Vykojení rodiče

Děti a špína




Po dnešní zkušenosti jsem se zamyslel nad tématem, jak jsem na sebe pohlížel ve společnosti dříve a jak se vnímám jakožto otec a rodič zejména v oblasti čistoty. Jak jste na tom Vy ohledně dětí špíny?

Jak jsem to měl se špínou

Jakožto mladý pubescent jsem se postupně dostával do stavu, kdy jsem to, jak vypadám, začal vnímat maličko jinak. Ani nevím jestli to bylo postupné nebo tak zvaná zničehonic akce, ale špinavé tepláky, ve kterých jsem s bandou valil fotbálek za barákem a bylo nám jedno, jestli je teplo nebo prší, už nějakou dobu ležely ve skříni a pomalu jsem je začal měnit za věci, které nebylo úplně vhodné špinit.

Snad jen vandry jsem stále neřešil a jezdil na ně jako skutečný vandrák.

Rodič a špína

Pravda, jsou situace, kdy je nezbytně nutné být vhodně oblečený.

Ale pak jsou situace, kdy nemusíme lpět na tom, jak vypadáme, ale na tom co děláme. Takže jsem si uvědomil, že od doby, kdy se nám narodil Robinek, jsem špinavý. I když se budu denně převlékat, budu špinavý. Když budu ve skafandru, obalený ochrannou a neproniknutelnou atmosférou, budu špinavý.

Děti mají úžasnou schopnost ušpinit vás i  když sami jsou čistí.

Nikdo neví, kde tento fenomén vzniká, ale je to tak. A víte co? Mně je to jedno. Jsem totiž rodič a k tomu patří špína, jako k létu slunce. Teda pokud zrovna neprší.

Jak k tomu špinění vlastně dochází

Jídlo

Hlavní kontaminační látkou je jídlo.Děti jedí a mají jídlo rádi. To je pochopitelné a dokonce prospěšné k životu. Ale oni si s jídlem i hrají. Proto je jídlo nejčastější položkou na vašem dítku, na zemi, na kočkách, které čekají pod jídelní židličkou na potravinovou almužnu, která se nedostane na zem, na zdi a pak pochopitelně na vás.

Když je to doma, dá se to ještě snést. Ale v kavárně, v restauraci, venku na ulici, při nákupu v obchodním domě. Pak už je oranžový flek od rozpatlané vařené dýně po celé mikině vcelku ztrapňující podívanou. Teda jak pro koho.

„Jsem totiž rodič, víte to?“

Bláto, kamení, kaluže…

Další materiál na špínu je všude kolem nás venku. Bláto, tráva, kamení, prach u cesty, klacky, kaluže a mohl bych pokračovat ve velkém dále. Každý dobře ví, kde si jeho dítko může zapatlat ručičky, nožičky nebo zadek. Tohle všechno se okamžitě nevypratelně vsákne do nás, rodičů.

Otírání

Jako další jsou dětské projevy lásky, tím jak moc se o nás otírají. Nejčastěji je to pusou a to tehdy, když je plná kukuřičných křupek, které slepí oblečení jako malta.

Nejlepší na tom je, že tento projev dětské lásky je tak čistý a upřímný, že bych nejradši, aby mě zapatlal od hlavy k patě, jen ať mě takhle miluje.

Fleky jako důkaz pozornosti

Tohle jsou momenty, kdy nepotřebuji být čistý, ale kdy jsem za každý flíček rád, protože jsou od mého syna. Je to známka toho, že spolu děláme spoustu aktivit a k těm ušpinění prostě patří, jako když jsme byli malí a hráli každý den fotbálek za barákem.

Špína nám nevadí

Další výhodou toho, že je mi moje špína úplně ukradená je to, že mi to nevadí ani na Robinkovi. S Ivetkou nemáme materialistické uvažování, tak nám nevadí, že se dítě plazí po kavárně, kde chodí lidi. Že si chce sednout na hromadu hlíny. Nebo, že když papá, tak mu padá jídlo na kaťata. Ani to, že si kalhoty roztrhne nebo jinak zničí.

Zdraví a špína

My jsme toho názoru, že dítě v době „orálního“ období strká do pusy nejen proto způsob stimulace a zkoumání, ale taky proto, aby nasbíralo bakterie do střeva. Imunita se s tím popere a tím se podporuje. Přece kdyby dítěti, mělo braní si věci do úst škodit, tak to příroda nevymyslela, nebo ne ?

Teď nedávno jsem četla pár článků o tom, že nejlepší pro dítě je špína a výkaly zvířat. Takže kdo neuklízí, nechá dítě všechno ožužlat a ještě se v bytě vyskytují zvířata, tak má vyhráno? My to můžeme jen potvrdit. Robinek je už 17 měsíců zcela zdráv a splňujeme všechny „nečisté“ parametry.

Nechci zase říct, že nečistota je všechno. My věříme psychosomatice, takže se snažíme i o psychickou pohodu. Jde to, ale ruku v ruce. Přece kdybychom Robčovi neustále něco zakazovali a rvali z úst, věčně ho umývali a otírali, asi by to pohoda nebyla. Věřím, že by nás to uvedlo do velké nepohody. Takhle se spolu jen smějeme, užíváme si společných chvil a to bez omezení. S heslem „co nevadí Tobě, nevadí nám“

Jak vnímají děti špínu?

„Podívej se jak ty kalhoty vypadají, to nemůžeš jíst normálně?“ „Jasně mami, vždyť už je mi deset měsíců.“

„Zlato nehraj si na té klouzačce, podívej jak je špinavá.“ „Ano tatínku, budu tady hezky stát a koukat na ostatní.“

„Miláčku nemůžeš jít tady ven, máš nové kalhoty.“ „Pochopitelně rodičové, stály přeci 600,-Kč, tak si je nezničím a budu v nich sedět v kočárku pod dečkou, aby mi je nikdo nevykoukal.“

„Jejda, ty jsi si blinknul, honem převlíknout, ať to nikdo nevidí.“ „Máš pravdu, s těmi třemi kapkami na bodyčku se nedá vůbec hrát.“

Na závěr

Tohle všechno mě napadalo dnes, kdy jsme s přáteli seděli v restauraci a já jsem si hrál v dětském koutku s Robinkem a přitom jsem na sobě měl neprozřetelně vínovou košili. Byly na ní vidět skvrny od křupek, mapy slin, opatlance od okurky a kdoví co všechno.

A v kontrastu cestou domů, kdy maminka zavolala na dítě „zlato nechoď na hřiště, budeš špinavý“ jsem si uvědomil, jak to s tou špínou vlastně mám já sám.

2 thoughts on “Děti a špína

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

shares