velkými městy, tak jsme narazili na spoustu nevídaných věcí či situací. Nechceme je hodnotit, zda jsou správně či špatně. Jen vypíchneme seznam věcí, které nás tu překvapili.

Je to tady nejvíc baby-friendly

Až je to dojemné. Děti se tu opravdu ctí. Pro děti je tady ráj. Pokud je dítě hlasité (náš Robča velmi), nikdo si toho nevšímá, protože to považuje za normální. Proto pokud dítě začne křičet, každý Španěl začne hledat v kapsách či kabelce, co by mohl dítěti nabídnout. Většinou se jedná o jídlo nebo hračku. Takže se tady jako rodič hlasitého dítěte  nikdy nedostanete do stresu, naopak se seznámíte.

Navíc je tu spousta dětských hřišť a to hlavně na místech, kde se to opravdu hodí (například kolem zastávek a nádraží a dalších míst, kde se na něco čeká, ale i v parcích a kolem sídlišť, jako to známe u nás). Taky je tu dost nosících maminek. Radost pohledět. Jediné co nám chybí jsou herny, nebo dětské koutky. Ty tu nenajdete, naopak je v každé restauraci a kavárně herní automat na peníze.

 

Všude cukry!

S tím podávání jídla souvisí druhá věc. Skoro vždy to obsahuje sůl nebo cukr. Ještě jsme tu nenarazili na kukuřičné křupky bez soli nebo cukru. Dost často na nás koukají s nechápavým výrazem, že sladkost odmítáme. Tady je to totiž všechno slazené, obilná mlíka, dětské pokrmy, všechno na co se podíváš je s cukrem. Abychom se nepředávkovali tak si hlavně kupujeme zeleninu a ovoce a produkty kde je napsáno Sin Azucares tedy bez cukru.

Denní menu

Místo poledního menu je tu Denní menu a místo polévky a hlavního jídla jsou dvě hlavní jídla. Jako dezert tu podávají nanuk, koláč nebo jogurt (pokud je jogurt bílý, automaticky jej přinesou s balíčkem cukru). Co se samotného menu týká, ke všemu se tu podává bageta a na pití si můžete vybrat vodu nebo láhev vína.


Kupodivu paella není z brambor.

A taky se většinou nedá objednat capuccino nebo latté, pijí hlavně cafe s mlíkem. Na zdravé talíři plné zeleniny zapomeňte, všechno se tu smaží a zelenina většinou chybí. Nejčastějším kořením je překvapivě červená paprika, což zřejmě souvisí s věčným Chorrizem, které se tu dává do všeho, jako u nás slanina.

Pekárny

To, co doma nazýváme pekárnou, není nic proti tomu, jak tady vypadají noblesně pekárny. Hlavně sladké pečivo tu frčí nejvíc a zpoza zlatých výloh na nás koukají osvětlené obrovské croissanty potřené něčím sladkým, aby se blýskali a ještě víc vynikli. V pekárně Vám většinou prodávají vše s takovým úsměvem, že opravdu pekárnám nedokážu odolat.

Hygiena

Španělé jsou tak šťastní i z těch důvodů, že se zrovna nedřou na čistotě. Jsou pro ně důležitější věci, než čistota restaurace. S tím souvisí i to, že děti klidně můžou lézt po zemi nebo se pokydat a rodiče se tomu jen zasmějí. Je to inspirující. Tím nechci říct, že by vypadali ušmudlaně, to vůbec ne. Naopak, Španělky jsou velmi šmrncovní ženy a pro děti je tu na každém rohu kamenný obchod se stylovým oblečením.

Žádná obchodní centra

Je to kupodivu tak. Neprošli jsme celé Španělsko, ale zatím jsme nenarazili na žádné obchodní centrum. Je tu velký počet kamenných krámů a tu a tam vietnamská prodejna s názvem hiper orient nebo jednoduše bazar, kde člověk sežene úplně všechno. Vypadá to, že pro řemeslo a švadleny tu je rozený ráj.

Ekologie

Jsme z Olomouce zvyklí na 20 bio eko obchodů v okruhu 2 km. Tady i v okruhu 100 km většinou seženeme jeden. Naštěstí se nám podařilo najít neparfemované pleny v obyčejném obchodě a jak jinak vypadají jako šmrncovní modní doplněk. Ještě nás překvapuje jak se tady ve velkém kupují polotovary, takže se tady spotřebuje dost plastu a chemie.

Přestože tu není moc bioekoobchodů, v každé lékárně jsou k vidění ve výlohách menstruační kalíšky, což mně těší.

Nádherná příroda

Můžeme jen doporučit pěší poutní cestu Camino del Norte. Je tady tak nádherná příroda, až nám z toho občas padá pusa. Nejde jen o moře, jsou tady nádherné kopce, trasy přírodou, na vesnicích je všude v ohradách dobytek (Robča je z nich nadšený) a ty útesy a lesy. Ach!. I projet se vlakem je obrovským zážitkem, i když vlaky jezdí jen dvakrát denně.

Španělská povaha

Mezi poutníky jsou vtipy na rozdělení času. Jeden je normální a druhý španělský. To znamená, že se nikam nespěchá a je pouze orientační. Není tady nic problém, častěji se smějí než mračí. Jsou velmi ochotní a vstřícní. Mají tady siestu takže mezí 14 a 17 hodinou odpočívají, jsou zavřené obchody. A v době dopoledne moc lidí nepotkáte. Zato večer všichni vycházejí ven. V neděli jsou zavřené téměř všechny obchody.

Na trasách podél pobřeží dost často potkáváme starší obyvatele, jak si s hůlkou a úsměvem vyšli na procházku. Napadá mě, že si tady opravdu umí užívat života. Máme se čím inspirovat. Všechno je o lidech.

Na závěr

Do Santiaga nám zbývá přes 200 km. Občas si cestu krátíme vlaky, busy. Posledních 100 km chceme ujít jen pěšky.

Naši cestu můžete sledovat na facebooku, youtube a průběžně přidávám fotky na: https://raroit.rajce.idnes.cz/Dva_a_pul_poutnika/.

Děkujeme za podporu. Buen Camino!


 

 

 

 

1 thought on “Dva a půl poutníka: Co nás překvapilo na Španělsku?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *