Posted on Napsat komentář

Naše pravidla na dětském hřišti

Milujeme dětská hřiště.

Je to místo, kde neplyne čas.

Místo bez pravidel

Místo, kde je plno malých kreativních duší.Celé hodiny si jen hrají a když se k nim člověk přidá, zapomene na veškeré starosti.

Nehraje se tady na nějaké papíry, takže titulovaný člověk může být i ten který právě jakoby ochutnává písek a děkuje malé paní kuchařce za výborný oběd.

Navíc se dají na hřištích pořídit písečné fousy (tip jak na ně: ochutnat písek a začít slintat).

Čas na hřišti užíváme protože…

Necháme Robču ať si sám hraje, bereme mu z rukou cizí věci pouze v případě, kdy dítě nebo rodiče si nepřejí půjčování.

Když vyžaduje naši pozornost, hrajeme si s ním. A fakt se nasmějeme.

Neznám lepší relax, než je dětský svět.

Neorganizujeme mu způsob hry(pokud nikoho ani sebe neohrožuje) ani přesuny na jiná místa, sám ví s čím a jak si chce hrát. Pokud si neví s něčím rady, ukáže nám to.

Pítí a jídlo mu nedáváme preventivně, čekáme až má žízeň nebo hlad, sám si o to říká.

Jeho radost na pískovišti úzce souvisí s radostí ze špíny, necháme ho se zašpinit jak sám uzná za vhodné, když to nevadí jemu,nám také ne. (článek o špíně:Děti a špína)

Nekomentujeme jeho emoce, ať už se rozčílí nebo pláče z pádu, chápeme že v jeho očích je to velká věc a proto má důvod takto reagovat, ví že v nás má podporu ať se cítí jakkoli. (článek o emocích:Ty se nevztekáš, že se vzteká)

Nestrašíme ho bubáky, když nechceme aby někam šel nebo vypíchnutím oka, když si vezme klacek.

Pokud něco nechceme aby dělal, vysvětlíme mu reálné důvody. Důvěřujeme mu.

Necháváme na něm půjčování jeho hraček a pokud si půjčuje on, učíme ho si to vykomunikovat s dětmi. Nesoudíme způsob komunikace.

Komunikace s rodiči

Nebojíme se ostatních dětí ani rodičů.

S heslem „my nejsme víc než oni, oni nejsou víc než my“.

Na závěr

Kdyby byl Robča na pirátské lodi, byl by to profesionální sběrač vajglů.



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *